Prosazujete udržitelnost odjakživa, nebo jste k tomu došly až postupně?
Kristýna Holubová: Já jsem vyrostla na vsi a dodnes si vzpomínám, jak mě štvali odpadky poházené po lese. Takže jsem se o to zajímala odjakživa. Ale samozřejmě jsem si prošla klasickou fází teenegera, kdy jsem chtěla spoustu hadrů, to asi nejde přeskočit.
Lucie Poubová: Já jsem své dětství strávila na hájovně s dědou, kde se ani nesmělo prát v pracím prášku a nepoužíval se saponát na nádobí. Byl to velmi silný ekologický aktivista. V průběhu dospívání jsem na to ale nějak zapomněla a měla jsem období, kdy v mém šatníku bylo kolem tří tisíc kusů oblečení. Hodně mě pak zlomil film Ušili to na nás, kde jsem poprvé jasně viděla podmínky textilní výroby a její dopady. Bylo to v roce 2011, takže to byl asi jeden z prvních dokumentů na toto téma. Definitivně jsem svoje myšlení přehodnotila ve Spojených státech, kde jsem se setkala s neuvěřitelným konzumem a plýtváním.
SWAPZ anglického slova „výměna“. „Obchod“ s oblečením či jinými předměty, který funguje na principu výměny. Účastníci na tuto akci nosí věci, které již nevyužijí. Ty se třídí a následně nabízejí k rozebrání. Průkopnicemi swapu v Česku jsou Kristýna Holubová s Lucií Poubovou. Lucie vystudovala Fakultu textilní Technické univerzity v Liberci. Také pracovala v neziskové organizaci Bezobalu a věnovala se udržitelnému stylingu. Kristýna se po absolventské stáži v Českém centru v Bruselu stala freelancerem na plný úvazek jako produkční kulturních akcí. První swap uskutečnily v roce 2016. |
Co pro vás udržitelnost znamená dnes?
LP: Primárně to, že nikdo, ani příroda v procesu výroby není vykořisťovaný. Udržitelnost je přívětivá pro všechny, ať už pro lidi, kteří zdroje vyrábí, tak pro planetu. Hodně to s Kristýnou diskutujeme, a na tomto se dlouho shodujeme. Snažíme se být udržitelné ke všem, i k sobě. A je to pro nás normální.
Když vás poslouchám, zníte jako sehraná dvojka. Přitom jste se před pár lety ještě neznaly.
KH: S Luckou jsme se seznámily v bezobalovém obchodě. V rámci jedné konference na toto téma přijela do Prahy v podstatě bezobalová hvězda, blogerka Bea Johnsonová. Jednu dobu byla pověstná tím, že celý svůj roční odpad i s rodinou nacpala do jedné zavařovačky. Tehdy jsme se s Luckou ještě vůbec neznaly, ale v rámci této akce jsme uspořádaly první swap. Dneska už jsme sehrané, to je pravda.
Může se nám vymknout i nakupování z druhé ruky? Sama si všímám na různých platformách pro prodej oblečení, že lidé nabízejí věci z čínských webů Temu či Sheinu. Navíc tam denně přibývá spousta nových kusů. Jestli tak trochu nepodporujeme lidi, kteří tyto věci kupují?
KH: Je to tak. A vlastně se to může stát i u swapu. Je potřeba si stanovit nějakou hranici, kolik toho koupím, i když je to z druhé ruky. Osobně by mě ale zajímalo, jak jde lidem prodávání takových kousků na internetu. Protože když si spočítáte čas, který strávíte komunikací, zabalením a odnesením balíku, tak se vám to ani nemůže vyplatit.
Já už našla i batoh ze Sheinu, který někdo prodával za 900 korun.
KH: To mi připomíná Lucku, jak si půjčuje ode mě, viď?
LP: Je to tak, když potřebuju menší kufr do letadla, tak si ho vždycky půjčuju od Kristýny. Doma máme jeden velký a myslím si, že nepotřebujeme další. A to je jedna ze skvělých variant, jak být udržitelný – krátkodobě si věc půjčit od kamarádky.
 |
Kde nakupovat, když chceme nový kousek, ale chceme být šetrní k planetě?
