Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv„Myslím si, že zasahující policisté to zvládli perfektně,“ konstatuje Martin Svozil s tím, že ví o tom, že se objevila také kritika. „Ano, všiml jsem si, že někdo kritizuje, že se v nějakém časovém sledu objevil zavražděný v Kladně, pak přišla informace o tom, že má zbraně, že jede do Prahy, že má být v nějaké univerzitní budově.“
„Když to všechno vyhodnocujete zpětně, samozřejmě vidíte, proč se neobsadily všechny vysoké školy, na které docházel. Všechny křižovatky, kde přestupoval. Proč se neobsadily všechny přístupové cesty, kterými se mohl dostat do Prahy,“ míní Svozil.
„To prostě nejde. Jsme ve svobodné zemi, tohle není totalita a my za tu svobodu děkujeme našim předkům, kteří za ni zaplatili nejvyšší cenu. A přece svobodu neprodáme jenom proto, že se ve společnosti našel jeden šílenec,“ myslí si Svozil.
Nechtějme policejní stát
Podle něj je teď důležité, aby tlak na zvýšenou bezpečnost nevedl k tomu, aby se z Česka stal policejní stát. „Opravdu chceme, aby po ulicích chodily ozbrojené hlídky a aby byl každých sto metrů na střeše nějaký ostřelovač? Vím, že pro ty, který tuto tragédii prožili, byli v budově, na ulici, prostě blízko a cítili hrůzu toho okamžiku, zní odpověď: ano. Ale tuto svobodu jsme si přáli a za ni jsme bojovali.“
Nic podle něj nevyřeší ani rámy na školách. „To se teď spoustě lidí nebude dobře poslouchat, ale ten rám vyřeší jen to, že nepůjde sem, ale vybere si jiné místo. Byli jste třeba někdy v neděli v zoo?“
Martin Svozil pak vyloučil, že by během několikaminutového zásahu bylo možné umístit na střechu protější budovy ostřelovače, který by útočníka z dálky eliminoval. Na to podle něj nebylo dost času. Vyloučil zároveň, že by mohl pomoci zasahující vrtulník. Zároveň si myslí, že policie zřejmě pro monitorování okolního terénu použila drony.
Problémem podle něj nebyla ani policejní komunikace přímo na místě. „Každý z policistů má sluchátko, jsou ve stálém spojení. Funguje to tak, že slyšíte hlasy ze sluchátka i zvuky kolem vás. To je pro zákrok stěžejní.“
Prostřednictvím této komunikace jsou informovány i ostatní složky integrovaného záchranného systému o zraněných, případně o dalších problémech. Ve spojení jsou záchranáři i hasiči.
Přítomnost reportéra na místě činu
Poněkud rozporuplnou záležitostí byla přítomnost některých novinářů přímo u zásahu. Serveru iDNES.cz poskytl reportér webu aktu.cz Jiří Forman video, které zachycuje část celého zásahu, v jehož závěru se zřejmě útočník zastřelil.
Jak je vlastně možné, že do práce policie zasahuje civilista? Nenarušuje to práci zasahující policie? „Každý policista vám řekne, abyste opustil místo činu, protože chce, aby tam mohli operovat lidé, kteří jsou na to školení. Každý další civilista představuje problém.“
„To, že tam lidi zastavovali, točili si zákrok, to prostě bylo pro policisty stejně frustrující, jako fakt, že hledají útočníka, ke kterému se nemohou v tu chvíli dostatečně rychle dostat. Ale oni tam byli nakonec i tak opravdu velmi rychle,“ říká Svozil.
„Osobně si myslím, že to, že na něj policisté vytvořili tlak, a to, že dokázali identifikovat, kde je a upoutat jeho pozornost, tedy že musel zůstat na jednom místě, to vše zachránilo životy spousty lidí,“ podotýká bývalý policista.
Noční můra
„Pro kluky ze zásahovky je přitom takto velká budova noční můrou. Vstupujete do budovy s 20 lidmi. Počítám, že jich více v ten okamžik nesehnali, ale přitom jich potřebujete 200. Musíte okamžitě na místě měnit taktiku tak, abyste bezpečně dostali lidi do bezpečí. A musíte toho, koho potřebujete eliminovat, najít dříve, než zjistí, že už si pro něj jdete,“ říká bývalý člen URNA.
„Pro kluky z ulice je to téměř neřešitelné. Mají nacvičené obecné postupy, takže vědí, že mají vejít, zabezpečit prostor, oznámit, kde je pachatel, ale nemají už výcvik na to, aby vyčistili místnosti a probojovali se k pachateli. Jediné, co by mohli udělat, kdyby se dostali tváří tvář k útočníkovi, je střílet,“ popisuje Martin Svozil.
„A je otázka, jak dobře jsou připraveni na to, aby stříleli na různé vzdálenosti,“ myslí si Svozil. „Protože výcvik většinou probíhá na statických terčích v bezpečném prostředí. A ten adrenalin, který vycítíte, když se to opravdu děje, je bez každodenního výcviku, každodenní reality, v podstatě nezvládnutelný.“
Střelec rozrážel dveře. Utekli jsme na střechu, popsala studentka útok |
A jak je podle něj možné, že se útočník dostal k takovému množství zbraní? Navíc velmi účinných a nebezpečných? „Vím, že se to moc neventiluje, nemělo by se to asi nadužívat, ale existuje řada soutěží, kde se právě s těmito zbraněmi trefují třeba do terče na větší vzdálenosti. Je to prostě sport, nemůžeme za to obviňovat zbraň“
„Říkám to proto, aby si lidé uvědomili, že každý střelec není špatný člověk. Je to opravdu sport, je to svým způsobem i zábava, odreagování. A kdybych to dohnal ad absurdum, tak je to v podstatě nějaká forma meditace,“ myslí si Svozil.
Ten následně popsal, jak by se v krizových situacích měli lidé chovat. Podle něj platí jednoduché pravidlo: předně se pokusit utéct; když to nejde, tak se pokusit schovat a zabarikádovat dveře; pokud ani to nepomůže, tak se pokusit o obranu.
Chybí českým školám lepší bezpečnostní zabezpečení? A mělo by se zpřísnit držení střelných zbraní? I na to odpovídal Martin Svozil, bývalý člen Útvaru rychlého nasazení v rozhovoru pro server iDNES.cz.
