Krkonoše jsou nad ránem ještě ponořené do tmy. Klimbám ve spacáku v provizorním přístřešku ze smrkových větví, když se najednou od nedalekého pásu stromů ozve ptačí zabublání. Je to hlas tetřívka. Láká samičky. Zdá se, že mám štěstí a na vlastní oči uvidím tetřívčí tok - jedno z nejpůsobivějších představení, které česká příroda nabízí.
Abych to ptačí divadlo viděl, musel jsem vedení Krkonošského národního parku slíbit, že nezveřejním přesné místo pozorování a že reportáž o namlouvání tetřívků vyjde až poté, co letošní tok skončí.
Je to lov beze zbraní.
Tetřívek patří v Česku k silně ohroženým druhům. Jeho populace v Krkonoších ale patří mezi nejperspektivnější a KRNAP nechce dát případným zvědavcům návod, kam se vydat a vyrušovat je při jejich toku. Tetřívek potřebuje klid.
"Je to velice vzácný pták, jeden z nejvzácnějších. Z většiny svých původních území v republice už zmizel," potvrzuje mi Zdeněk Vermouzek, ředitel České společnosti ornitologické.
V zimním oblečení na pozorovatelně
Na pozorovatelně musíme být s dostatečným předstihem, a tak jedné květnové soboty vstávám ve čtyři ráno a spolu s mluvčím národního parku Radkem Drahným a novinářským kolegou se vydávám na hřeben do oblasti nad Pecí pod Sněžkou. Když opouštíme vytopené auto, ukazuje venkovní teploměr okolo pěti stupňů nad nulou.
Na "lovu" tetřívků |
Byť už je jaro, jsme nabalení v zimním oblečení, čepice stažené na uši, připravené rukavice. Čeká nás několik hodin v provizorním krytu z dřevěné konstrukce a čerstvě nařezaných větví. Na zemi, kde ještě před pár dny ležel sníh.
Klopýtám po promáčené louce, v končící noci nic moc nevidím, držím se obrysů postavy mluvčího, který nás vede k pozorovatelně. Uléhám na karimatku a soukám se do spacáku. Mezi jehličím si upravuji otvor, kudy budu po rozednění tetřívky pozorovat. Tedy pokud na svou "oblíbenou" louku - tokaniště - dorazí.
Kousek vedle nás zurčí potůček, takže i když nebudeme úplně po tichu, voda by mohla naše harašení překrýt a my tetřívky nevyplašíme. Zavírají se mi oči, ale už asi za půl, tři čtvrtě hodiny se ozve první ptačí zabublání a mluvčí parku mi posunky dává najevo, že to je právě to, na co čekáme.
Milostný tanec se tetřívkovi vyplatil
Tetřívci v Česku Tetřívek je velký asi jako domácí slepice. Jeho převažující barva je černá, výrazná je červená čepička a bílý lyrovitý ocas. Samička je nenápadná, šedohnědá. Žije v dlouhém pásu od severní Evropy přes Euroasii až k Ochotskému moři. V Česku byl nejpočetnější začátkem 20. století, od té doby ho ubývá. Ještě v 70. letech se počet samců odhadoval na několik tisíc V současnosti jich patrně nežije víc než tisíc. Zdroj: Wikipedie |
Rozednívá se. Dalekohledem pátrám po louce před námi. A vidím ho! Jeden kohout se naparuje asi sto metrů před námi. A kousek od něj druhý.
Oba majestátní, elegantní, tmavé zbarvení má kovový nádech. Točí se v kruhu, křídla s typickou bílou páskou svěšená, ocas rozevřený do vějíře. Natahuje krk, takže ještě víc vynikají červené čepičky na hlavách. A nepřestává vydávat bublavé zvuky.
Tetřívkovi, kterého pozoruji, se milostný tanec vyplatil. Vidím, jak se mu podařilo nalákat drobnější, hnědě zbarvenou samičku a posléze se s ní páří.
Za chvilku je ale po představení. Oba kohoutci najednou vzlétnou a odletí pryč. Zdá se, že pro dnešek je konec. Ale ještě zůstáváme v úkrytu. A nakonec se to vyplatí.
Souboj dvou kohoutů
Napřed se jeden tetřívek usadí na špičce vysokého smrku na konci mírně svažité louky. Pak se přidává další a nakonec se na tokaništi objeví tři samci a dvě slepičky.
Tetřívek při milostném tanci na louce nad Pecí pod Sněžkou.
Dva kohouti se dokonce pustí do souboje. Natahují na sebe krky, otvírají zobáky, najíždějí na sebe, máchají křídly, "nadávají si". Jeden z nich nakonec uzná porážku a odletí pryč. A vítěz spolu s dalším samcem začíná kroužit kolem slepiček v milostném tanci.
Po několika hodinách opouštíme naše pozorovací stanoviště. Viděli a slyšeli jsme prakticky vše, co tetřívci při toku dělají. "Takhle všechno pohromadě jsem to ještě nikdy nezažil," říká mluvčí Drahný, který se na tok chodí dívat už několik let.
Pro vedení Krkonošského národního parku je ochrana tetřívka jednou z priorit. Vzácnému ptákovi vyhovuje nízký, relativně hustý porost, k rozmnožování ale potřebuje volnou paseku nebo louku.
KRNAP se mu takové podmínky snaží na vybraných místech udržovat v rámci projektu Stabilizace lesních ekosystémů.
Tetřívků ubývá, přežijí v Krkonoších?
Zdá se, že se mu to daří. KRNAP při posledním sčítání v roce 2008 zjistil 112 tetřívků-samců. Podle České společnosti ornitologické od té doby jejich počet mírně narostl a blíží se ke stavu roku 2001, kdy park napočítal 135 kusů.
Tetřívek na špičce smrku "mapuje" prostor tokaniště.
"Je to ale jen zdánlivé zlepšení. Pořád to je zlomek toho, co tady bylo třeba před padesáti lety," říká mi ředitel ornitologické společnosti Zdeněk Vermouzek. Připomíná, že z mnoha území, které původně obýval, už zcela zmizel - třeba z Českomoravské vrchoviny.
Jinde už žijí jen velmi malé skupiny - například na Libavé. A jinde jsou v ohrožení. V Krušných horách, kde je taky ještě poměrně početná populace tetřívků, jsou nebezpečím pro tyto silně ohrožené ptáky plánované stavby větrných elektráren.
V Krkonoších patří podle mluvčího parku Radka Drahného mezi velké problémy neukáznění lyžaři, kteří kvůli své zábavě vyrážejí mimo vytyčené sjezdovky. Opakovaně rušený tetřívek pak nemusí dožít jara.
"Přírodní vlivy, nepřízeň počasí ovlivníme těžko nebo vůbec ne, ale chování lidí při ochraně tetřívků ovlivnit můžeme," dodává mluvčí Drahný.
