Ruka, která by mohla lámat železo, totiž není lidská. Pohání ji důmyslný systém motorků, který jí dodává až obří moc. Připomíná terminátora. Dívka se usměje. Možná k tomu má po dlouhé době důvod.
Teprve osmnáctiletá Nela Charchoňová z Ústí nad Labem je jednou z mála lidí v Česku, která má robotickou paži. O tu vlastní přišla loni v srpnu při automobilové nehodě. Když redakci iDNES.cz její dojemný příběh zveřejnila, čtenáři do vypsané sbírky poslali během 48 hodin jeden milion korun. Celkem se ve sbírce na bionickou paži nashromáždilo 2,3 milionu korun. Robotická ruka nakonec stála 2,1 milionu, pojišťovna na ni nepřispívá. Rok trvalo, než firma specializující se na výrobu bionických protetických paží ruku vyrobila. Od září se s ní Nela učí zacházet.
„Největší problém je přimět ruku, aby mačkala jen trochu. Vzala jsem třeba jogurt a ruka ho stiskla tak, že vyprskl ven. Nebo rozdrtila vajíčko,“ směje se dívka. Zdá se, jako by ruku ovládala jen vlastní vůlí. A ono to tak opravdu je, i když proces je složitější. V místě, kde robotická paže začíná, tedy pod ramenem, jsou speciální citlivá čidla, jež ovládají pohyby. Čidla reagují na svalové impulzy v pahýlu končetiny, které vysílá mozek. Aby se ruka pohnula, musí dívka nejprve pomyslet na to, co by udělala její skutečná ruka – pakliže by ji měla.
„Musím si nejdřív představit, že mám vlastní ruku, a můj mozek musí chtít ten pohyb udělat. Je třeba se hodně soustředit,“ popisuje. I proto je zatím práce s rukou trošku neohrabaná a pomalá. Ale zlepšuje se každý den.
„Za ten rok jsem si zvykla, že vše dělám zbývající zdravou rukou, takže je těžké mozek přeučit,“ dodává. Rok bez funkční horní končetiny se podepsal i na tom, jak Nela vypadá. Její zdravá levá ruka zesílila, neboť dělala práci za dvě. „Mám svaly jako chlap, třeba rameno mi děsně vyrostlo,“ ukazuje. Oproti tomu svaly ve zbytku pravé paže vlivem nepoužívání ochably.
Nela ví, že než se s robotickou paží dokonale sžije, bude to ještě trvat. Nelze ji mít nasazenou po celý den, je totiž víc než dvakrát tak těžká jako ruka skutečná, tělo proto táhne na jednu stranu. A je třeba ji přes noc nabíjet z elektrické sítě. Základní pohyby už s ní ale děvče zvládá.
„Můžu s tím uklízet, povleču si sama postel, hodí se to při vaření,“ tvrdí Nela. Na složitější pohyby si zatím netroufá. Ostatně ruka nenahradí skutečnou paži ve všech činnostech. Umí především úchopy, jemnou motoriku nezvládá.
Náraz do kamionu
„Původně měla Nela dostat jinou ruku, která má pohyblivé i jednotlivé prsty. Jenže by pro ni neměla využití. Po nehodě Nele v paži zůstaly jen dva svaly, čili by další funkce nevyužila, neměla by je čím ovládat,“ vysvětluje Nelina maminka Julie Charchoňová.
Robotickou ruku se dívka zatím snaží používat především doma, ven a do školy si bere protézu, kterou jí zaplatila pojišťovna. Jde o silikonovou repliku ruky, která má estetickou funkci a nahrazuje chybějící část tak, aby co nejvěrněji napodobovala vzhled končetiny zdravé.
Snímek z nehody, při které Nela přišla o ruku. (29. srpna 2024)
Nela přišla o pravou paži při nehodě na dálnici D8 u obce Zlosyň, kdy auto řízené její matkou narazilo do kamionu, který před nimi prudce zabrzdil. Náklaďáku totiž praskla pneumatika. Náraz do boku kamionu osobák rozpáral a Nele paži doslova utrhl, což zmařilo myšlenky na přišití ruky zpátky. Nela však utrpěla ještě tržnou ránu na hlavě, řezné rány od ostrých kusů karoserie, měla pohmožděné plíce a natrženou slezinu a též popáleniny na boku.
Kromě psychické podpory tehdy někteří lidé posílali dívce i vzkazy, které vypsanou sbírku na novou paži zpochyňovaly. Třeba že „jiní jsou na tom hůř“ a že bez jedné ruky se dá dobře žít i bez bionické náhrady a že sbírka je zbytečná. Kontroverzní vzkazy neutichly ani nyní, kdy se Nela z úrazů zotavila a náhradní paži si pořídila.
„Napsali mi třeba, že stejně potají beru sociální dávky,“ posteskla si Nela. Naráží tím na fakt, že je Romka. Jak dívka přistupuje k životu, přitom svědčí fakt, že během rekonvalescence stihla složit státnice z angličtiny, třebaže maturita ji čeká až na jaře. Už nyní se na zkoušky připravuje. Přestala brát léky a odvykla si z těžkých opiátů, které brala na bolesti.
Autonehoda jí vzala ruku, ne naději. Na novou paži potřebuje Nela 1,7 milionu |
Během léčby se naučila triky, které jsou s jednou rukou těžko představitelné – jako třeba zavázat si tkaničky nebo namazat chleba máslem. Co jí ale dělá stále problém i s náhradní končetinou, je psaní. „Levou rukou to zkouším, zlepšuju se, ale pořád to není ono,“ líčí Nela, které se psaním ve škole zatím pomáhá její sestra.
Neliným snem je stát se make-up artistkou, tedy něco jako vizážistkou, jejímž plátnem je lidský obličej a tělo. Už se přihlásila na měsíční kurz v Praze. Laik by mohl říct, že oproti zdravým lidem bude mít značný hendikep, neboť k práci jsou potřeba ruce obě. Nela však má plán. Chce nevýhodu otočit ve výhodu. Jako jednoruká bude totiž možná jediná make-up artistka v Evropě.
