Gesto tehdy upoutalo i známého dokumentaristu Miloně Novotného, a tak pohotově zaostřil fotoaparát a zmáčkl spoušť. Fotografie byla natolik přesvědčivá, že ji i MF DNES zveřejnila v příloze Víkend, připomínající události před čtyřiceti lety.
A v popisce stálo: Jaké byly asi osudy tohoto mladého muže se zaťatou pěstí?
Nad novinami zkoprněl
Ozval se herec Pavel Soukup. "Když jsem se v neděli při snídani uviděl ve vašich novinách na snímku z tak pohnutého okamžiku, dočista jsem zkoprněl. Nemám ve zvyku přehánět, ale bylo mi jako po ráně do hlavy," říká Soukup.
Ihned zavolal osmnáctiletého syna Pavla a ukázal mu noviny. Soukup junior je zběžně přehlédl: "Zajímavý fotky... hele, tady jsi, tati, přece ty!" vyhrkl při pohledu na muže ve svém věku.
Soukup si tenkrát sice všiml, že smuteční průvod fotografovalo hodně lidí, ale většinu z nich považoval za tajné policisty a bylo mu prý úplně fuk, že svým gestem upoutává pozornost.
palachův pohřeb v barvě
|
Podívejte se na unikátní barevné snímky z 25. ledna 1969Se stejně starým Palachem soucítil, ale formě jeho protestu nerozuměl už tenkrát a stejně ani dnes. "A to mám jako herec dobře vyvinutou obrazotvornost. Vůbec se neumím vcítit do psychiky člověka, který se poleje hořlavinou a pak se s vědomím neskutečných bolestí zažehne. Jen se mohu domýšlet, jaké vnitřní peklo a zoufalství musel Palach kvůli okupaci i rezignaci části národa prožívat," přemítá Soukup.
Herec přiznává, že vzpomínky na tehdejší události v něm vyvolávají dokonce silnější emoce, než jaké prožíval jako jedenadvacetiletý protestující student Fakulty sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy.
Při Palachově pohřbu vyběhl narychlo z fakulty na ulici.
"Teď si uvědomuji, že bylo stejně pošmourné počasí, jaké tu vládne i dnes," vzpomíná Soukup.
V ulicích vládlo až bolestné ticho
A ještě jeden detail z událostí před čtyřiceti lety utkvěl herci v paměti: Lidé při pohřbu zaplnili Celetnou i přilehlé ulice až k prasknutí. Všude však vládlo až bolestné ticho.
"Myslím, že nejenom mne se zmocnil zoufalý pocit solidarity a strašného smutku – vůbec jsem neměl chuť něco komukoliv říkat či vysvětlovat, co cítím. Nikam jsem se netlačil. Jen jsem chtěl vidět na průvod a pak i něco udělat, ale nevěděl jsem co... A tak jsem prostě zvedl jen tu zaťatou pěst. Přišlo to zcela náhle a samo," vysvětluje jedenašedesátiletý Soukup.
Dokumentaristovi Miloni Novotnému se dodatečně omlouvá za to, že ho tehdy považoval za fotografujícího tajného agenta.
Bylo to gesto okamžiku
Když pak v roce 1989 stávkovala při protestech proti totalitě divadla, bylo pro herce Pavla Soukupa už mnohem obtížnější zdvihat ruku s prsty do vítězného 'V'.
"Už jsem holt nebyl ten spontánní mladík z fotografie. Navíc je mi protivný patos i silácká gesta. V lednu devětašedesát to ale přece jen bylo něco jiného. Šlo o gesto okamžiku vyprovokované pokořením."
Herec s nezaměnitelným hlasem
A jaký byl další osud muže z fotografie? Studia dokončil s ročním zpožděním, protože byl vyhozen od státnic z marxismu-leninismu.
"Mé odhodlání skončilo ubohým střetem s komunistickou pedagožkou Amortovou na fakultě herectví. Její pomsta byla okamžitá. Poslala mne do mimopražského divadla a dala na černou listinu Českého rozhlasu," vzpomíná herec.
Pavel Soukup je divadelními a filmovými kritiky ceněn zejména jako dabér s nezaměnitelným hlasem. Namluvil například prezidenta USA v Dnu nezávislosti.
