Obecně se říká, že o sdílení auta by měl uvažovat ten, kdo ročně najezdí méně než deset tisíc kilometrů. Pro něj totiž může být investice do vlastního vozu – byť ojetého – oproti sdílení nevýhodná.
„Téměř každý řidič, kterého se zeptáte, za kolik jezdí, odpoví, že kolem dvou korun za kilometr. Což znamená, že do odpovědi zahrnul jen náklady na palivo. Ale ty jsou jen zlomkem skutečných nákladů,“ říká Jaromír Klimek ze společnosti Ajo. Podle odborníků činí palivo jen kolem jedné pětiny nákladů.
Také Pavel Drdla, odborník Dopravní fakulty Jana Pernera Univerzity Pardubice, tvrdí, že je třeba zohlednit i další položky. „Například opotřebení vozidla, havarijní pojištění a povinné ručení, provozní maziva, opotřebení pneumatik a tak dále. Díky tomu je právě u nižšího počtu ujetých kilometrů carsharing výhodnější než vlastnictví vozidla,“ říká Drda. Carsharing podle něj může být řešením také pro rodinu, která uvažuje o pořízení druhého nebo třetího vozidla.
Tomu, kdo používá automobil častěji nebo dokonce profesionálně, se však zmíněné dodatečné náklady podaří lépe rozpustit v užitku, který z vozu má, a vyšší platby za kilometry i čas, které si carsharingové společnosti účtují, už pro něj tak výhodné nejsou.
České carsharingové společnosti každý rok dokupují nová auta
„Carsharing má tu výhodu, že danou službu zpravidla používáte pravidelně a auta jsou vám k dispozici prakticky okamžitě, kdy je potřebujete. Ideálně stojí někde blízko vašeho bytu nebo kanceláře. Ve srovnání s klasickou půjčovnou je carsharing mnohem variabilnějí a rychlejší, u většiny služeb můžete vyzvednout auto skutečně kdykoliv a za hodinu ho vrátit,“ dodává odborník na dopravu Martin Jedlička.
Jak carsharing funguje? Otestovali jsme největší společnosti v Praze. |
První český carsharing začal fungovat už v roce 2003, ale až v posledních letech začíná být o službu skutečný zájem. Což dokazují i čísla, kterými se jednotlivé společnosti chlubí. Údaje o počtu klientů si sice všechny střeží jako obchodní tajemství, ale takřka každý rok přikupují nová vozidla. „Z roku na rok roste naše flotila o padesát až sto procent,“ říká Michal Šimoník z Autanapůl.
Celkem tak jen v Praze, kde je carsharing zdaleka nejrozšířenější, aktuálně jezdí více než šest stovek sdílených vozidel. A to jen pokud počítáme vozidla společností, které mají vlastní flotilu. Služba Hoppygo, která po vzoru Uberu či Airbnb sdružuje majitele vozů se zájemci, nabízí k vypůjčení dalších zhruba šest set aut.
Společnosti jsou také poměrně stručné, když mají o svých klientech uvést nějaké podrobnosti. „Jde spíše o muže v poměru šedesát ku čtyřiceti většinou ve věku mezi třiceti a čtyřiceti lety,“ říká Hynek Homola z Car4Way. Šimoník doplňuje, že je carhsaring doménou převážně mladších a vzdělanějších lidí z větších měst a využívají ho obě pohlaví.
Je libo LPG, elektroauto, nebo dodávku? Všechno jde
Při výběru carsharingové společnosti hraje také velkou roli to, k čemu chce řidič auto využívat. Pokud jede z práce nebo do hospody, měl by zřejmě sáhnout po firmě Car4Way, která jako jediná nabízí volný carsharing, tedy možnost vypůjčené vozidlo vráti kdekoliv v Praze, nejen v lokalitě, odkud si ho zákazník půjčil, jak to vyžadují ostatní firmy. Pro koho je důležitější ekologie provozu, toho zase možná zaujmou LPG vozy firmy Ajo.
Společnosti se také liší v nabídce modelů vozů. Některé se zaměřují na úzký okruh vozidel, oblíbená je například Škoda Fabia. U jiných si je možné vypůjčit právě takové auto, které odpovídá aktuální potřebě, třeba i VW Transporter, se kterým se dá přestěhovat vybavení bytu.
Výhodou elektroaut, které některé firmy nabízejí a ze kterých si například Revolt poskládal celou flotilu, je pak skutečnost, že mohou zdarma parkovat ve všech modrých a fialových zónách po celé Praze. Auta většiny společností jsou také vybavena dálniční známkou.
Carsharing jako řešení ulic obsypaných auty, která nikomu neslouží
Kromě přínosů, které nabízí carsharing jednotlivým řidičů, nelze opomenout benefity, které z této služby mohou plynout pro města a společnost obecně. Běžně se totiž udává, že jedno sdílené auto dokáže nahradit až osm nesdílených. Už jen proto, že klasická osobní auta tráví naprostou většinu času zaparkovaná a vyčkávají na další cestu.
Ulice měst jsou tak obsypány tisícovkami vozů, které se zrovna napoužívají a pouze zabírají místo. Ve větších městech se tento problém snaží politici řešit zřizováním parkovacích zón, ale příliš to nepomáhá. Ve společnosti, kde by se o každé auto dělilo osm rodin, by ulice vypadaly skutečně odlišně.
„První komerčně úspěšné carsharingové organizace začaly působit v roce 1987 ve Švýcarsku, respektive v roce 1988 v Německu. Poměrně rozvinutý systém carsharingu dnes nalezneme také v Itálii, Velké Británii či v USA, kde v současné době zaznamenává sdílení vozidel obrovský boom, zejména v souvislosti s rozvojem nových technologií a s využitím aplikací v rámci používání takzvaných chytrých zařízení,“ vysvětluje Nina Kudláčková z Dopravní fakulty Jana Pernera.
Obce, kde carsharing běžně funguje, podle ní zaznamenávají snížení znečištění ovzduší, hluku i vibrací. I proto mají o tuto službu zájem především vzdělanější lidé, pro které je ochrana životního prostředí důležitým faktorem při výběru dopravního prostředku. „Díky menšímu počtu aut také odpadá potřeba budování nových parkovacích stání a prostory v obcích je možné využít jiným způsobem,“ dodává Kudláčková.
