Bylo 15. prosince loňského roku tři hodiny odpoledne a po lesní cestě mezi dětským hřištěm a koupalištěm v Klánovicích na okraji Prahy procházel čtyřiadvacetiletý student David Kozák. Ozbrojen samonabíjecí pistolí Glock 45 s jedinou myšlenkou v hlavě. Zabít kohokoliv.
Od hřiště domů, kam to měl pár set metrů, se právě vracel třiatřicetiletý Martin P., který tu venčil psa a v kočárku vezl svou dvouměsíční dcerku. Kozák přidal do kroku a mladého tatínka dohnal. Bez jediného slova, bez jakéhokoliv konfliktu nebo varování vytáhl pistoli s tlumičem a pětkrát vystřelil. Otci dítěte prostřelil hlavu, hrudník a třikrát ruku. Rychle popoběhl ke kočárku, sundal tlumič a ze stejné zbraně vystřelil z bezprostřední blízkosti na ležící miminko. I dívence prostřelil hlavu a hrudník. Neměli nejmenší šanci přežít.
Tato děsivá dvojnásobná vražda je ale jen začátek. Za šest dnů David Kozák střílí v hlavní budově Filozofické fakulty UK v Praze, kde zabije 14 lidí a 25 zraní. Jeho celé jméno MF DNES zveřejňuje proto, že vyšetřování je ukončeno, případ je odložen a policií označený pachatel nestane před soudem jen proto, že po činu zastřelil sám sebe.
Policie přitom od první chvíle měla i svědkyni, se kterou vrah dlouho dopředu mluvil o smrti – až jej sama objednala k psychiatrovi. A ozval se jí právě těsně předtím, než odjel vraždit do Prahy. Policii se tak rozpadá její tvrzení, že pátrala jen po sebevrahovi, čímž se od počátku hájí.
