Statistiky ukazují, že se loni na území Česka narodilo nejméně dětí od dob Marie Terezie. A prognózy na letošek jsou ještě horší. Průzkumy říkají, že spousta mladých Čechů nevnímá svoji budoucnost příliš kladně. Zhruba 40 % lidí ve věku do 25 let, kteří jako první vyrůstali od kolébky s všeobjímajícím internetem a mobilem v ruce, nemá řidičský průkaz a podle výzkumů Národního ústavu duševního zdraví téměř polovina z nich ještě nikdy neměla sex. A výzkum brněnské Masarykovy univerzity a pražské Univerzity Karlovy zjistil, že pouze 51 % lidí ve věku od 18 do 39 let plánuje mít v budoucnu dítě. Což vysvětlují mnoha důvody. Od nedostupného bydlení až po úzkosti ze stavu světa. Co se to děje? Nestojíme na nějakém dějinném předělu?
Myslím, že na nějakém předělu skutečně jsme. Jsem ale vždy ostražitá k tomu, když mají lidé sklon svoji přítomnost vyobrazovat jako něco unikátního a plnou nepřekonatelných těžkostí, jaké generace před nimi neměly. To mi připadá takové až narcistní. Když se podívám, jak žili třeba ještě moji rodiče, pak už jen moje generace nebo i všechny ty následující mají mnohem více možností, jak se se svými těžkostmi vypořádat.
Zatím to vypadá, že se jen neustále ujišťujeme o bezvýchodnosti naší situace. Ovšem pozor, tím se z toho může stát sebenaplňující proroctví.
