Poprvé kopli stavbaři do země Teplárna z Elektrárny v roce 1956, první elektřinu začaly generátory vyrábět v roce 1960. Postupně se k elektřině začalo přidávat i teplo. To nakonec získalo prioritu a na sklonku osmdesátých let se zrodila koncepce velké teplárny, která dodá teplo pro celé hlavní město.
Praha se dusila smogem
„Projekt byl ale dokončený až v první polovině devadesátých let. Na rozdíl od původního záměru zůstalo jen u vytápění pravého břehu Vltavy, ten levý zůstal u lokálního vytápění, byť už také modernizovaného,“ shrnuje stručně poslední desetiletí života mělnické teplárny s elektrárnou Miroslav Krebs, člen představenstva Energotrans a ředitel pro správu a bezpečnost.
Praha musela už před rokem 1989 řešit neúnosnou situaci vytápění lokálními teplárnami a zdroji v domácnosti, znečištění ovzduší už bylo příliš velké. Nejen z komínů, ale i rostoucí automobilové dopravy, kdy emise motorů aut byly zcela v jiných dimenzích než nyní. Nad Prahou pravidelně ležel příkrov smogu. Centrální zdroj tepla mimo město se jevil jako řešení.
„Zprovoznění horkovodu z Mělníka do Prahy patří k nejdůležitějším energetickým krokům posledního půlstoletí. Zajistil další rozvoj města a umožnil Praze opustit spalování uhlí na svém území. Ještě předtím pocházela třetina tepla přímo z městských uhelných zdrojů. Jsem rád, že ČEZ pokračuje v přeměně mělnické lokality na nízkoemisní zdroje, a tím zajišťuje spolehlivější a čistší dodávky tepla pro metropoli do dalších let,“ uvedl pražský primátor Bohuslav Svoboda.
Uhlí? Je dostupné, nebude ale věčné
Jenže postupný odchod Evropy v co největší míře od vyčerpatelných zdrojů energetických surovin, klimatické změny i válečná krize na Ukrajině vedou provozovatele energetických společností i u nás ke změně strategie. I proto už v areálu mělnické elektrárny šly dolů některé vysloužilé objekty.
Elektrárna a teplárna se totiž chystá na přechod od uhlí na zemní plyn. Teplo, které bude ohřívat jak páru pro generátory elektřiny, tak vodu pro horkovod do hlavního města, bude vznikat z ohřevu zemním plynem.
Poprvé kopli stavbaři do země v roce 1956, první elektřinu začaly generátory vyrábět v roce 1960. Postupně se k elektřině začalo přidávat i teplo. To nakonec získalo prioritu a na sklonku osmdesátých let se zrodila koncepce velké teplárny, která dodá teplo pro celé hlavní město.
Počítá se, že první taková energie bude mít v Horních Počaplech, kde Elektrárna Mělník stojí, za datum výroby rok 2028. „Změna z uhlí na zemní plyn není jenom ekologická. Ať se nám to líbí, nebo ne, v Evropě by stejně uhlí došlo někdy kolem roku 2040 až 2050,“ komentuje Miroslav Krebs časté argumenty zastánců uhelné energetiky.
Plyn jako palivo není sice bezemisní, ale zdaleka je čistší než pevná paliva. Také energetická účinnost je ve srovnání s uhlím vyšší.
Desítky miliard korun na dekády dopředu
Do roku 2030 chce provozovatel Mělníka investovat asi padesát miliard korun pro kompletní přestavbu provozu z uhlí na plyn. Kostra, tedy potrubí, zůstane, na to se „navěsí“ moderní technologie, které umožní zaměnit obě energetické suroviny. Připravuje se především stavba plynové přípojky, kterou bude do teplárny proudit zemní plyn.
„Pečlivě mapujeme dostupné technologie, hledáme nejlepší řešení u evropských i světových firem, které už takový přechod z uhlí na zemní plyn realizovaly, zkoumáme nabídky dodavatelů technologií,“ vysvětluje Krebs. Rok 2030 jako odchod od uhlí a nájezd na zemní plyn považuje Krebs za reálné datum.
Technologické změny v energetice jsou podstatně delší, než jsme například zvyklí u mobilních telefonů, kde se výkonnost přenosové sítě vyvíjí a mění přibližně po pěti letech. V energetice se počítá s životností kolem dvaceti až třiceti let. Odpovídá to ostatně i historickému vývoji samotné mělnické elektrárny, která se postupně rozrůstala o nové a modernější bloky po dekádách.
Tepelné zásobování Prahy, nejen z Mělníka, se navíc v průběhu doby přizpůsobovalo trendům, teplo bylo možné vyrábět z různých zdrojů, nejen z uhlí. Například i z mazutu, komunálního odpadu nebo černého uhlí. Delší životnost takové inovace je daná podstatně vyššími investicemi, musejí proto vydržet déle. A musejí být pochopitelně kvalitní, o čemž svědčí například současný stav horkovodu mezi Elektrárnou Mělník a Třeboradickou teplárnou na okraji metropole, odkud pak putuje teplo dál do Prahy.
Elektrárna Mělník funguje především jako teplárna. Zásobuje teplem levý břeh Vltavy v Praze už třicet let. Na snímku jsou kompenzátory délky, které čeká renovace. Kompenzátory korigují teplotní roztahování a smršťování teplovodního potrubí do Prahy.
Do více než třicetikilometrového horkovodu o průměru kolem 120 centimetrů, který je třeba při jízdě vedlejšími silnicemi nepřehlédnutelný, se vpouští horká voda až do teploty 140 stupňů Celsia. Protože je ve zcela vzduchotěsném prostředí, při průběžných revizích potrubí se ukazuje, že i po třiceti letech zde nejsou žádné stopy rezu. Navíc, z Prahy do Horních Počapel nevrací voda studená, ale jen ochlazená během vytápění, v teplárně se pouze dotápí na potřebnou teplotu.
Provozy se zmenšují, přibyla fotovoltaika
„Nová paroplynová kotelna bude pochopitelně rozměrově menší než ostatní. Kdyby se tehdejší provozy elektrárny budovaly nyní, také bychom potřebovali menší plochu, menší haly,“ říká Krebs. Stávající plochu mělnické elektrárny tak lze využívat například i k provozu nedávno vybudované fotovoltaické elektrárny. Ta mělnická je mezi čtyřmi fotovoltaikami ČEZ, které přispěly k letošnímu růstu produkce sluneční energie o více než třicet procent.
„Za poslední dva roky jsme zprovoznili nové fotovoltaické elektrárny o výkonu přes 70 MW. Jejich příspěvek už je znát, letos se tyto nově postavené fotovoltaiky podílí na naší výrobě ze slunce z více než 27 procent. Když k tomu přičteme i lepší osvitové podmínky a kvalitní údržbu, je meziročním výsledkem růstu produkce 32,5 procenta,“ říká člen představenstva ČEZ a ředitel divize obnovitelná a klasická energetika Jan Kalina.
Teplo z Mělníka
|
