Pane senátore, kandidoval jste sice za ODS, ale podpořil vás i Václav Havel. Podpora ODS i Havla současně je na naší politické scéně novinkou. Čím si to vysvětlujete?
Nevím, proč bych nemohl požádat o podporu Václava Havla, kterého znám a vážím si ho, a současně kandidovat za ODS. Do Senátu se spíše volí osobnosti než strany. Rozhodující je kdo, a ne v jaké barvě.
Jste přítelem Václava Havla?
To se neodvážím tvrdit. Jsem přítelem jeho ženy, protože jsme jedenáct let byli kolegové v divadle a hráli spolu. Občas se vídáme.
Přemýšlel jste o tom, že byste někdy vstoupil do politické strany?
Jak říkají politici: není to na programu dne. Opravdu jsem o tom nepřemýšlel. Zdá se mi být výhodné, že nejsem straníkem a nemusím podléhat stranické disciplíně. Ostatně ta není v Senátu tak rozhodující jako při hlasování ve Sněmovně.
Nevstoupíte tedy do ODS?
Sehnat tisíc podpisů pro moji kandidaturu bych mohl v divadle za pár dní, ale tím bych vlastně musel vyřazovat kandidáta za ODS, která mi je svými názory a postoji nejbližší. To by byl bratrovražedný boj.
Rozhodl jste se kandidovat sám, nebo přišla nabídka z ODS?
Nabídl jsem to ODS a oni to akceptovali. Dlouhá léta mnoho lidí od občanských demokratů znám.
Jaký motiv vás vehnal do politiky?
Jedna možnost je sedět v hospodě, nadávat a nebýt spokojený se stavem věcí. Nadávat na zákony a na výmysly třeba kolem zákoníku práce, zákoníku o zaměstnanosti či investičních pobídek, které sem přivádějí firmy, co někde zaměstnají dvacet českých dělníků za devět tisíc měsíčně, ale přitom jim stát dá na pobídkách miliony. Druhou možností je pokusit se být jedním z 281 zákonodárců a chtít to ovlivnit.
O to se však chtělo pokusit už více lidí. Nakonec odešli zklamaní.
Neseděl jsem s rukama v klíně ani jako ředitel divadla, ani ve své profesi. Znám herce, kteří si stěžovali, že nemají práci, že je nikdo neobsadí, že mají smůlu, že nemají peníze. Já jsem si tu práci vymyslel a zorganizoval. Důkazem je vznik a činnost našeho současného Divadla Na Fidlovačce.
Nezní to příliš ušlechtile? Proč bychom tomu měli věřit?
Vždyť já nemusím už dělat vůbec nic. Jsem zabezpečený. Z mých nemovitostí a z podnikání mám dost peněz. Už je mi navíc tolik, že bych do práce chodit nemusel.
Jen neříkejte, že máte tak silné nutkání pracovat.
Mám. Nechtějí se mi ještě skládat zbraně.
Když jste tak nezávislý a zabezpečený, jak budete reagovat, až se klub ODS, v němž budete, dohodne na něčem, co se vám nebude líbit?
Nepředbíhal bych. Zatím si takovou situaci představit neumím. Senát není složený pouze z barev stranických triček. Některé senátory znám osobně, a co člověk, to třeba jiný názor. Tam se diskutuje a hledají se kompromisy.
Nebojíte se, že vás převálcují?
Představuji si, jak mě válcuje pan předseda Senátu Sobotka. To je komické. Stejně jako si nedovedu představit, jak mě válcuje pan Schwarzenberg. Čím by mě válcovali?
Do Senátu kandidovalo více mediálně známých lidí, ale vyhrál jste pouze vy. Proč?
Nechal bych to politologům a sociologům. Někteří z nich přece měli názor hotový ještě předtím, než volby vůbec začaly.
Já chci znát ale ten váš.
V minulých i letošních senátních volbách se ukázalo, že známý obličej nemusí být vždy výhodou a že někdy nestačí. Výhodou asi bylo, že jsem kandidoval na Praze 4. Tady lidi vědí, že z tohoto divadla před časem rostly stromy a že jsme s kolegy jako blázni vydobyli z těch ruin opět divadlo. Letos jsme z kina Morava, do kterého nikdo nechodil, vlastníma rukama a za pomoci sponzorů udělali další divadlo – Komorní Fidlovačku. Obyvatelé této pražské městské části to dobře vědí.
Nebyl tím důvodem zvolení prostý fakt, že ODS bere v Praze vždy skoro všechno?
Lidé chtěli kyvadlem pohnout doprava a bylo to vidět v celé republice. Povedlo se to a je to správné i spravedlivé. Když se voliči za čtyři či osm let rozhodnou jinak, tak s tím kyvadlem zase pohnou na druhou stranu. A my budeme shledáni lehkými a vyměněni. Nic víc.
Přesto si může někdo říci: No jo, to je populární herec, a kdo ví, zda bude politice vůbec rozumět.
Nevím, co by mohlo být pro normálního člověka na politice nepochopitelného, nesrozumitelného a tajemného. Musím se ale učit legislativu a číst předlohy zákonů.
