Krize České televize, jednoho z nejdůležitějších podniků v zemi trvá a řešení není v dohledu. Na neschopnost politiků, Rady ČT a televizních manažerů nakonec doplatí koncesionáři. Jako poplatníci i jako diváci.
Vědí to, a tak jich stále ubývá. Galerie posledních ředitelů je galerií neúspěchů. Jakub Puchalský chtěl přinést profesionalitu BBC a neotřelý pohled mládí. Krk mu zlomilo neprofesionální uvedení Majora Zemana.
Po zimním králi Chmelíčkovi nastoupil Jiří Hodač. Zaměstnanci ho ani nepustili dovnitř. Televizní krize před dvěma lety vyhnala do ulic desítky tisíc lidí. Politici zas hudrali o vládě ulice a porušování zákona.
Jiří Balvín. Profesionál s velkou televizní zkušeností. V dobrém i ve zlém. Věděl přesně, co má řídit, a znal své pappenheimské. Jenže oni znali jeho, protože byl jedním z nich. Tušil, že někde se krade, nechal tam namontovat kameru.
Jenže prokoukli ho a našli ji dřív, než on našel důkazy o tom, že se krade. A koneckonců i o něm se říkalo, že si nakradl. Zkrátka, krásné vztahy mezi nadřízeným a tvůrčími zaměstnanci.
Nyní Balvín padl. Jedni říkají: Zahájil propouštění nadbytečných lidí, nastartoval reformu. Druzí oponují: Zničil i to poslední živé, co ještě v televizi bylo.
Rada přesně neví. Ještě před deseti dny ho podpořila, nyní ho vyhání z kanceláře jako provinilce. Vypadá to jako malá televizní komedie, kdyby nešlo o tak velkou televizi.
Její problémy jsou známé: je to nekompetence a zpolitizovanost. Nekompetence otevírá cestu politikům, aby o televizi hráli.
Zpolitizovanost brání tomu, aby kterýkoli ředitel mohl účinně bojovat proti nekompetenci. Balvín nebyl příliš dobrý bojovník, ale na jeho místě by neměl šanci ani Arnold Schwarzenegger s mozkem Billa Gatese.
Diváci České televize mají smůlu. Ti z komerční mohou aspoň občas volat řediteli. Za ředitele té veřejnoprávní se považuje několik set politiků. Telefonáty by se prodražily.
