"Smrdí jak psí kšíry," konstatuje zemitě Václav Kuba, velitel ochranky Úřadu vlády. "Jak rasův pytel," připojuje se vládní uklízečka Zoja Kudrhaltová, "všem se nám tu zvedá kufr."
Vládní kolegové ministra kultury tuto skutečnost formulovali poněkud diplomatičtěji. "Zasedat s Martinem v jedné místnosti," vykrucuje se Ivan Langer, "i když poměrně prostorné a občas i větrané, to je... Totiž to není, jak bych to jenom... To nejsou žádné klimatické lázně, tak bych to řekl."
Během několika dnů ve funkci si ministr kultury vysloužil v kabinetu přezdívku tchoř. V interiérech se dá proti Štěpánkovu pižmu alespoň něco dělat. Do ministerské lóže Národního divadla byla zabudována tichá a výkonná digestoř. Totéž zařízení se chystá i v zasedací síni vlády.
Problém však nastává, jakmile se ministr kultury objeví na veřejnosti. Hudební skladatel Ilja Hurník říká: "Dovedu si představit, že nás Martin Štěpánek přijede reprezentovat na veletrh zrajících kozích sýrů někde v Normandii. Na festivalu soudobé vážné hudby v remešské katedrále však přebije i vůni kadidla a bude působit nepatřičně."
Razantní změny na ministerstvu kultury, jakož i v Národním divadle byly v tisku dezinterpretovány. Nešlo o žádné čistky. Všichni lidé odešli dobrovolně, neboť nebyli schopni ustát tak silné olfaktorické zážitky, jaké jim přichystal nový ministr.
Siláže mu nevoní
Mirek Topolánek se nejprve snažil vyřešit prekérní situaci přeložením. Funkci ministra siláží však Martin Štěpánek odmítl. Slíbil pouze, že omezí svou zálibu v luštěninách a bude se tu a tam mýt.
Není divu, že sociální demokrati se z tohoto stavu pokoušejí těžit politický kapitál. Nechali si už natisknout půl milionu plakátů se sloganem: "Tohle má být svěží vánek, jejž sliboval Topolánek?"
Důvěryhodnosti nové vládě nepřidal ani Štěpánkův slabomyslný výraz. "Jandáku, vrať se!" volá jednotná umělecká fronta.
I to se může za duhové vlády stát. Jisté je, že podzimní ministr kultury se ve funkci neosvědčil a v dalších kabinetech se už neobjeví.
