„S kolegy dokážeme poměrně spolehlivě říct, že do deseti dnů nám sucho nehrozí, protože zásoba vody v půdě je impozantní,“ předpovídá Miroslav Trnka. „Do sklizně obilovin bychom měli mít vystaráno s vláhou. Spíš abychom neříkali, že vody je příliš. To je realita zemědělského života.“
Sucho hrozí na severozápadě Čech
„Výhled na červenec a srpen je problematičtější. Dá se říct, že máme dostatek zásoby vody na to, abychom mohli konstatovat, že v oblasti Českomoravské vrchoviny sucho neočekáváme, protože to by musely přijít mimořádné podmínky, které v posledních šedesáti letech nenastaly.“
V jiných oblastech Česka je podle Trnky pravděpodobnostní předpověď méně jasná a spolehlivá. „Vidíme v srpnu i červenci pravděpodobnost sucha relativně vysokou v oblasti severozápadních Čech. Na zbytku území situace vypadá velmi uspokojivě, rozhodně lépe než v dubnu.“
„Právě v dubnu jsme po těch pěti předchozích sezonách opravdu přemýšleli vážně nad tím, kde se budou brát v krajině rezervy, pokud srážky nepřijdou,“ doplňuje Trnka.
Krajina letos vypadá lépe
„Naše krajina od května zažila skutečně mimořádné srážkové úhrny,“ navazuje Trnka. „Pomohlo jí to. Kondice vegetace se zlepšila a z pozice zemědělského sucha se situace na prakticky celém území republiky normalizovala. Zůstává nám část na severozápadě Česka, kde srážky nedorovnaly deficit v povrchové vrstvě do jednoho metru.“
„Deficit, který se tu pět let kumuloval, byl ale poměrně hluboký. A přestože jsme měli i vlhčí měsíce, neustále jsme čerpali ze zásob. Především to bylo poznat na zásobách podzemní vody a na nestandardně nízkých odtocích z našeho území.“
To se podle Trnky zlepšuje zejména v horních částech povodí. „Třeba na Českomoravské vrchovině, která zažila už v květnu poměrně výrazné srážkové úhrny. Na druhou stranu v nížinách, v nivách, kde odebíráme nejvíce podzemní vody, tam situace zůstává pořád neuspokojivá, tam se hluboký deficit stále projevuje. Nicméně výrazně nadnormální srážky posledních dvou měsíců pomohly doplnit v krajině některé zásobníky vody, které využívá vegetace i člověk.“
Častější jsou přívalové srážky
Lidé podle Trnky vnímají poslední dobu jako mimořádně srážkově bohatou. Je v tom ale problém. „Červen a červenec jsou u nás klimatologicky srážkově nejbohatší měsíce, takže by pršet mělo. Ale to v předchozích letech neplatilo.“
Extrémně vyprahlý byl rok 2015, navíc srážky v letních měsících mívají v posledních letech přívalový charakter. „To představuje mimořádně velké riziko povodní. A ty mohou potrápit i krajinu, která je jinak ve velice dobrém stavu. Není schopna všechny srážky pojmout.“
„My víme, že v posledních dvou stech letech, jsme období, kdy by sucho trvalo nepřetržitě šest let, nikdy neměli. Měli jsme podobně intenzivní, ale kratší epizody, třeba s polovinou doby trvání. I to slavné sucho z roku 1947 bylo výrazně kratší.“
Podobné sucho bylo v 16. století
„Asi nejblíž se dostáváme k podobné epizodě do období let 1530 – 1540, to znamená téměř pět set let zpátky,“ upřesňuje Trnka. „A obávám se, že výhled do budoucna není příliš optimistický. Z analýz nám vychází stagnace množství srážek na našem území a nárůst teploty. Ten je navíc velmi razantní. Nic takového nepamatujeme v klimatickém záznamu minimálně po dobu, co lidská paměť na našem území sahá, tedy tisíc až dva tisíce let.“
„Klimatická změna reálně probíhá, mění charakter hydrologického roku. A my zkrátka očekáváme, že s vodními zdroji, které máme a budou stejné, tak budeme muset vystačit v teplejším období s delší vegetační sezonou. To, že budeme zažívat dlouhá období, která budou charakteristická nedostatkem vláhy, bude častější, než je obvyklé.“
Půdní sucho z Česka téměř vymizelo. Půda nevsakuje, víc hrozí povodně |
„Druhá věc, na kterou upozorňujeme i s dalšími kolegy, je to, že současně můžeme očekávat vyšší srážkové intenzity,“ říká Trnka. „A tím se dostáváme k paradoxu: srážkové úhrny budou stejné, budeme mít více sucha a pravděpodobně se budeme vypořádávat s povodněmi možná častěji než naši předkové.“
„A s tím se těžko vypořádávají jak občané, tak někteří odborníci. Mít více sucha a zároveň více povodní, to je mnohem těžší na adaptaci, než jen mít sucho.“
„To je výzva naší generace,“ uzavírá Trnka. „Žijeme v něčem, co jsme zčásti zavinili, zčásti ne. Ale musíme se s tím vyrovnat kvůli našim dětem a také kvůli sobě. Pokud tady chceme žít, musíme mít představu, jak v krajině hospodařit, co musíme mít k dispozici za opatření a co očekávat nemůžeme.“
Miroslav Trnka v rozhovoru po Skypu hovořil i o obtížném použití technologií z Izraele na našem území v boji se suchem. Popsal zároveň podrobně intenzitu sucha v jednotlivých vrstvách půdy a zmínil, jak moc by muselo pršet, aby se deficit srážek z posledních let na našem území doplnil.