Je vám necelých 56 let. Chcete se politice věnovat delší dobu?
Nevím. Když se ve zdraví při svém životním stylu dožiji penze…
… vy nemáte dobrou životosprávu?
To víte, že nemám. Herec žije špatně. Jsem principálem divadla, mezitím točím v Brně další sérii Četnických humoresek a spím čtyři hodiny denně. Podobně budu pracovat v Senátu. Večer a v noci budu číst ty předlohy, jindy nebude čas. Vím však, že rychle dorůstají šikovní mladí lidé, kteří studovali v zahraničí, ti mají nadhled nad naším rybníkem a brzy nás nahradí. Taky mohu natáhnout brka nebo toho mít za šest let v Senátu plné zuby.
Jako senátor budete v roce 2008 volit prezidenta. Václav Klaus už naznačil, že se bude o úřad opět zajímat. Jakým by byl kandidátem?
Lepšího zatím nevidím.
Dal byste mu svůj hlas?
Ano. Ale třeba se ukáže, že George Bush starší má české předky, a to už bych se začal rozmýšlet. To myslím samozřejmě jako legraci.
Jakým je Klaus prezidentem?
Je to mimořádně vzdělaný člověk, ovládá několik světových jazyků, a i když někdo říká něco jiného, chová se nadstranicky. Dokonce někdy až moc, ODS by si to někdy až tak nezasloužila. Navíc když Václav Klaus jede do ciziny, tak mohu klidně usnout a nemusím se stydět.
U jiných politiků byste se styděl?
Ano.
Jak se ti politici jmenují?
Jména vám neřeknu, ale hrozně bych se styděl, kdyby nás někde reprezentovali.
Sám už jste teď politikem. Jak byste například řešil složitou a patovou povolební situaci?
Situace je složitá, ale není krizová. Nestěžuji si na novináře, ale z médií může mít veřejnost pocit, že jednání o vládě jsou alfou a omegou našeho života, jenže ten běží nerušeně dál. V demokracii je normální, že vláda se sestaví a za pár měsíců padne. Máme pocit, že teď žijeme na nějaké sopce, ale to není pravda.
A co vám tedy vadí?
Že ani jeden z pomyslných bloků nemůže realizovat svůj program a své reformy. To nás brzdí a to je nepříjemné. Je to přešlapování na místě. Měli bychom se někam hnout.
Jiří Paroubek odmítá rychlé předčasné volby. Byly by řešením?
Vidíte, i vy říkáte Jiří Paroubek a ne sociální demokracie. Já se divím, že se neozývají silné hlasy z ČSSD proti tomu, že je někdo automaticky sčítá s komunisty. To je přece neudržitelné, to není žádná koalice. Vím, že Jiří Paroubek je krizový manažer, který před sněmovními volbami vytáhl sociální demokracii z deseti na třicet procent. Jenže on není celá sociální demokracie, je jenom předsedou. Stejně tak nevnímám ODS, že je to jen pan Topolánek.
Jak vlastně hodnotíte současného premiéra v demisi?
Strašně se bráním podobné personifikaci a nebudu vyjmenovávat chyby, které mají pan Paroubek a pan Topolánek. Copak existuje někdo dokonalý? Copak existuje někdo, koho moc malinko neopojí? Copak existuje někdo, kdo má vždy po ruce odpověď, která by se dala tesat do kamene? Takového člověka neznám.
I když se tomu bráníte, přesto se zeptám na jednoho člověka, kterého velmi dobře znáte. Je to váš kolega, také herec, exministr kultury Vítězslav Jandák.
Sám si zvolil dres sociální demokracie. Trochu se mě dotklo, když říkal, že to udělal proto, že má sociální cítění. Já mám také sociální cítění a jsem v dresu ODS. Jeho razance, se kterou vstoupil na ministerstvo kultury a rozmetal tam všechny struktury, se mi moc nelíbila.
Jenže struktury na většině ministerstvech rozmetávají i ministři za občanské demokraty.
Jistě. Proto to Vítězslavu Jandákovi nevyčítám nějak silně, protože to dělají i ministři za ODS. Příkladem je odvolání ředitele Národního divadla. Neznám přesně tu zprávu, na základě které byl odvolán, protože nebyla dostatečně zveřejněna. Kdybych si já takto počínal v našem divadle, tak tu asi nikdo nezůstane. Ministr je i manažer a nemá kolem sebe dělat jenom vítr. Vypadá to sice mediálně dobře, je to zajímavé, vzbuzuje to strach a podporuje to loajalitu těch, co zůstávají. Já ale takto nejednám.
Dokončujete natáčení třetí série Četnických humoresek. V nich jsou policisté většinou slušní a spravedliví. V naší přítomnosti se však hovoří o tom, že se některé policejní složky vymkly kontrole. Jak to zařídit, aby byli také slušní a spravedliví?
