Pane premiére, slyšel jste někdy čínská slova džin paj?
Džin paj jsem neslyšel.
V překladu to znamená zlaté medaile a Číňané jsou teď jimi v době olympiády zcela posedlí. Jejich vláda přijala usnesení, že čínští sportovci mají být první v počtu medailí. Trenéři, dokonce i cizinci, museli podepsat smlouvy, že zlato získají. Je to vůbec ještě sport v podobě, v jaké si ho lidé často představují?
Olympiáda coubertinovského ražení dávno skončila. Je to sportovní komerční záležitost číslo jedna a ryzí amatérismus je také dávno pryč. Jenže ta vypjatá a vyšponovaná atmosféra v Číně je nezdravá.
. reportáž z čínyPremiér Topolánek odjížděl z olympijské vesnice napravený |
Proč si myslíte, že tomu Číňané tak podléhají?
Chtějí ukázat světu, že jsou stejně dobří, ne-li lepší, než ostatní. Chtějí ukázat svoji kulturu, historii, že jim tady všechno funguje. Do toho patří i sportovní šovinismus téměř až toho německého typu z roku 1936, kdy byla olympiáda v Berlíně. Číňané ale udělali za poslední roky obrovský kus práce, v případě sportu asi dokumentují i vyspělost svého chemického průmyslu. Jejich výsledky ale nejsou dány jenom úspěchy chemie. Ve všech sportech dnes patří ke špičce a nepochybně budou nejúspěšnější zemí této olympiády.
V Pekingu ale zjevně nejde jenom o samotné výkony, ale i o prestiž a politiku. Jak moc podle vás dnes politika ovlivňuje sport?
Sport je jedním z dalších nástrojů diplomacie. Tak, jako je ekonomická diplomacie, existuje dnes i ta sportovní. Úspěchy ve sportu mají kromě marketingového charakteru i charakter politický. Demonstrují sílu té země, její schopnost financovat a připravovat sportovce. To, co se děje tady, je už ale téměř za hranou mnoha představ. Navíc mnozí říkali, že je kvůli porušování lidských práv potřeba bojkotovat olympiádu.
Vy jste proti bojkotu, ale slavnostního zahájení jste se také nezúčastnil.
Můj liberální pohled na svět je v přímém rozporu s tím konfucionisticko-maoistickým pojetím zdejší společnosti. Na druhé straně se v souvislosti s olympiádou v Číně úžasně rozjel malý a střední byznys. Střední třída, která tady vzniká, má už dnes zcela jiné požadavky na vlastní práva, na práva jednotlivce, na mzdy, na sociální jistoty či životní prostředí. To v konečném důsledku vede i ke změnám v otázkách lidských práv. Jsem hluboce přesvědčen, že bylo správné nebojkotovat olympiádu, stejně jako pokládám za správné, že jsem demonstroval svůj nesouhlas s tím, co se děje v Tibetu. To jsou dvě strany jedné mince, které se nevylučují.
Jenže americký prezident George W. Bush na zahájení dorazil a porušování lidských práv kritizoval. Nebylo lepší, aby nějaký český vrcholný politik udělal to samé?
Když lidé křičí na náměstí, je to jedna věc. A když premiér malé země nejede na zahájení olympiády a vyjadřuje tím nějaký postoj, tak je to vyjádření téhož různou silou. My nejsme ale světová velmoc. Je však správné se ozvat. Odmítnutí jet na zahájení bylo přesným vyjádřením malé země k některým otázkám zahraniční politiky.
Čínský prezident přijal po otevření olympiády postupně asi 70 vrcholných politiků různých zemí. Nebylo lepší přijet a říci mu do očí náš postoj?
Dobře víte, že vyjádřit sofistikovaný názor při tak krátkých jednáních není jednoduché. My ale uznáváme politiku jedné Číny, nicméně naše pozice je jasná a nedomnívám se, že to narušilo naše vztahy s touto zemí.
A máte vůbec s sebou placku s tibetskou vlaječkou, kterou jste měl na tiskové konferenci, kde jste oznamoval, že nakonec do Pekingu pojedete, a tím jste rozčílil Číňany?
Nemám. A už jsem k tomu všechno řekl a nic neměním na svém postoji. Jsem tady, abych podpořil české sportovce.
Ještě k olympiádě. Legitimizuje čínský režim v očích Západu?
