Co bylo tím impulzem, že jste se rozhodla pátrat po obyvatelích vašeho domu v Matoušově ulici?
Napadlo mě to v momentě, kdy jsem viděla, jak z domu odvážejí jeho poslední a už velmi nemocnou obyvatelku, slečnu Epsteinovou, kterou jsem znala celý život. Vybavila se mi ze vzpomínek její maminka s jednou nohou chromou a číslem vytetovaným na předloktí. Začala jsem se zajímat o životní osudy jejich i některých dalších obyvatel, kteří buď zemřeli, nebo se odstěhovali. Dopátrala jsem se k silným příběhům, o nichž jsem předtím nic netušila. Jako dítě socialismu mě vůbec nenapadlo, že dům, v němž jsem se narodila, žila do svých 26 let, pak dojížděla za maminkou a teď se tam znovu vrátila, měl nějaké majitele, jimž byl několikrát ukraden. Taky jsem měla dlouho úplně jiné starosti než přemýšlet o domě na Smíchově.
Maminka toho pro Václava Havla hodně udělala, hodně riskovala a i hodně ztratila, a on to pak nijak neocenil. Jeden čas tím velmi trpěla.
