Grafici žhaví klávesnice a vyrábějí sadu grafů. Ty barvičky, pohybující se šipky! Moderátorka v červeném! Pastva pro oko...
Jdeme do volebních stanů politických stran. Lídři nemohou zatím odhady komentovat, ale chtěli by poděkovat voličům, chválí účast. Tím končí společné vysílání. První kanál si jede dál svůj program a divák se těší, jak mu druhý zpravodajský kanál rychle a aktuálně přinese další informace. Pokud se mu ale podaří ho přes internet (přetíženo a nefunguje) nebo kabelovou televizi najít.
Aha, opět grafy. Dobře, to je určitě dobré si zopakovat. Ale co dál? Kolik okrsků se zatím sčítá? Ne, není čas. Nyní si připomeneme, jak vznikla ta či ona politická strana. O.K. Ale co je nového? No, teď si připomeneme grafy, obzvlášť dlouho je třeba věnovat se stranám, které nepřekročily 5 procentní hranici. Pro oživení občas odhady komentuje nějaký politolog. Říká, že jsou to jen odhady. Ahá!
Je o hodinu později. Stále staré grafy, volební stany a politolog, občas reklama. Prý budou další výsledky, ale to až ve společném volebním vstupu obou televizí. Do té doby nic? Asi aby někdo nebyl napřed.
Divákovi se to nezdá a jde na internet, protože nechce vidět potřetí dokument o vzniku strany XY. Probojuje se na přetížené stránky statistického úřadu a vidí, že realita je o dost jiná. Skutečné výsledky rozhodně neodpovídají televiznímu výzkumu. Je tu dokonce vidět, kolik je sečtených okrsků, na koho se čeká a mapa republiky ukazuje, kdo kde jak volil.
No, tak... televize si toho přece brzo taky musí všimnout... Ne, stále je tam červená moderátorka se starými grafy, mechanicky odříkává čísla. Žádná analýza.
Kdo má přístup k jiným informacím začíná tušit, že volby se vyvíjejí dramaticky. Může dojít k patu. Divák by si rád poslechl nějakého politologa, aby mu vysvětlil, jak funguje volební systém, jak mohou kartami zamíchat preferenční hlasy a jak se počítají mandáty.
Něco tak nedůležitého však veřejnoprávní televize neřeší. Proč taky, je potřeba navštívit lídry politických stran a připomenout si, jak jinak... grafy!
Konečně má televize nějaké výsledky – samozřejmě až ve společném zpravodajství obou kanálů. Data se sice neshodují s původními odhady, ale nevadí. Grafici to přemáznou a jede se dál.
Ze zdrojů na internetu je jasné, že se odehrává drama o mandáty. Půjde o každý hlas. Být to v Americe, CNN vytěží maximum – aktualizuje každou minutu ten zpravodajský pásek ve spodní části obrazovky, má bleskové zprávy o sčítání, volá expertům na volební systémy, nabízí možné scénáře. Kdepak tady...
V hlavních společných zprávách obou kanálů se pak dozvídáme po čase první zajímavou věc. Premiér bývalé vlády neunesl volební porážku a přestal se bavit s novináři. Chystá zásadní prohlášení. Divák doufá, že mu ho televize nabídne v přímém přenosu, nejlépe na obou kanálech.
Za chvíli by měl zpravodajský program přenášet tiskovou konferenci s prezidentem. Ale to ne. Máme tu grafy a politologa. Moderátorka se později omlouvá, že se z technických důvodů nepodařilo zajistit přímý přenos. Každému je jasné, že se odehrává něco zásadního. Když však přepne na první kanál, je zde roztomilý pořad Bakaláři... malá retrospektiva příběhů Jaroslava Dietla a režiséra Jaroslava Dudka...
Tiskovka s naštvaným premiérem je dávno pryč a reakci prezidenta není přece potřeba přenášet na prvním kanále přímo. Jen ať pěkně skončí ten milý příběh a pak si to dáme ze záznamu.
Je skoro půlnoc. Televize přináší konečné výsledky a začíná počítat mandáty. Ups... ono je to 100:100. To je ale zajímavé... Ale volební vysílání už končí, dobrou noc, ještě na závěr si ale dáme ty grafy...
