Děti u nás mají volnost, do hodin chodit nemusí, říká učitel unikátní školy

  • 634
Summerhill School, škola založená na demokratickém způsobu výuky, funguje v Anglii již téměř sto let. Děti se tam samy rozhodují, jestli budou hodiny navštěvovat. „Pravidla vytváří celá komunita. Pokud děti výuka nebaví, mohou z hodiny odejít,“ říká David Yilma, jediný český učitel britské školy.

Co podle vás znamená demokratický styl výuky? 
Demokratická škola či výuka není o metodách, ale o partnerském přístupu k dětem a dialogu nad pravidly, kterými se společenství řídí. Zároveň demokratická škola poskytuje studentům svobodu v rozhodování a jednání, která ovšem končí tam, kde by šla proti svobodě někoho jiného. Zkrátka poměrně reálné prostředí, ve kterém bychom asi rádi žili všichni.

Ptám se, protože tento styl výuky vyznává britská Summerhill School, kde učíte informatiku. Je to důvod, proč jste se rozhodl požádat tam o práci? 
Poohlížel jsem se po práci v alternativním školství a náhodou zahlédl inzerát Summerhillu. Lákala mě demokratická výchova, volnost a spolupráce mezi učiteli a žáky. Líbilo se mi, že žáci jsou součástí toho, jak škola funguje, a mají možnost to ovlivnit. Zaujala mě rovnocennost mezi dětmi a dospělými. 

Učitel britské Summerhill School David Yilma (9.8.2018)

Předtím jste sedm let učil na základní škole v Praze. V čem vám nevyhovoval český školský systém? 
Nebyl jsem jím nijak znechucen, to ne, ale chtěl jsem změnu, nové zkušenosti na novém místě. Vždy jsem měl blízko k partnerskému přístupu ke studentům a vyhledával netradiční postupy, zřejmě také díky mé dlouholeté práci u skautů. Možnosti ve standardních školách jsou mnohdy omezené a to i přes dobrou vůli některých ředitelů. Alternativní školství tedy nabízelo lepší možnosti.

Jaký je na Summerhillu režim?
Je dán pravidly, která vytváří celá komunita za běhu. Přístup výuky je velmi individuální, škola je malá, učitel často učí třeba jen jedno, dvě děti najednou. Je to internátní škola, takže celá komunita žije v areálu školy. Začíná se v devět hodin ráno, jako na každé jiné škole máme rozvrh. Rozdíl je v tom, že děti se mohou rozhodnout, jestli hodinu navštíví. Starší studenti si předměty zaregistrují na začátku roku a pak je na nich, jestli na ně chodí. Mnohdy se stane, že třeba na některou hodinu za celý půl rok vůbec nepřijdou. Samy se rozhodují, na co se zaměří.

Takže pokud chtějí, mohou celé dny prolelkovat? 
Ano, třeba i celé měsíce nemusí nikam chodit, mohou si jen hrát, lézt po stromech, skákat na trampolíně. A do nějakých čtrnácti, patnácti let do hodin opravdu moc nechodí, ale tolik to nevadí, protože v areálu školy jsou nepřetržitě a pořád se něco učí, i když mimo hodiny, neorganizovaně, i od sebe navzájem.

Říkáte, že v patnácti se to změní? Neříkejte, že děti v tomto věku najednou začnou chodit do školy, když nemusí... 
Ano, postupně se naučí disciplíně. Uvědomují si, že na konci studia je čeká zkouška, kterou musí udělat, a do hodin začnou chodit. Tím, že jsme internát, mají spoustu času věci dohnat a doučit se je. Což je v normálním systému komplikované, protože čas určují kurikula. Když se děti učí, když chtějí, učí se mnohem rychleji, než když se učí pravidelně, protože musí. Další nástroj je nuda. Když děti měsíc proflákají, začnou se nudit, a tak na hodinu zajdou, připojí se ke kamarádům, kteří do hodin chodí.

Co když se děti přeci jen disciplíně nenaučí a roky strávené na škole využijí třeba jen k tomu hraní her? Umožníte jim to?
Teoreticky se to stát může, jelikož děti mají skutečně svobodu v rozhodování, prakticky se to ovšem nestává. Mladí lidé totiž touží po vědění a chtějí se učit, jen standardní školský systém jim v tom příliš nepomáhá. Řekl bych také, že sociální tlak, konzultace s učiteli a vyhlídka dalšího studia mohou být nápomocné.

