"Bylo to jako Hlava XXII," směje se Pešek přístupu stávkujících železničářů a přirovnává ho k absurdnímu vojenskému nařízení ze stejnojmenné knihy amerického spisovatele Josepha Hellera.
Pešek, ověšený jako obvykle fotoaparáty, nejprve na lovosickém nádraží fotil volně. I na peróně. Znelíbil se v okamžiku, kdy se v nádražní hale pokusil fotit stávkující zaměstnance. Když se pak vydal znovu na nástupiště, přistoupil k němu pracovník soukromé ochranky.
"Ptal se, jestli prý mám platnou jízdenku, že bez ní na peron nesmím. Říkal jsem mu, jestli by stačilo, kdybych si koupil vstupenku na peron, o které jsem tušil, že také existuje. Souhlasil a asi mu to samotnému nepřišlo úplně normální, protože poznamenal, že to není nic proti mně, ale že by měl jinak nepříjemnosti," popisuje Pešek.
"Stávkuju, nepracuju, pracovat se mi nechce"
U pokladny Pešek dostal od ženy za přepážkou nejdřív vynadáno, že na nádraží fotí. To ho utvrdilo v tom, že za ním ochranka nešla sama od sebe. Pak požádal o vstupenku.
"Pokladní mi řekla, že mi ji neprodá, protože se nedostane do počítače. Upozornil jsem ji tedy, že vidím, jak vedle ní svítí monitor se spuštěným systémem na výdej jízdenek. Na to mě uzemnila, že to sice ano, ale že ona stávkuje, tedy nepracuje, pracovat se jí nechce a vstupenku ani jízdenku mi proto neprodá," líčí se smíchem fotograf.
Stávkující odboráře tedy nakonec odjel fotit jinam.