Čína se tímto otevírá světu a dostala šanci se ukázat. Díky olympiádě se určitě přiblížila vyspělému světu. Ale uvidíme až po hrách, zda bude schopna akceptovat některé změny, nebo ne. V izolaci rozhodně nemůže zůstat, to by bylo špatně. Jenže kromě kvalitních sportovišť se ukazují současně i problémy Číny - obrovské rozdíly mezi jednotlivými regiony, devastace životního prostředí, přehřátá ekonomika. Její cestu "tropického kapitalismu" respektuji, ale jako zástupce země, která žila padesát let pod totalitními režimy, budu vyjadřovat názory, které pokládám za legitimní. Například si myslím, že Tchaj-wan má být členem Světové obchodní organizace a že to Čína nemá blokovat. A že kulturní a náboženské dědictví Tibetu nemá být potlačováno, proto jsem pro dialog čínské vlády s dalajlamou. Ale říkám jasně své názory i Americe, Evropské unii či Rusku.
Jenže Čína je dnes mimořádně ekonomicky silná, a proto i vlivná. Navíc je jí v podstatě jedno, že ji někdo kritizuje, i tak si udělá vše po svém. Dá se Čína vůbec ovlivnit?
Samozřejmě, že je to těžké. Vždyť ona například vlastní největší množství amerických státních obligací. Je globálním ekonomickým hráčem se všemi možnými kladnými i zápornými vlivy. Ale abyste mohl čelit globálním hospodářským tlakům, musíte postupně přistoupit na změny. To platí i pro Čínu. Také změny ve vlastnictví a to, že větší část ekonomiky je v soukromých rukou, přivodí změny na politické úrovni. Navíc se zde už nemohou obklopit novou Velkou čínskou zdí. Čínské orgány jsou velmi pragmatické. Uvědomily si, že ideologie má sloužit jim, a ne je ovlivňovat.
Dnes Čína produkuje 13 procent všech výrobků planety, znečišťuje také masivně životní prostředí, a tím poškozuje ovzduší i daleko za hranicemi. Má enormní spotřebu energií, surovin a potravin. Není vlastně úspěšná Čína hrozbou pro svět?
V některých věcech už svět ohrožuje, například v životním prostředí. Už se také děje to, že Čína, Indie a další země nás začaly ekonomicky válcovat, ale Evropa se jen bohorovně kouká. Vždyť celý boom ocelářského průmyslu na světě se odvíjí od razantního růstu v Číně. Jenže co když se růst tady zpomalí? To bude mít celosvětové dopady. Zbytek světa musí více investovat do výzkumu a do vědy, protože ve výrobě samé nemůže Číně nikdo konkurovat.
Mezinárodní společenství se snaží Číně z ekonomických důvodů spíše nadbíhat než ji přesvědčovat.
Svět reaguje velmi vlažně. Dám vám jeden příklad: EU má plán na snížení emisí kysličníku uhelnatého. Jenže já pořád upozorňuji, že pokud se k tomu nepřidá Čína, Indie, USA, Rusko či Brazílie, které se vysoce podílejí na znečištění, tak je ten evropský boj směšný.
Česká levicová opozice, ale i mnoho firem si však myslí, že máme být na Čínu "hodní", nedráždit ji Tibetem či lidskými právy, a že za to pak budeme odměněni významnými zakázkami. Tak hodní, nebo zlobiví?
Tady spíše vzrůstá počet bariér při vstupu našich investic do Číny. Je zde mnoho netarifních bariér a Čína chce po nás teď různé certifikáty a osvědčení. Takže řeči o hodnosti a nehodnosti nejsou na místě. Byznys zde probíhá velmi pragmaticky, je zde obrovské konkurenční prostředí, je tady celá světová konkurence, je těžké se prosadit. Náš politický postoj proto vůbec neohrožuje české firmy v Číně, o jejich postavení rozhoduje kvalita, znalost prostředí a jejich schopnosti. Nejsem extremista, ale nesmíme se bát říkat svoje názory ve světě. Odmítám filozofii, že máme někoho hladit po hlavičce a oni nám za to dají nějaký byznys. Tak to ve světě nefunguje.
Vy jste neslyšel výtky českých firem, že politici jim svým kritickým postojem k Číně kazí obchody?
