Rok 2009 má být rokem, kdy Evropa i Česko naplno pocítí důsledky ekonomické recese. Jaký očekáváte dopad na naši zemi?
Recese je důsledkem dvou faktorů. Jedním z nich je klasický ekonomický cyklus – to, že dojde k ochlazení světové i české ekonomiky, se ví už nějakou dobu. Tím druhým je finanční krize, která zasáhla svět. Ta se nám sice také nevyhnula, ale postihla nás méně než některé jiné země.
To, co cítíme nyní, je krize důvěry – mezi bankami i směrem k firmám, které se obtížněji dostávají k provozním úvěrům. A tím, jak se některé firmy dostávají do potíží, stávají se i objektivně méně důvěryhodným dlužníkem. To všechno už dopadá na reálnou ekonomiku v České republice.
Navíc na ekonomiku orientovanou hodně na vývoz...
Jsme zemí, která je orientována na export, a proto cítíme i krizi poptávky. Ta působí ve všech velkých ekonomikách na světě. Po našem zboží je ve světě menší poptávka. To znamená a bude znamenat menší vývoz, problémy řady našich firem, může to znamenat snižování počtu zaměstnanců.
Co s tím bude vláda a potažmo stát dělat?
Nejprve je třeba se odpíchnout od toho, v jaké jsme situaci. My jsme si díky reformám vytvořili dostatečný polštář, který nám umožňuje dělat řadu kroků, na které už jiné země nemají. Británie, Řecko, Lotyšsko, ti všichni počítají s velkým ekonomickým poklesem...
...i Německo má potíže.
Ano, a to je pro nás důležité, protože tam směřuje významná část našeho exportu. My zatím v tak zlé situaci nejsme. Díky reformám, stabilizaci veřejných rozpočtů a úsporám ve vládních výdajích jsme za loňský rok měli rozpočtový schodek jen 19,5 miliardy namísto plánovaných sedmdesáti miliard. To nám umožňuje vytvořit rezervy ve výši šedesát až osmdesát miliard korun, což nám v případě významné krizové situace umožňuje použít tyto prostředky tam, kde bude v dané chvíli potřeba.
Proberme tedy jednotlivá opatření státu. Co jsme již udělali?
Podařilo se nám zabránit panice na finančních trzích zvýšením garance vkladů – stoprocentním ručením za vklady do padesáti tisíc eur. Posílili jsme peníze určené na podporu exportu v České exportní bance. Jsme navíc stále v situaci, kdy máme ekonomický růst, za loňský rok by to pořád mělo být přes čtyři procenta...
Teď se však čeká výrazné zbrzdění, tak na dvě procenta.
To nikdo neví, kdybychom to věděli, tak bychom byli mistry světa. Původní předpovědi byly 4,6 procenta a na to byl nastaven i rozpočet. Ten bylo důležité schválit hlavně kvůli čerpání evropských peněz. Teď budeme rozpočet upravovat podle nových předpovědí a do konce ledna předložíme úpravy parlamentu. Současně předložíme i Národní krizový plán, který má pomoci sestavit Národní ekonomická rada, kterou teď právě dávám dohromady.
Pokuste se vyjmenovat hlavní body, o které se bude krizový plán opírat.
Chceme dělat řadu kroků v tzv. nabídkové části ekonomiky (zjednodušeně řečeno: podpora firem – pozn. red.). Chceme pokračovat v zeštíhlování státního aparátu, v reformách a pracovat na zpružnění pracovního trhu.
V bodech by měl postup vypadat následovně: Zřídit Národní ekonomickou radu. Připravit Národní krizový plán. Realizovat změny v rozpočtu bez toho, že bychom nyní chtěli zvyšovat plánovaný schodek. Připravit rezervy ve státních financích ve výši osmdesáti miliard. A postupně udělat kroky na podporu malých a středních podniků, do zemědělství přidat tři sta milionů na garanční a rozvojový fond. Dále pak proexportní politika. A případně investovat do výstavby infrastruktury. V dané chvíli nemusíme podle mého dělat žádné další kroky a ty další kroky budou určeny právě v tom krizovém plánu.
Pojďme k jednotlivým bodům. Mluvil jste o Národní ekonomické radě. Už máte nějaké členy?
Ano.
Které?
Neřeknu.
Ani jedno jméno?
Ne, vyhlásím to, až to budu mít.
Kolik bude mít členů?
Zatím počítám se sedmi, jedno místo mám vyhrazené i pro zástupce sociální demokracie. Pokud to bude více než sedm, tak to bude více.
Mluvil jste o zeštíhlování státního aparátu. Jak by mělo vypadat?