Když použiji nadsázku, tak bychom se měli vydat jako Mojžíš na pouť a čtyřicet let ty lidi vodit, až některé generace vymřou. My tu šanci jako Mojžíš ale nemáme. Myslím to všeobecně. Musí se prostě narodit jiní, neúplatní lidé. Převedu to na divadlo. Jenom laik si myslí, že soubor vznikne tak, že oslovím báječné talentované lidi a ti všichni budou mít chuť a čas se mnou spolupracovat. A že hned máme báječné představení a nejlepší divadlo na světě. Jenže aby ten soubor fungoval pro diváky, ale i mezi sebou, a aby si vychovával nástupce, potřebuje hodně času, nejméně deset let. Stejný postup bych zvolil i u policie. Chce to trpělivou práci.
S bratrem vlastníte pražskou restauraci U Kalicha. Co říkáte podmínkám pro podnikání v Česku?
Je to věc, která se mě každodenně dotýká i v divadle. Mělo by to být daleko jednodušší. Jenže to by musela mít pravice sílu začít prosazovat reformy, zeštíhlovat stát a měnit daňové zákony. Malí podnikatelé už nestíhají všechny ty vyhlášky, nařízení, vedení účetnictví. Proto to obyčejný truhlář radši udělá načerno. Pro takového člověka by přece stačil jeden papír velikosti A4.
Když jsme u peněz a podnikání, nebude pro vás jako pro senátora za ODS daleko snazší získat větší granty pro vaše vlastní divadla? Vždyť všude v Praze vládnou právě občanští demokraté.
Nemůže to tak být. Na magistrátě jsem byl v poradním sboru primátora, který měl za úkol vytvořit kulturní politiku a nastartovat grantový systém pro Prahu. Ten systém je a musí být transparentní. Bulvární noviny přitom napsaly, že mám domeček a v něm si žiji, protože mám zajištěné právě dotace od státu. To je naprostá lež.
Takže je to všechno naprosto průhledné i v případě dotací pro pražská divadla? Nepřihodí teď nikdo z ODS nějaký milionek divadlům senátora Töpfera?
To nejde. Každou korunu musíme vyúčtovat a vše podléhá kontrole. Navíc máme granty podepsané na čtyři roky dopředu. Jsou přidělené a rozhodlo se o nich už minulý rok. Krom toho ty granty nejsou pro nás, ale jsou dotací pro diváky. Dotuje se cena vstupenky, ne umělci.
A budete mít na senátorování vůbec čas? Podnikáte, hrajete, jste ředitelem divadla.
Budu, jinak bych do toho nešel. Pozastavím v restauraci svoji obchodní činnost, to je ze zákona, a bude to dělat bratr. Zrovna tak nebudu moci být společníkem Divadla Na Fidlovačce. Všechno podřídím práci v Senátu.
Omezíte i hraní?
Máme úžasný soubor, který potřebuje hrát a já jim nechci moc překážet. Navíc tolik kapustičky v našem oboru pro tolik slimáčků není. Hrát ale chci dál. Nevím, proč by se senátor nemohl zabývat živým uměním.
I Senát je občas živým uměním…
V Senátu sedí i starostové, lékaři s praxí či profesoři, kteří přednášejí. Nechci ztratit kontakt s lidmi a realitou. Proto budu hrát. S prací senátora se to dá sladit.
Umíte si však představit, že kvůli politice byste herectví opustil úplně?
Ano. Už jsem všechno hrál. Měl jsem přes sto divadelních rolí, hrál jsem v jednom z nejsledovanějších seriálů. Nemám pocit, že se mám v herectví šplhat na nějaký vrchol. Své sny jsem si už splnil.
A kdyby vám nabídli někdy místo ministra kultury?
Nemohu dělat ministra kultury.
Proč?
Nejsem tak chytrý.
Cože? Jak to myslíte?
Musel bych rozumět i dalším oborům, jako jsou památky, literatura či výtvarné umění. Považuji se za kulturního člověka, ale všechno nestíhám. Ministr kultury by měl mít větší přehled, než mám já. A další věc: dostal jsem ve volbách mnoho tisíc hlasů. Voličům děkuji za důvěru, ale právě proto budu dělat senátora. Chci naplnit jejich očekávání. To je hezká věc, mít na vizitce napsáno ministr kultury nebo senátor. Já jsem i v divadle zakázal, aby mi říkali pane řediteli. Oslovují mě mým jménem. To mi zůstane celý život. Funkce jsou věc pomíjivá.
Herec i manažer
Tomáš Töpfer se narodil 10. ledna 1951 v Praze.Vystudoval DAMU, působil v divadle v Ústí nad Labem, v Divadle E. F. Buriana v Praze a v Divadle na Vinohradech.
Zasloužil se o znovuzrození pražského Divadla Na Fidlovačce, které se otevřelo pro veřejnost 28. října 1998 - tedy po dvacetileté odmlce. Je jeho ředitelem.
Vytvořil přes 100 divadelních rolí, hrál ve filmech a televizních seriálech, nyní pracuje například na třetí sérii Četnických humoresek.
Minulý týden byl na šest let zvolen senátorem za obvod Praha 4 (jako nestraník nominovaný ODS).
Je ženatý, má dvě dcery.
