Český vědec objevil souvislost mezi chutěmi těhotných žen a pavouky. Chybí tělu cukry? Mozek těhotné ženy vyšle zprávu a ona dostane okamžitě chuť na sladké. Zásadami, jichž se nastávající matky drží jen v těhotenství, se pavouk mravčík skalní řídí celý život.
Výsledky bádání Stanislava Pekára z Ústavu botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity jsou natolik objevné, že je zveřejnily i prestižní světové časopisy Nature a Science.
Vnitřní nutkání organismu ke konzumaci potravy, nebo naopak odmítnutí určitého typu jídla je podle Pekára proces, jímž by se lidé mohli v budoucnu inspirovat. "Pavouci, které považujeme za primitivní organismy, si potravu vybírají podle toho, co potřebují k životu. A zvláště patrné je to u mravčíka skalního," vysvětluje Pekár.
Proč šelmy nedojí kořist celou? Pekár má novou teorii
Mravčík se živí výhradně mravenci, ale konzumuje jen tu část těla, v níž jsou obsažené pro něj důležité látky. Zbytku si nevšimne. Když se tedy mravčíkovi nedostávají tuky, spořádá zadeček mravence. A pokud má málo bílkovin, chutnají mu naopak jen svaly v přední části těla ulovené oběti.
"Jde o vyváženou dietu predátora, který se živí jen jedním živočišným druhem.U lidí není podobná strategie stravování – snad s výjimkou dočasného instinktu těhotných žen – známa," říká Pekár.
Vědcův objev by mohl objasnit i jinou záhadu: proč například velcí predátoři sežerou jen část antilopy a zbytek nechají bez povšimnutí? Až dosud se soudilo, že odcházejí kvůli přežrání.
Pekárova teorie nabízí i jiné vysvětlení: nedostatek tuku "navede" šelmu jen k těm částem úlovku, které obsahují chybějící živiny. A to je zřejmě důvod, proč predátora zbytek kořisti – pokud má dostatek potravy – nezajímá.
Pavouk konzumující mravenčí zadečky umře dříve
Při Pekárových experimentech vyšlo najevo, že jen konzumací tukových, ale kvůli kyselině mravenčí lehce toxických zadečků mravenců nepřežijí pavouci dlouho. A naopak: ti, kteří byli krmeni jen předními částmi, rostli rychleji a žili i déle.
"Sledováním konzumace celého mravence jsme zjistili, že i v zadečku jsou látky, bez nichž se pavouk neobejde," říká Pekár. Zkoumání pavoučího světa proslavilo vědce už v dubnu, když jiný prestižní časopis, Journal of Thermal Biology, zveřejnil jeho studii, podle níž pavouci šplhalka keřová a listovník obecný v mrazech nehibernují a dál loví spící hmyz.
Umožňuje jim to nemrznoucí látka podobná glykolu. Trávicí ústrojí šplhalky a listovníka vylučuje kromě toho specifický enzym, s jehož pomocí tráví i při nízkých teplotách. Na Pekára se proto obrátili dánští vědci s žádostí, aby tento enzym odseparoval.
Dánové se totiž s pomocí enzymů pokoušejí vyvinout prací prášek, jemuž by k praní stačilo jen 20 °C. Což by znamenalo obrovské úspory energie. "Vyrobit tento pavoučí enzym? To je složitý a vzdálený cíl," dodává Pekár.