To probíhá permanentně. Budeme redukovat některé zbytečné agendy. Jsou připraveny akce typu Kulový blesk – to je snížení počtu budov, které používají různé organizace spadající pod ministerstvo průmyslu, což snižuje náklady. I bez ohledu na finanční krizi bychom dál zjednodušovali byrokracii, například tu spojenou s podnikáním, tím pádem bude i ubývat lidí. Snižování vládních výdajů by ale nemělo jít na úkor investic.
Chtěl bych čtenářům vzkázat, že jsme i díky reformám, nízkému schodku a rezervě až osmdesát miliard na potíže nachystáni.
Těmi, předpokládám, chcete podporovat růst a zaměstnanost.
Ano. Chceme více investovat do infrastruktury, ale tam jsme už na dvojnásobku toho, co se investovalo za vlád ČSSD do silnic a železnic. Tam však už dál mnoho navyšovat nemůžeme. Stavební trh nemá schopnost absorbovat více peněz do dopravních staveb. Ani nejsou z minulosti tak připravené, aby se daly stavby tohoto typu nějak výrazně urychlit. Můžeme využít jiných veřejných staveb, abychom pomohli stavebnímu trhu. Můžeme v případě skutečně krizového vývoje investovat například do zateplování domů, veřejných staveb, jako jsou například stacionáře a podobně.
Ekonomika však má potíže i s tím, že lidé méně utrácejí.
Ještě před koncem roku jsme snížili sociální pojištění a přidali na platech ve státní správě. Tak se k lidem dostane dalších dvaadvacet miliard na spotřebu. A souhlasím s Václavem Klausem, že nyní by bylo dobré, aby ty peníze skutečně lidé utráceli, spíše než spořili, protože spoření pak má negativní dopad na firmy prodávající zboží a poskytující služby. Pro důchodce jsme provedli třetí zvýšení důchodů během roku. A jejich situaci budeme dál bedlivě sledovat. Chceme také dostupnými prostředky působit na ceny v monopolním prostředí. Na tom, že ČEZ zdražuje o polovinu méně než E.On, je myslím vidět, že se i v této oblasti dá něčeho dosáhnout. Chceme v tom pokračovat.
Jaké by měly být další, řekněme, velké a systémové, kroky?
Je čas na to, znovu začít diskusi o snížení daní z příjmu u právnických osob.
Mluvíme o skutečně razantním snížení?
Ano, znovu se vracíme k diskusi o patnácti procentech. Dnes nemá tolik smysl dávat peníze do poptávky. Myslím, že lidé mají největší obavy ze ztráty zaměstnání, a že je proto potřeba podpořit právě firmy. To se dá dělat jednak podporou exportu a jednak právě snížením daní a snížením ceny práce.
Jak konkrétně?
Například u zdravotního pojištění odváděného zaměstnavatelem. To vyžaduje důkladnou diskusi, ale máme připraveny určité scénáře, jak snížit odvody firem bez toho, že by byl snížen celkový výběr peněz na zdravotnictví.
Takže přesun části zdravotního pojištění z firemních odvodů do toho, co se strhává z platu...
Například. Jsou i další možnosti. Vycházíme z našeho programu, kde je posílení role rodin s dětmi. Berte to, prosím, zatím jen jako náměty, které musíme probrat právě v té ekonomické radě. Jednou možností je zvýšit odvody bezdětných na důchodové pojištění. Nebo se dá zavést princip asignace (přímé poslání peněz – pozn. red.) jednoho procentního bodu z důchodového pojištění přímo svým rodičům nebo pěstounům.
To jsou všechno kroky, které mohou snížit cenu práce a podpořit zachování míst. A pro občany tak znamenají větší jistotu, než jsou přímé dávky.
To se však netýká důchodců...
Samozřejmě. Jsme připraveni v případě potřeby jednorázově zvýšit důchody. Rozumím, že se důchodcům dobře nežije. Rostou ceny energií, loni rostly ceny potravin. Já ovšem očekávám, že budou klesat ceny, i ceny energií. Ve světě hrozí spíše deflační vývoj, takže není třeba bát se výrazného růstu cen.
Mluvili jsme o stavebnictví. Další, kdo má a bude mít potíže, je automobilový průmysl. Je nějaká cesta, jak může vláda pomoci výrobcům aut a jejich součástí?
To jsou všechno nadnárodní koncerny a to řešení přichází na evropské úrovni. Drtivá většina peněz, které budou uvolňovány z Evropské investiční banky, de facto skončí v automobilovém průmyslu. Počítá se s tím, že tam skončí zhruba osmdesát procent těchto prostředků, ať už přes investice spojené s klimatickými změnami, podporou malých a středních firem, či s vědou a výzkumem.
