Vážně nemocný Masaryk abdikoval v prosinci 1935, v čele státu ho nahradil Beneš. Zemřel 14. září 1937.
Naskenovaný text dokumentu psaného převážně v angličtině i jeho překlad do češtiny je dostupný na webu www.tajemnaobalka.cz. Masarykův vzkaz si příští týden bude moct prohlédnout veřejnost ve výstavním sále Národního archivu v Praze od úterý 21. října do pátku 24. října. Pro zájemce o hlubší analýzu je připravená také přednáška historičky Hájkové v pražské Městské knihovně 20. října.
Tajemná obálka otevřena: Masaryk psal o vážné nemoci, Němcích i svém „funusu“ |
Záznam obsahuje tři stránky, na kterých je napsán anglický text proložený několika českými slovy. Podle prvního představení jejího obsahu v Lánech Masaryk v dopise zmínil svoje zdravotní problémy, mluvil o organizaci vlastního pohřbu či o aktuálním dění v tehdejším Československu. Vyjádřil také skepsi vůči lidem, kteří jsou nevzdělaní a hloupí, psal ale rovněž o Andreji Hlinkovi nebo Němcích.
„Lidé se bojí smrti, ale nic strašného to není, jen si musíš koupit nové šaty, to je vše,“ uvažoval první československý prezident.
Když ho na konci srpna 1934 zasáhl atak mrtvice, myslel si že umírá. Na lánském zámku se u jeho postele sešli jeho nejbližší spolupracovník ministr zahraničí Edvard Beneš a Masarykova rodina. „Jsem nemocen, vážně nemocen, to je konec, ale nemám obavy. Vy pokračujte v mé práci, víte, jak musíte být opatrní. Pozor, ale vy víte, jak se chovat, takže já už nemusím říkat víc. Jsem docela zbytečný,“ vysvětloval Benešovi, kterého považoval za svého pokračovatele, Masaryk.
Pak myslel na svůj pohřeb. „Udělají velký funus. První prezident a všechny ty hlouposti...,“ plánoval Masaryk pohřeb. Právě slovíčko „funus“ je jedním z mála českých slov v záznamu jeho posledních slov.
Nemocný mluvil anglicky
Masaryk promlouval anglicky a angličtinu prokládal českými slovy. Tato slova, jejichž rukopisný záznam je nyní uložen v Národním archivu, si zapsal Jan Masaryk v přítomnosti Edvarda Beneše a posléze je s drobnými úpravami přepsal načisto.
Téměř identický záznam otcových slov si Jan Masaryk ponechal a pravděpodobně si ho s sebou odvezl i do exilu. Poté ho svěřil svým spolupracovníkům. Obálku s posledními slovy TGM do Národního archivu přinesl Antonín Sum, poslední tajemník Jana Masaryka.
Masarykova „tajemná obálka“ je pravá. Kompletní text zveřejní brzy |
Osobně ji předal 19. září 2005, s podmínkou že otevřena má být za 20 let. Národní archiv se poté o dokument staral. Obsah obálky nebyl přesně znám. Antonín Sum zemřel v roce 2006 a Národní archiv plně respektoval jeho přání na dvacetiletou lhůtu pro otevření. Otevřena byla letos v září v Lánech za účasti prezidenta Petra Pavla.
Omyl historiků
Řada expertů se před samotným otevřením domnívala, že půjde o Masarykova poslední slova, která první československý prezident nadiktoval svému synovi Janovi na smrtelném loži v roce 1937. Podle přední historičky Dagmar Hájkové z Masarykova ústavu a Archivu akademie věd, která se ve své práci zaměřuje právě na Masaryka, jde ale o psaní z roku 1934.
„Dokument označovaný jako poslední slova prezidenta T. G. Masaryka jsme na základě obsahové analýzy identifikovali jako první zápis Masarykovy promluvy k Benešovi v Lánech koncem srpna 1934,“ vysvětluje historička.
Slova TGM byla na svou dobu skandální, proto se je dozvídáme dnes, říká historik |
Prvorepubliková média i Hrad tehdy jeho zdravotní potíže vysvětlovala jako důsledek chřipky, se kterou se podle Hájkové prezident pravidelně potýkal už ve 20. letech. Nedlouho před tím, v květnu 1934 složil slib na další období.
Jeho zhoršený zdravotní stav mu však znemožňoval plné nasazení. V rámci svých možností přijímal hosty, sledoval dění a vyjadřoval se k němu, i když podle podle jeho vlastních slov se „jeho filozofický krámek uzavíral“. Kvůli ochrnuté pravé ruce pro něj bylo vyhotoveno podpisové razítko.
Co by napsal Husák? Nač bychom se mohli těšit, kdyby v „obálce TGM“ pokračovali jeho nástupci |
Průzkum se zaměřil především na kvalitu papíru, který je směsí buničiny. Tři listy jsou z ručního papíru vyrobeného z hadroviny. Listy 1 a 3 obsahují takzvanou průsvitku a také filigrán či vodoznak. Jde o listy vystřižené z hlavičkového papíru sloužící jako poznámkové lístky.
Papír je podle restaurátorů z kvalitního materiálu. Záznam v obálce je provedený měkkou grafitovou tužkou, která je na mnoha místech rozmazaná. Netradiční papír mohl podle Hájkové prezident získat jako dar.
