Na krajský soud se obracela rodina chlapce, který se v mateřské škole setkal s dítětem nakaženým covidem-19. Loni v září, tedy v době, kdy v Česku zrychlovala druhá vlna pandemie, zavolala rodině pracovnice hygienické stanice s informací, že chlapec musí zůstat doma a podrobit se PCR testu. V té době však o karanténě formálně správným způsobem nerozhodla ani hygienická stanice, ani dětská lékařka, která měla chlapce v péči.
NSS konstatoval, že telefonický pokyn pracovnice hygienické stanice nelze „pro absolutní nedostatek písemné formy“ považovat za rozhodnutí dle soudního řádu správního. Ve smyslu správního řádu jde spíše o pokyn či zásah, avšak za hranicí pravomoci hygienické stanice, která tak omezila osobní svobodu dítěte nezákonným způsobem.
Hygienická stanice ve stížnosti argumentovala specifickou situací koronavirové pandemie. Loni v září by musela vydávat denně 600 až 1600 individuálních rozhodnutí, k čemuž neměla odpovídající personální zázemí. „NSS uvádí, že si je vědom nelehké situace stěžovatelky a její postup je do značné míry pochopitelný. NSS ovšem nemůže rezignovat na znění zákona a případně dotvářet zákon tím, že by vytvářel výjimky,“ stojí v rozhodnutí.
Postup hygienické stanice je podle NSS do jisté míry lidsky pochopitelný, nejde o selhání pracovníků, spíše o důsledek zákonné úpravy a systémových nedostatků. „Zákonná úprava a ani jiná systémová opatření zjevně nepředpokládala stav, jaký v té době nastal v souvislosti s šířením nemoci covid-19, a stěžovatelka byla chtě nechtě objektivně nucena postupovat nestandardně (a v tomto případě bohužel i nezákonně),“ rozhodl NSS.