A této podpoře jsme se jako automobilová velmoc skutečně nemohli bránit, přestože není jasné, zda nyní dává jasný smysl z ekonomického hlediska podporovat zrovna tento typ průmyslu.
I automobilovému průmyslu by u nás jistě pomohlo snižování daní. Ale pokud budete snižovat daně, tak se to stejně dá udělat nejdříve pro rok 2010, a to je pro firmy v krizi za dost dlouho.
Jistě. Kdy jindy by bylo nejlepší mít firemní daně nulové než právě teď. My ale nechceme dělat žádné rychlé pohyby. Nechceme opakovat chyby z let 1997 a 1998, kdy se kvůli malé koordinaci vlády a centrální banky ekonomika zbrzdila velmi prudce. My chceme pokud možno měkké přistání, aby pokles nebyl větší, než je nezbytně nutné. Chceme vybrat tu zatáčku co možná nejlépe. Právě proto chci do té Národní ekonomické rady kromě expertů stran i takové lidi, kteří mají nejen české zkušenosti. Určitě se domluvíme na tom, aby dali k dispozici České republice své zkušenosti a znalosti. Já jsem se nakonec rozhodl, že nezřídím místo vicepremiéra pro ekonomiku, protože je to taková priorita, že to má řídit přímo premiér. - čtěte Topolánek: Vicepremiér pro ekonomiku nebude, vládu obměním v pondělí
Vicepremiéra jmenovat nebudete, chystáte však změny ve vládě. Co si od nich slibujete? Lepší fungování vlády, nebo lepší obraz v očích voličů?
Dílem tak, dílem tak. Jestli vláda v něčem selhala, tak to byl "prodej" toho, co dělá. Tím nechci říci, že bych bral do vlády nějaké marketingové tváře. Nicméně řada těch lidí ztratila dynamiku, jsou unavení. Nechci teď mluvit o tom, kolik jich odejde, to oznámím 5. ledna na vládě.
A ti, kdo odejdou, to už vědí?
Někteří to vědí, někteří ne.
To budou asi dost koukat...
To možná budou. Ale myslím, že vláda skutečně potřebuje novou dynamiku.
Když jste mluvil o prezentaci, padalo jméno ministra Julínka.
Vážně o jménech nebudu mluvit. Včas se to dozvíte. Rád ty věci vysvětlím potom.
Říkal jste, že chcete zpružnit pracovní trh. Obava ze ztráty zaměstnání je asi u lidí teď ta největší a nemusí to být zrovna členové vlády. Jak chcete ten trh zpružnit?
Čísla, která dosud máme, ukazují, že zatím míst neubývá, naopak.
Ano, jenže spousta firem postupuje podobně jako vláda, a právě teď dělá úsporné plány, takže skutečný pokles míst může být vidět tak na konci prvního čtvrtletí.
To je pravda. A právě v takové době se ukazuje, jak je problematické, že je pracovní trh dlouhodobě nepružný, je tu malá pracovní mobilita. Pomohly by změny zákoníku práce, aby bylo možné rychleji obsazovat ta místa, která vznikají a vzniknou třeba i díky vládním zakázkám. A díky zavedení zelených karet bude moci administrativa efektivněji ovlivňovat počty pracovníků z ciziny.
Jenže jak nižší daně, tak zákoník práce, to všechno jsou věci, které lze změnit až za dlouhou dobu. Aby nebylo trochu pozdě.
To nemusí být nutně pravda. Řada věcí, které v krizi pomohou, už schválena byla. A já bych chtěl čtenářům vzkázat, že jsme i díky reformám, nízkému schodku a rezervě až osmdesát miliard poměrně dobře připraveni. Kroky, které jsme udělali a připadaly lidem někdy bolestné, nám umožnily, že teď máme velký prostor pro řešení jakékoli situace, která nastane.
Naše ekonomika je ovšem velmi propojena s tou evropskou. I tam budete nyní ve své pozici koordinovat plány ekonomické záchrany. Na co se zaměříte?
Jde nám především o změny systémové, které reagují na potíže, do kterých se dostaly světové finanční trhy, o nová pravidla. U krátkodobých opatření, lití peněz do ekonomiky, musí být jasné, za jakých podmínek a do kdy trvají. Nesmějí poškozovat konkurenci, opatření jedné země nesmí poškozovat jinou.
Potíže budou mít velké země – Británie, Německo, Francie. Může to evropská ekonomika zvládnout?
Ano, ty potíže jsou tak výrazné, že lze jen velmi obtížně předpovídat, co všechno se stane. A je jasné, že to na nás bude mít dopad, který lze jen částečně ovlivnit tím, co budeme dělat my doma. Ale to co můžeme udělat, to všechno uděláme.