KH: Osobně bych si spíš dala pozor na to, kde nenakupovat. Typicky obchody, které se tváří eko, ale nejsou. Velké fast fashion značky často mají zelené kolekce. Ty jsou ale jen součástí marketingu.
LP: Primárně bych se zamyslela nad tím, jestli je nákup vůbec nutný. Jestli to opravdu potřebuji. Nechte kousek pár dní ležet v košíku a uvidíte. Za mě je ale pořád nejlepší nákup z druhé ruky, ať už na internetu tak v kamenných second handech.
KH: A kdybych měla neomezený rozpočet, sáhla bych po lokálním výrobku od českých návrhářů. Takové kousky jsou pořád dražší, ale dá se na ně našetřit. Zároveň o jejich výběru víc přemýšlíme a vyhneme se tak impulzivnímu nakupování spousty věcí.
I výměna má svá pravidla
Pojďme k vašemu zaměření, kterým je swap, obchod založený na výměně. Proč na swap vlastně chodit?
LP: Protože tak prodloužíte životnost věcí, které máte doma, a zároveň je neposíláte nikam přes půl planety. Je to lokální záležitost. V šatníku každého z nás leží přibližně 80 % kousků oblečení nevyužitého. Swap slouží k tomu, abyste je mohli přinést, někomu jimi udělat radost a sobě zas třeba udělat radost jinými.
KH: Z našich swapů si navíc můžete odnést i znalosti. Pořádáme na nich různé přednášky a propojujeme generace. Babičky z Elpidy (nezisková organizace, která pomáhá seniorům, poz. red.) k nám někdy chodí učit plést a švadlenka Jiřinka zase opravovat oblečení nebo učit základy šití.
Když jste se swapem začínaly, věděli vůbec Češi, o co jde?
KH: Nevěděli. Ale pomalu se to změnilo. Mě osobně nejvíc baví, jak se na swapu propojují generace. Nechodí tam jen mladí lidé, už se to naučili i ti starší. Už se nepořádají bazárky, které evokují to, že budete za věci platit. Swap funguje na jiném principu, a nám se ho daří šířit dál. Věříme, že to má smysl. Zaplatíte vstup a pak se už chováte dle vyhlášených pravidel, například si můžete vzít maximálně deset kousků.
Udržitelnost není jen o materiálech. Buďme umírnění, říká zakladatelka butiku |
Kolik tun oblečení může na takovém swapu vůbec skončit?
LP: Za šest let se u nás protočilo 280 000 kilo oblečení. Jsou to poslední čísla z ledna, a hodně s nimi zahýbe swap festival, který pořádáme v dubnu, protože do něj už teď máme zapojených sto prodejců.
A máte nějaký limit pro počet odnesených nebo přinesených kusů?
LP: Máme. Abychom nastavily nějaká pravidla a funkčnost akce. Počet přinesených kusů je stanovený kvůli kvalitě – aby se na swap lidé jen nechodili zbavovat ošklivých věcí. Počet odnesených kusů je zase stanovený kvůli tomu, aby se swap nezneužíval. Většinou to stanovíme na 15/15.
Od devatenácti řídí marketing knihkupectví. Lidi učí na dárky z druhé ruky |
Kristýno, vy jste zmínila, že na swapu vlastně přebíráte zodpovědnost za všechny věci, které tam lidé přinesou. Co se tedy děje s těmi, které zůstanou a nikdo si je neodnese?
KH: Občas není jednoduché se věcí smysluplně zbavovat. Část věcí necháme na příští swap. Část pak dáváme organizacím, které je dál třídí, nebo je potřebují.
Akce SWAP Festival, kterou chystáte ke konci dubna, má být vůbec největší v historii swapů. O co půjde?
LP: Celorepublikový swap děláme hlavně proto, aby nemusel Mohamed k hoře, ale hora šla k němu, jak se tak říká. Chtěly jsme, aby byly akce rozeseté po celé republice a každý si našel tu svou lokální. Ze začátku jsme v tom byly samy, dnes už swapy organizuje spousta lidí a byla by škoda toho nevyužít. V současné době už i organizátory školíme a dáváme jim podporu, aby se myšlenka šířila dál a měla větší dopad.
KH: Zatím máme kolem devadesáti akcí. Swapovat se bude tak asi v osmdesáti českých městech. A jeden swap bude i v Bratislavě.
