Barvu očí spíše odhadli, barvu vlasů neprezentovali, neboť Ludmila jako vdaná žena v 10. století nechodila prostovlasá.
Mezinárodní tým je shromážděn kolem Brazilce Cicera Moraese, který podobně rekonstruoval i tváře jiných historických osobností.
Šindelář ve čtvrtek uvedl, že Moraes vytváří software, který pomáhá obličeje rekonstruovat, avšak nevznikl primárně pro rekonstrukce tváří historických osobností. Slouží především lékařům, kteří na něm mohou zpracovávat data z počítačové tomografie a mohou v něm plánovat operační zákroky.
„Díky tomuto softwaru se podařilo zrekonstruovat kompletní obličejovou část lebky svaté Ludmily,“ uvedl. K modelu možné podoby kněžny ale přispělo mnoho podkladů. Martin Frouz z týmu odborníků dnes řekl, že v případě každé podobné rekonstrukce je podstatné, zda je k dispozici lebka. Slouží k vytvoření podkladů pro 3D model.
„Zhotovují se desítky až stovky snímků tak, aby se překrývaly, a software zhotoví 3D modely,“ řekl. V případě ostatků svaté Ludmily se ale nedochovala kompletní obličejová část lebky. Lebka je také jako relikvie součástí Svatovítského pokladu, je zakryta textilií, a proto bylo potřeba snímat ji ve velkém rozlišení, abychom lebku odečetli skrze textil, řekl Šindelář.
Vedle nových digitálních modelů odborníci pracovali i se studiemi a analýzami paleoantropologa Emanuela Vlčka. Díky tomu měl tým k dispozici antropologický posudek, rentgenologické vyšetření a zprávu o zdravotním stavu kněžny.
Dalším zdrojem informací byly výsledky moderních analýz kosterních ostatků nejstarších Přemyslovců z Pražského hradu, tedy Ludmiliných příbuzných. Předkus jako Ludmila měli podle Šindeláře i její syn, český kníže Vratislav I. a její vnuk svatý Václav.