Stalo se, že už někdy někoho škola vyloučila?
Myslím, že se to za téměř sto let historie stalo a stát může, ale důvody by nebyly akademické. Spíše toho rázu, že dotyčný nebo dotyčná z nejrůznějších důvodů nezvládají žít s nabytou svobodou, nebo škola nedokáže zajistit bezpečné prostředí. Bylo by to vždy až krajní řešení.

Jaký je na škole systém hodnocení?
V podstatě není žádné oficiální hodnocení. Nemáme vysvědčení, nehodnotíme slovně ani neznámkujeme. 

Jak tedy poznáte, že se děti něco naučily?
Na konci školní docházky je závěrečná zkouška, kterou studenti musí absolvovat, pokud chtějí pokračovat dál ve studiu. To je zároveň jediné hodnocení, které dostanou. Vyznáváme filosofii, že děti mají mít svobodu. Škola se snaží vytvářet podmínky tak, aby děti byly navigovány k tomu, že se budou učit, nikoliv ale direktivním způsobem. Mají možnost se učit, ale nemusí ji využít. Nemusí zkoušku složit a skončí v zásadě se základním vzděláním. Zde se nabízí okřídlený citát A. S. Niela, zakladatele školy, že by radši vychoval šťastného metače ulic, než neurotického předsedu vlády.

V čem byste řekl, že je hlavní gró britského školského systému?
Britský systém má větší volnost a možnosti pojmout prvky výuky vlastním způsobem, český systém je oproti tomu stále dost rigidní. Britští učitelé mají obrovské možnosti, jak zpestřit dětem výuku. Spousta materiálů se vyrábí v angličtině, trh s publikacemi i pomůckami je mnohem větší než ten český. Zároveň je to náročnější, učitelé tráví ve škole spoustu času, a zároveň jsou tam lépe rozložené prázdniny, které jsou třikrát v roce – v zimě a na jaře zhruba tři až čtyři týdny a v létě pět až šest týdnů. Ve školách je také mnohem víc zaměstnanců, kromě učitelů i spousta asistentů nebo administrativních pracovníků. Takže učitelé mají opravdu čas učit, nemusí se starat o běh školy.

Jak byste charakterizoval děti, které jdou na Summerhill? Jsou v něčem specifické?
Škola má téměř stoletou tradici, je spousta rodičů, kteří prošli Summerhillem a jejich děti se na školu často vrací. Škola je soukromá, takže i to je selektivní. Navíc to, že je ve škole volná výuka, dává dětem zodpovědnost, takže je potřeba, aby škola vybrala děti, které budou schopny tuto zodpovědnost unést a svůj čas využít správným způsobem. Hlavní je, aby rodiče akceptovali specifika filozofie školy, děti to pak většinou zvládnou.

Kdo určuje, jak bude vypadat hodina? 
Jako všude učitel, je plně na něm, jak hodinu pojme. Nemáme žádný speciální edukativní systém, škola je spíš o filosofii života než o tom, jak učit. Takže výuka může být jakákoliv. Pokud děti hodina nebaví, učitel je může poslat pryč, nebo se může dítě samo rozhodnout, že ho to nebaví, a odejít, a to je také v pořádku. 

Jaké je složení učitelů? Jsou tam kromě vás i další Češi? 
Ne, Čech jsem jediný, ale ve sboru máme zastoupeno více národností, například učitelku z Maďarska či Mexika. I děti jsou často ze zahraničí, asi polovina studentů je odjinud než z Anglie. Máme tam například rodinu ze Slovenska, která má na Summerhillu dvě děti. České žáky ale zatím žádné nemáme. 

Přemýšlíte o tom, že byste se někdy vrátil do českého školství?  
Přemýšlím, jen ten návrat po zkušenosti ze Summerhillu a Anglie obecně asi nebude tak přímočarý. Uměl bych si představit učit na mezinárodní škole, na některé zajímavé alternativě, nebo nějakou novou školu vytvořit, či spolutvořit. Zjistil jsem za svůj pobyt v zahraničí, že být učitelem je překvapivě svobodné povolání se širokou škálou možností.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video