1. Šance na reformy. Ač tomu volební systém moc nenahrává, volby do Sněmovny umožnily vznik vlády, která se opírá o výraznou většinu 118 poslanců. ODS, TOP 09 a Věci veřejné mají šanci prosadit klíčové reformy - veřejných financí, důchodovou, zdravotní - a právě to lze po letech vlád s nezřetelnou většinou označit za hlavní událost supervolebního roku. Zda se to Petru Nečasovi, Miroslavu Kalouskovi, Vítu Bártovi a dalším ministrům podaří, to už je jiný příběh.
2. Pád Paroubka a Topolánka. Jestli by si na něco političtí analytici na začátku roku nevsadili, pak na to, že oba lídři největších stran budou brzy "out". Topolánek ještě před volbami, když ho donutila odstoupit jeho ODS. Formální záminkou byl skandál kolem neformálního rozhovoru pro gay časopis Lui, kdy si Topolánek nedával moc pozor na to, co říká. Fakticky ODS změnila lídra ve chvíli, kdy si nebyla jista, že má ještě šanci uhrát volby proti Paroubkovi.
Po vyhrocené kampani za stamiliony korun se ale poroučel i do té doby neomezený vládce oranžových, když ČSSD volby vyhrála tak, že to byla vlastně prohra. Mnozí levicoví voliči utíkali od Paroubka, kam mohli - zčásti k Věcem veřejným, částečně k Zemanovcům nebo k Suverenitě.
3. Fenomén kroužkování a křížkování. Výrazným momentem letošního volebního roku bylo kroužkování, kterého si voliči užívali před volbami do Sněmovny. Zatímco někteří poslanci byli zvoleni ze zadních pozic kandidátky, obětí kroužkování se stal například jeden z "dinosaurů" české politiky, exministr vnitra Ivan Langer. V komunálních volbách voliči křížkovali a pokračovali v trendu, který pomohly nastolit různé občanské iniciativy, jako třeba Vyměňte politiky.
4. Vzestup nových stran. Voličská revoluce se projevila i v tom, že se do Sněmovny a pak i do vlády dostaly dvě nové strany. U TOP 09 zafungovalo spojenectví Miroslava Kalouska s Karlem Schwarzenbergem a zčásti únava pravicových voličů z ODS, u Věcí veřejných zřejmě to, že její program "prodával" v té době podle průzkumů nejpopulárnější politik Radek John. Po vstupu Věcí veřejných do vlády si ale právě on často vysloužil kritiku od opozice i médií a strana vyhořela v komunálních a v senátních volbách.
5. Oranžový Senát. Sociální demokracii se povedla věc, jakou ještě nezažila. Stala se nejsilnější stranou v horní komoře parlamentu a vláda bez dohody s ČSSD neprosadí změny Ústavy (omezení imunity, přímou volbu prezidenta) či mezinárodní smlouvy. Oranžový senát bude také schvalovat nové ústavní soudce, což může výrazně ovlivnit českou politiku. Dokázal to i loňský verdikt soudců, když škrtli předčasné volby.
6. Komunisté bez vlivu. Ve Sněmovně mají rudí sice stále 26 poslanců, ale nikdo je k ničemu nepotřebuje. Ve stejně marginálním postavení jsou v Senátu, kde neuspěli ani v jednom obvodu a ČSSD může Senát řídit sama. Soudruzi vedení Vojtěchem Filipem zkrátka zažívají krušné časy a tendence jejich volebních výsledků naznačuje, že sestup bude pokračovat.
7. Prohrávající - lidovci, zelení, Zeman, Liana Janáčková se sirkami. Do Sněmovny se letos neprobojovali poprvé lidovci, kteří byli doposud součástí většiny vlád. Udrželi se sice v Senátu, kde vyhráli ve dvou svých tradičně silných obvodech (Ústí nad Orlicí a Brno), ale až příští volby do Sněmovny ukážou, zda se nejednalo jen o výjimečný výsledek strany, která u voličů dlouhodobě ztrácí a je silná hlavně regionálně - v některých částech Moravy a na česko-moravském pomezí.
Po jednom volebním období ve Sněmovně vypadli také zelení, které bývalý šéf Martin Bursík zavedl doprava. Část strany to "nevydýchala" a pomohla potopit bývalou Topolánkovu vládu.
Mezi poražené letošního supervolebního roku patří také Miloš Zeman, který se neprosadil se svou novou Stranou práv občanů, další expremiér Vladimír Špidla, jemuž v senátních nevyšel comeback do vysoké politiky.
A mezi poražené roku se dá zařadit i Liana Janáčková, která v Ostravě neuspěla s kontroverzní kampaní. Rozdávala v ní zápalky právě v době, kdy soud řešil tresty pro čtveřici mladých ultrapravičáků, kteří zapálili dům s romskou rodinu a málem zavraždili dvouletou Natálku.
