Oslavy svatého Mikuláše byly kdysi mnohem bizarnější a pestřejší. Především se region od regionu lišily. Ale popořadě: Mikuláš byl skutečný biskup ve 4. století v Myře v dnešním Turecku. Středověk si jej považoval, církev z něj udělala světce a ochránce kdečeho. Chránil nejen děti a mládež, ale chudé, opuštěné, nevinně odsouzené, mlynáře, rolníky, pastýře, obchodníky, rybáře nebo námořníky. Dnešní optikou asi všechny.
Biskup na oslici
Původně ale Mikuláš neobcházel stavení a neobdarovával hodné děti. Tento až novodobější zvyk se zrodil až později. Mikulášské oslavy mají původ v poměrně morbidní biskupské kolední hře Ludus episcopi puerorum, tedy dramatickém představení, které bylo určeno pro mladé lidi. Tyto hry měly často didaktický charakter a sloužily k výuce náboženských a morálních hodnot.
Čerti chtějí vyšší plat. Návštěva Mikuláše s družinou stojí i tři tisíce |
Hry se na našem území provozovaly třeba při pražském břevnovském klášteře, ve Svatovítském chrámu a olomoucké katedrále už od 13. století. Žáci při ní v kožešinových kuklách na hlavě přivezli na oslici v obráceném posazení tváří k ocasu jednoho ze spolužáků jako takzvaného biskupa do kostela na mši.
Tam pak prováděli značné nepřístojnosti: s pochodněmi v rukou vodili oslici s biskupem, konzumujícím přitom polévku a pivo kolem oltářů, které on lascivním způsobem kadil (myšleno vykuřoval, pozn. red.), tancovali a lomozili. Tak alespoň na podobnou slavnost zaznamenal mistr Jan Hus. Postava biskupa symbolizovala Mikuláše. Musela to být podívaná k popukání.
Mikulášské jízdy
Aby to bylo ještě zamotanější, od 15. století se konaly především v Praze jízdy Rytířstva svatého Mikuláše, tedy jakési průvody učitelů a žáků tehdejších škol, které ve středověku vznikaly především poblíž chrámů zasvěcených svatému Mikuláši. Tyto veselice však byly tak hlučné a okázalé, že pražští konšelé roku 1447 zakázali při této slavnosti jízdu na koních a nádherný oděv.
Zvyk byl ovšem tak populární a zlidovělý, že jej převzal venkov. A ten si ho transformoval zase po svém. Mikulášské průvody se začaly konat i na vesnicích, ovšem marně bychom v nich hledali anděla a čerta. Mikuláše doprovázely různé masky, především koník, smrt, a medvěd.
Právě medvěd se později změnil na čerta. Kůň měl v průvodu klíčový význam, byl vnímán jako kultovní zvíře. Smrt, též Krtice nebo Krtička, měla vždy ženskou podstatu a šla v bílém. Medvěd, čáp a třeba i vrána se jako masky objevovaly jako doprovod Mikuláše ještě kolem roku 1910.
Jeden na koni, druhý na koze
Ve Slezsku jezdíval Mikuláš na koni, na Hustopečsku zase seděl obkročmo na trdlici (starý ruční nástroj určený k lámání lnu, pozn. red.), kterou nesli dva muži. Přední nosič držel hůl se slaměnou koňskou hlavou, zadní nosič napodoboval metlou koňský ohon. V českých zemích se dlouho držela tradice, že místo jednoho Mikuláše jezdili dva biskupové – jeden na koni, druhý na koze.
Zvyk postupem let zformoval do lidových veselic, kdy Mikuláš chodil do lidských obydlí a obdarovával děti. Zároveň je ale jeho doprovod děsil, jak vyplývá z úředních zákazů hrubého až nebezpečného strašení dětí při obchůzkách.
Výchova čertem nefunguje a Mikuláš by to měl vědět, říká psycholožka |
Doložena je třeba podoba venkovského čerta z počátku 20. století: oblečen byl nejčastěji v obráceném ovčím kožichu, přepásán řetězem, na tváři černou škraboškou s rohy, míval i ježovinu, tedy kožich z ježčích kůží – samozřejmě i s bodlinami.
Kolik nebohých ježků za tuto kratochvíli zaplatilo životem se kroniky nezmiňují. Čert píchal ježovinou děvčata do tváří. Ta se tomu ovšem nebránila, jelikož ježovina byla prastarým nositelem zdraví a plodnosti. Repete čekalo děvčata o Velikonocích, ale to už je jiný příběh.
