První státní svátek v režii nového prezidenta Petra Pavla představoval návrat k tradici 28. říjnů z dob Václava Havla a Václava Klause. V tom, že opět získal charakter slavnostního shromáždění k výročí republiky, ne pouhého předávání státních vyznamenání.
Tak 28. říjen chápal Miloš Zeman, který o české státnosti, jejím smyslu, tradicích a budoucnosti nikdy nehovořil a ve svých spatra pronášených projevech vždy pouze zmiňoval příklad některých vyznamenaných toho večera.
Pavel vyznamenal Pitharta a Halíka, Kubišovou či Bartošku i válečné piloty |
Pavel správně vrátil pozornost k výročí republiky a jako jeho dva první předchůdci přednesl obsáhlý projev, který by z logiky věci měl být hlavním poselstvím večera. Jeho úloha byla v tomto nesmírně těžká, protože jeho předchůdci byli výrazní intelektuálové, literáti a zkušení politici, kteří se dokázali zamýšlet nad problémy doby a vyjádřit své myšlenky s bravurou a suverenitou.
Bývalý voják Pavel není literát, řečník ani zkušený politik. Filozofické úvahy nad smyslem české státnosti mu nejsou vlastní, byť nedávno překvapivě navrhl její zásadní omezení v podobě zrušení práva veta v evropských záležitostech.
O tom však v sobotu nehovořil a přednesl sice obsáhlý, ale málo strukturovaný projev spíše „exekutivního“ charakteru, v němž podpořil politiku vlády a její priority, v některých oblastech (EU) až příliš prvoplánově. Jasné poselství projev postrádal.
PŘEHLEDNĚ: Štefánik, Mašínová i autor Čtyřlístku. Kdo dostal vyznamenání |
Projev, výběr vyznamenaných stejně jako řadu dalších prezidentových kroků velmi sporně poznamenává jeden těžko pochopitelný defekt, který Pavlovi brání ve funkci působit autenticky. Z nějakého nejasného důvodu se snaží formálně i věcně napodobovat Václava Havla. Přitom svým zjevem, původem, výchovou a vzděláním, profesní kariérou i osobním životem s ním nemá nic společného, naopak, ve většině těchto charakteristik působí jako téměř Havlův protipól.
Zdůrazňovaná imitace Havlových témat, vazeb, priorit a postupů proto v Pavlově podání působí strojeně, neautenticky a brání mu být sám sebou. Okázalé oceňování disidentů stále vrací pozornost k protikladné prezidentově osobní historii, prosazování až extrémní „sluníčkářské“ agendy postrádá u člověka Pavlovy minulosti přesvědčivou logiku.
Překvapuje mě, že chartisté přijali vyznamenání od exkomunisty, říká politolog |
Prezident by měl ve svém zájmu přestat naslouchat svým početným poradcům, kteří jej do nevěrohodných „havlovských“ stylizací tlačí, a pokusit se být sám sebou. Touto optikou by se šlo zamýšlet i nad výběrem letošních vyznamenaných. Spíše lze ale doporučit, že by do budoucna stálo za to ukončit nekonečnou tradici vyznamenávání in memoriam hrdinů druhé světové války, kde se po téměř 80 letech smysl již ztrácí.
Za úlet sobotního večera lze považovat udělení vyznamenání in memoriam Milanu Rastislavu Štefánikovi, jednomu z otců československé samostatnosti. Brzy bychom se takto mohli dočkat udělení Řádu TGM samotnému TGM. Rovněž se opakovaně ukazuje, že vyšší desítky vyznamenaných jsou příliš z hlediska délky večera a pozornosti, kterou je v takových vysokých počtech možné jednotlivým vyznamenaným věnovat. Více vyznamenaných nemusí být vždy lépe.