Volal mi jeden představitel české firmy před odjezdem do Pekingu a říkal: "Bylo by dobré, kdyby sis vzal jiné sako, než jsi měl na té tiskovce." Narážel na tibetskou vlaječku v mé klopě, když jsem oznamoval, že pojedu na olympiádu.
Má se postupovat k režimům, jaké jsou na Kubě, v Barmě, v Bělorusku nebo v Číně, stejně? Ono to tak v Česku vypadá, jako by byly ty země stejné - porušují lidská práva a basta. Jenže stejné nejsou.
Pro laickou veřejnost to stejně vypadá, ale rozdíly jsou značné. A my s naší historií nemáme právo mlčet k některým věcem, protože o nich víme víc než jiní. To se například týká lidských práv.
Zajímáte se tady v Pekingu i o EXPO 2010, které bude v Šanghaji? Ta připravuje podobně jako v případě olympiády čínská metropole bombastickou akci. Jak se na ní může prosadit malá země, jako je Česko?
Bohužel jsem do toho musel osobně vstoupit, protože přípravy byly velmi zanedbané, přitom i celý tento rozhovor vedeme o to, jak je Čína významná a důležitá. Sami Číňané nás měli před časem vyhodnocené ze 150 zemí jako 120. zemi z hlediska připravenosti na Expo. Dnes už jsme v první třicítce. Chceme se ukázat jako země moderní, inovativní, flexibilní, otevřená, vhodná pro investice. Bude to více motivováno ekonomicky než u předchozích výstav Expo.
Přijel jste sice podpořit teď na olympiádu české sportovce, ale vrátíte se opět v říjnu, a to už oficiálně na asijskoevropský summit. Už víte, s kým se tady setkáte?
Jednáme, že bych zde vedl jeden ze šesti panelů toho setkání. Mám domluveno asi deset bilaterálních schůzek včetně představitelů Číny. Proto se teď věnuji sportovcům. Nechtěl jsem plést olympiádu s politikou.
Jaké sporty máte nejraději?
Mění se to s časem. Teď mám málo času, tak preferuji individuální sporty před kolektivními. Občas si pořád ještě zahraji fotbal či hokej, ale preferuji tenis a se synem někdy golf. Strašně rád mám lyžování. Nebo jezdím na kole. Ale špatně teď na to hledám čas.
Na jaké české sportovce se podíváte přímo v Pekingu?
Viděl jsem basketbalistky, veslaře, kanoisty, uvidím atlety a možná i další.
Největším fenoménem olympiády je americký plavec Michael Phelps. Půjdete na něj?
Nemám to v plánu. Nedá se všechno stihnout. Jeho výkony jsou však fenomenální.
Možná, že je spíše ryba než člověk...
Možná. Občas se takový výjimečný sportovec narodí. Ale vezměte si příběh olympijských vítězů, naší Kateřiny Emmons a jejího manžela Matta. To je také velký hollywoodský příběh, má všechny potřebné parametry. Za každým sportem a sportovcem na olympiádě je spousta dřiny. Proto jsem proti tomu, aby se sport stal více politikou, než je nutné.
Sám v Pekingu vidíte, že toto je skutečně megaolympiáda. Proč by po ní měli mít sponzoři zájem o malou zemi a malý trh? Narážím teď na olympijskou kandidaturu Prahy. Dokonce si myslím, že teď už to skoro ani nepůjde.
Hovořil jsem o tom včera s představiteli Českého olympijského výboru. To, co vidíme v Pekingu, doufám neuvidíme v Londýně, i když tam to bude také velká zátěž pro město a celý stát. Dovedu si představit kdeco, ale pro Prahu by to mohlo být příliš velké sousto.
Neříkáte to pouze proto, že pražský primátor Pavel Bém je váš rival v ODS?
Ne. Rezervovaný jsem k olympiádě v Praze od začátku, protože je to pokládáno za pražskou záležitost, což je velká chyba. Celá ČR má jen dvě třetiny obyvatel Pekingu a vzdálenosti mezi sportovišti jsou v čínské metropoli takové, že u nás by se na tom mohla podílet velká část republiky. Nejen ve většině Praha. Nicméně sny se mají snít a ještě lépe realizovat. Ovšem v olympijském hnutí se špitá, že město pod pět milionů lidí už žádnou olympiádu nedostane.