Zkouška z Bible
Zpět k Mikuláši. V průběhu let se podoba jeho návštěv měnila kraj od kraje.
Kolem Moravského Krumlova nosil Mikuláš dětem nakládané ořechy, jablka a fíky. Výměnou za to vyžadoval modlitbu, některé děti si vyzkoušel i ze školního učiva a znalostí Bible.
V okolí Moravských Budějovic měl Mikuláš jako doprovod Babu a Dítě. Baba nesla v jedné ruce košík s otrubami a ve druhé držela koště. Za ní klusala koza: dva převlečení výrostci. Baba strkala koze hlavu do otrub a ta jí přitom trkala. Dítě byla loutka potvorného vzezření a nesli ji pastýři, za nimiž chrastili řetězy čerti.
Do pelhřimovského Muzea rekordů patří tradičně i Mikuláši a čerti |
Jak je zřejmé, Mikuláš mnohem víc připomínal masopustní průvod. Třeba na Valašsku nenosil dárky Mikuláš, ale panáček neustále pobíhající s hrkající pokladničkou. V některých zapadlých koutech Slezska už kdysi dávno byli progresivnější než dnes: funkci Mikuláše tam svěřili ženám, takzvaným Mikoláškám nebo též matičkám. Moc se to ale neuchytilo.
Součástí mikulášských průvodů se stále častěji objevovaly maškary z různých profesních skupin, jako jsou kominíci, myslivci, kováři, mastičkáři a doktoři, včetně ryze masopustních postav jako sedlák se selkou, táta s mámou, pán s paní, markytán, šašek, dragoun, husar a další.
Mouřenín budil strach
Aniž bychom chtěli šířit škodlivé stereotypy, musíme na tomto místě zmínit, že pekelníkům pomáhaly při průvodech po vesnici různé bytosti, nejznámější je mouřenín (později černoch), jakého můžeme pamatovat z již zaniklých obalů tyčinky Kofila.
Těch bylo v družině i deset. Protože tehdy se logicky na českém venkově žádný Afroameričan nenacházel, zastávali tuto funkci vesničané se sazemi začerněným obličejem. Vyluzovali se sebe pokřik připomínající „tr tr tr“ a šťouchali přítomné, mručeli a snažili se vyvolat úlek a strach.
České země byly vždy pod silným vlivem německy mluvícího obyvatelstva. Logicky tak do podoby Mikuláše promlouvaly zvyky z jejich původní domoviny.
Tam, kde vládla němčina, dávaly děti v předvečer svátku svatého Mikuláše na okno vyčištěné botky, aby jim je naplnil ořechy, sušenými švestkami, bonbóny, cukrovím, jablky a pečivem z kynutého těsta ve tvaru Krampuse. To bylo dolnorakouského pojmenování čertovského průvodce Mikuláše. Kdo zlobil, v botách našel uhlí nebo bramboru.
Němečtí badatelé dospěli k jiným závěrům ohledně původu Mikuláše. Ten našli v germánské mytologii, přičemž Mikuláš byl podle nich Wotan, neboli bůh Odin. A Krampus zase jeho syn Loki.
VIDEO: Krampusáci v Praze. Rohaté příšery děsily hříšníky na Výstavišti |
Muli se! Muli!
Jak vypadala taková typická návštěva Mikuláše v rodině? Mikuláš při vstupu do světnice zabručel: „Muli se! Muli!“ (myšleno modli se, pozn. red.). Kdo odmítl, stihl jej trest. Čert ho přivázal ke kůlu, který předtím zarazil do zamrzlého rybníka. Tam nešťastníka nechali, dokud nezapěl otčenáš.
O takovémto nešťastníkovi se říkávalo, že tančí jako pohan na ledě. Kroniky bohužel neříkají, co si čert počal, pokud na sv. Mikuláše nemrzlo nebo nebyla v dosahu žádná vodní plocha. Snad se s nešťastníkem nevypravil hledat nejbližší zamrzlý rybník.
Voda byla vůbec tradiční trest pro zlobivce. Na Velkomeziříčsku čert neposedy vyplácel povříslem nad prosekanou dírou v ledu. Když usoudil, že to nestačí, ponořil je do ledové vody.
Kdo se celou dobu co četl tento článek ptal, jestli jsme zapomněli na anděla, dočkal se: nezapomněli. Anděl je vývojově mladší záležitostí a do vesnických průvodů masek se dostal až pod vlivem městského prostředí relativně nedávno. Nahradil v nich masku Smrti.
