„Když mluvíme o vlhkých a suchých obdobích, tak o nich mluvíme dlouhodobě. I uvnitř vlhkého období může být sucho a uvnitř suchého jeden dva vlhké roky,“ vysvětluje Martin Hanel z České zemědělské univerzity.
Tým vědců z této vysoké školy v Praze zveřejnil studii zaměřenou na hydroklimatický vývoj Evropy v posledním tisíciletí. V článku uveřejněném v prestižním časopise Nature Communications vědci analyzovali data z nedávno publikované rekonstrukce evropského klimatu a zkoumali tak střídání vlhkých a suchých období v Evropě.
Výzkum českých vědců ukázal, že během posledního tisíciletí byla řada období, ve kterých se stávaly rozsáhlé oblasti extrémně suchými, či naopak takzvaně vodnými. „V kontextu probíhajících debat o suchu a jeho současných vlivech je však zarážející, že posledních devadesát let patří v Evropě k nejvlhčím z celého tisíciletí,“ uvedl hlavní autor výzkumu Yannis Markonis.
Lidé sucho nebo vlhko chápou jen v krátkodobém kontextu počasí a několika sezon nazpět. „My sucho definujeme v kontextu toho, co známe, co je pro nás normální. Když teď žijeme v tom vlhčím období, tak jsme zvyklí tu vodu nějak využívat, máme nastavené hospodářství. Když přijde sušší rok, tak nám ta voda chybí,“ vysvětluje Hanel.
Extrémní sucha se podle něj mohou vyskytovat, ale z dlouhodobého hlediska je posledních zhruba sto let vláhově nadprůměrných. „Voda je jen pro nás nevhodně rozložená v čase i prostoru,“ vysvětlil Martin Hanel.
Historicky vlhká období za posledních 1000 let podle indexu navrženého W. C. Palmerem.
Letokruhy i sedimenty
Přestože existují záznamy jen z posledních desítek, maximálně stovky let, podařilo se vědcům protáhnout studii až k roku 1000. „Používáme různé metody na rekonstrukci tehdejšího klimatu, například z letokruhů, protože stromy jsou velmi citlivé na vlhkost. Podle velikosti letokruhů pak poznáme, jaká byla v různých letech dostupnost vody,“ vysvětluje Markonis.
Další možností jsou půdní sedimenty. „Jsou to nepřímá měření, nedostaneme konkrétní čísla, porovnáváme a odhadujeme,“ říká Hanel. Při bližším pohledu se ukázalo, že posilování období extrémně bohatých na vodu se projevuje nejvíce na severu Evropy, zatímco i přes celkový pozitivní trend jih Evropy spíše vysychá a například dekáda 1942–1952 byla ve Středozemí historicky nejsušší. Tento fakt dobře odpovídá projekcím budoucího klimatu, které ukazují na značnou polarizaci podmínek.
Nejenže v posledních letech dosáhly hydroklimatické podmínky svých extrémů a v některých oblastech v nich stále setrvávají, ale nebývalá je i doba trvání tohoto stavu. Například současné období extrémně bohaté na vodu ve Skandinávii, Německu, Francii a Velké Británii trvá už téměř 100 let. Naproti tomu střední Evropa zažila prudký obrat k podmínkám sušším.
Velkou roli v popsaných procesech lze připsat změnám v typickém proudění atmosféry a teplotě. „Vazby mezi atmosférickou cirkulací, teplotou, suchem a pluviály ne jsou z dlouhodobého hlediska uspokojivě popsány,“ popisuje Hanel.
Podle něj lze jen těžko odhadnout budoucnost. „Klimatické veličiny se na delší dobu dají těžko odhadovat. Aspoň víme, že v minulosti byly ty podmínky jiné, a je možné, že se to opět změní,“ vysvětluje.
Vysychá Česko? Téma Rozstřelu s bioklimatologem (05/2018)
