Mírný optimismus vládl v celách terezínské policejní věznice ještě 1. května 1945. Studenti, úředníci, redaktoři, dělníci, ale také třeba hasič, zpravidla členové levicových skupin odporu, v celách okolo IV. dvora měli zprávy, že pád třetí říše je otázkou hodin.
„Doufáme, že tuto pohromu přečkáme, dnes došla zpráva že mír má být podepsán do 1. května a do dvou dnů máme být přebráni Červeným křížem,“ napsal v motáku, nalezeném až po válce, architekt Rudolf Jasenský, jedna z obětí.
Nacistická fabrika pohřbila tisíce lidí. Díky strážníkovi budou mít památník |
V ženské cele 26 zazněla 1. května třeba Nezvalova Manon Lescaut během malé oslavy. Ale též III. dvorem se o den později rozlehly rozkazy k nástupu. „Zdenka Lachmanová odešla se svými věcmi, vypadala, že někam odjíždí,“ vzpomínala na jednu z popravených vězeňkyně Bohumila Vrťátková.
100 patron navíc
Vyhlídky se zdály o to nadějnější, že 1. května věznici opustilo několik nemocných vězňů. I esesácké surovosti polevily, obávaný strážný Rojko se na internované dokonce usmíval. V návrat domů věřili také ostatní „heftlinci“. „Nikdo z nich netušil, co je čeká,“ vzpomínal jeden z přeživších.
S řevem začalo řazení odsouzenců do skupin po desíti. Někteří se skryli mezi spoluvězni a zvláště v přecpaných celách, kde hrozila nákaza tyfem či tuberkulózou, se strážným důkladněji pátrat nechtělo. Jiní vězni ze seznamu již v Malé pevnosti nebyli.
 |
Z pražské řídící úřadovny gestapa přijeli pár hodin před exekucemi dva úředníci se seznamem sedmi desítek kandidátů smrti. Seznam posvětil státní ministr pro Čechy a Moravu K. H. Frank.
A to navzdory tomu, že porušil příkaz šéfa berlínského Hlavního říšského bezpečnostního úřadu (RSHA) Ernsta Kaltenbrunnera. Ten v druhé půli dubna 1945 navštívil Terezín a popravy dosud neodsouzených vězňů zakázal.
„Kaltenbrunnerův rozkaz o zákazu poprav a propuštění vězněných žen jsem vezl z Terezína do Prahy. Předal jsem ho osobně Ernestu Gerkemu (vedoucí pražské řídící úřadovny gestapa, pozn. red.). Ten mi předání potvrdil v mé kurýrní knížce,“ řekl po válce dozorce Theodor Hohaus.
Přijel Hitler, on jako jediný nehajloval. Nacisté vzpurnému dělníkovi zničili život |
Přípravy k nebývalé masové vraždě se ve vysokém tempu rozebíhaly s tradiční německou důkladností. Kromě nezbytné munice esesmani vybraní k provádění exekucí a uklízení těl nafasovali na posílenou ještě extra dávky vína a cigaret.
„Věděl jsem, že bude provedena poprava většího rozsahu, k našim zásobám jsem obdržel ještě 100 nábojů,“ uvedl po válce při výslechu na Ředitelství národní bezpečnosti (ŘNB) esesák Josef Lewinski, jeden z velitelů popravčích komand.
K 51 odbojářům přidali gestapáci ještě speciální oběť – komunistického funkcionáře a absolventa moskevské Leninovy školy Jaroslava Fialu. Ten se za okupace proměnil v elitního konfidenta šéfa protikomunistického referátu gestapa Heinze Jantura.
Nacisté znovu ve hře. Před 100 lety byla obnovena Hitlerova NSDAP |
„Exekuce trvala asi hodinu, vězně vodilo gestapo po deseti a dávalo jim též poslední ránu,“ popisoval velké zabíjení do policejního protokolu zmiňovaný Lewinski. Těla skládali strážní na nákladní vozy.
„Dozorce Neubauer se přesvědčil, zda jsou opravdu mrtví. Pak je odvážel do krematoria v Litoměřicích,“ sdělil na ŘNB Wilhelm Schmidt, za okupace zástupce velitele malé pevnosti Heinricha Jöckela.
Hromadnou vraždu politických vězňů, označených literami XYZ, gestapo plánovalo na sklonku války také v pražské pankrácké věznici. „Kriminální rada Adolf Fuchs se mne tázal, kde jsou vězni označení XYZ, které chtěl se svým oddílem odstřelit. Jednalo se asi o 50 osob,“ uvedl bývalý velitel německé věznice na Pankráci Paul Soppa na jaře 1946.
Vápencový důl nacisti měnili v obří továrnu. Teď sem míří radioaktivní odpad |
Soppa zabíjení odmítl, nikoli ale z humánních pohnutek. Okolo věznice Pankrác se 5. května 1945 shromažďovali Pražané a rozebíhalo se povstání. Raději volil kapitulaci a útěk do americké okupační zóny.
Akci XYZ plánovali okupanti řadu týdnů před koncem války. „K. H. Frank rozhodl v případě přiblížení fronty o „zvláštním zacházení“ pro nebezpečné vězně určené pro Lidový soudní dvůr, kde jim hrozil trest smrti,“ vypověděl Walter Jacobi, za okupace šéf pražské pobočky nacistické Bezpečnostní služby SD.
Praktické otázky spojené s přípravou vražd řešili SS v Terezíně řadu měsíců. „Asi koncem roku 1944 mi Jöckel sdělil, že v případě změny fronty mají být vězni krátkou cestou likvidování buď plynem, anebo plamenomety,“ řekl Schmidt.
Takto vypadá tabulka rasové čistoty, která rozhodovala mezi životem a smrtí |
Zabíjení plynem se však Jöckelovi nezdálo vhodné. „Vzhledem k tomu, že mrtvoly by nebylo v pevnosti možno spálit, hrozí epidemie,“ argumentoval Jöckel. Pro převoz vězňů do některého tábora smrti nebylo dost vagonů. Jöckel tedy navrhl užít plamenomety.
„Tento způsob má tu přednost, že mrtvoly vězňů budou prostě spáleny, čímž odpadne riziko epidemií a odstraní se problém pohřbívání,“ napsal na jaře 1945 Gerkemu.
