Vývoj terciální části vzdělávacího systému je stále velmi živý a v mnoha ohledech teprve na začátku.
Jednotlivé fáze vývoje a jednotlivé faktory však už je možné zhodnotit. Takové hodnocení sice nemůže přinést odpověď na otázku, které školy jsou lepší, ale může pomoci nalézt tu nejvhodnější variantu dalšího studia.
Nejprve krátce k aktuálním statistickým číslům. Možná poněkud překvapivě bude znít informace, že co do počtu převažují soukromé VŠ (47) nad veřejnými (25) i státními (2, Univerzita obrany a Policejní akademie) vysokými školami.
Skutečné rozložení však spíše charakterizuje porovnání počtu studentů, kteří na soukromých nebo veřejných školách studují.
Zatímco na všech soukromých VŠ studovalo v akademickém roce 2004/2005 něco přes devatenáct tisíc studentů, na školách veřejného a státního typu to bylo téměř dvě stě padesát tisíc studujících.
To znamená, že přes devadesát procent všech vysokoškolských absolventů stále prochází veřejnými a státními školami.
Magistři se rodí hlavně na veřejných školách
Dalším údajem, který do značné míry ilustruje rozdíly v zaměření soukromých a vysokých škol, je v orientaci na určitý typ studia. Na veřejných vysokých školách drtivá většina studentů absolvuje jak bakalářské, tak i magisterské studium.
Na soukromých vysokých školách je to přesně naopak a v magisterském studiu pokračuje asi jen deset procent všech studentů.
V neposlední řadě může napovědět také statistika prezenčního a kombinovaného studia. Na programu veřejných vysokých škol se kombinované studium podílí asi dvaceti procenty, na soukromých VŠ takto studuje více než polovina všech studentů.
Vývoj v jednotlivých ukazatelích je následující. Počet soukromých vysokých škol se za poslední tři roky téměř zdvojnásobil, nárůst jejich studentů je zhruba šedesátiprocentní.
Veřejné VŠ: tradice, která zavazuje
Výuka na veřejných vysokých školách pokrývá celé spektrum vědních oborů a vstupuje i do praktických oblastí aktivit lidské společnosti (průmysl, zdravotnictví, právo, umění atd.)
S tradicemi se pojí i praktické záležitosti, to znamená možnost bydlení na kolejích, stravování ve vysokoškolských menzách a výhodné využívání zázemí, kterým zejména velké univerzity disponují.
To je do velké míry možné díky tomu, že veřejné vysoké školy jsou financovány z veřejných rozpočtů.
Tradice soukromých vysokých škol je prozatím v "prenatálním" stadiu a je třeba si na ni počkat. Hodně soukromých VŠ např. stále ještě nedokázalo uspokojivě vyřešit personální problémy a využívají často ve velké míře služeb externích učitelů.
Také v otázce vědecké činnosti se nemohou veřejným vysokým školám rovnat a v mnoha případech profesní zaměření studia vědeckou činnost ani neumožňuje.
Soukromé VŠ: k praxi blíž
V otázce praxe je to jiné. Soukromé vysoké školy jsou plně financovány z vlastních zdrojů, jejichž významnou část tvoří školné. Roční (nebo semestrální) školné je stanoveno rozdílně v řádu desítek až stovek tisíců korun.
Školné může být často hrazeno v individuálně smluveném splátkovém kalendáři a někde je možné získat prospěchová stipendia. Na druhou stranu třeba v otázce bydlení se rozdílné finanční nároky studia pomalu stírají, protože ceny kolejného dosahují tržních cen běžných v privátním sektoru.
Využívání soukromých finančních prostředků předurčuje tyto vysoké školy k orientaci na obory, které mají vazbu na konkrétní profesní uplatnění. Při pohledu na seznam soukromých VŠ je patrné, že většina z nich je poskytuje vzdělání v ekonomické a veřejnoprávní sféře. Jsou mezi nimi i školy poskytující výuku v cizím jazyce.
Na soukromých školách je větší šance na přijetí
Na závěr je důležité upozornit na reálné možnosti studia na vysokých školách. Ty jsou rozdílné jak v rámci veřejných VŠ, tak v porovnání mezi veřejným a soukromým sektorem.
Na veřejných VŠ bývá obecně větší zájem - a tedy problém dostat se - o humanitní obory, v případě technických oborů se někdy přijímá pouze na základě prospěchu ze SŠ.
V přijímacím řízení soukromých vysokých škol je odmítnuto průměrně pouze 6 procent uchazečů, nároky u přijímacího řízení tedy nejsou nijak zvlášť vysoké.
Student se ve větší míře dostává do postavení klienta a provokativní otázkou je, zda se toto postavení nepromítá do kvality studia. Soukromé vysoké školy se brání argumentem, že jejich absolventi jsou zároveň jejich vizitkou, a že velká část uchazečů odpadne během náročného studia.
To se nedá vzhledem ke krátkodobému vývoji potvrdit ani vyvrátit a tak uchazečům nezbývá, než se pokusit získat o jednotlivých školách co nejvíce referencí.
Proto se také nedá dost uspokojivě odpovědět na otázku, zda jsou lepší soukromé, nebo veřejné vysoké školy. Veřejné vysoké školy nabízejí možnost studia s výstupem do vědy i do praxe v celé škále vědních oborů, soukromé vysoké školy jsou zaměřeny téměř úplně na praxi a nabízejí často možnosti konkrétního uplatnění.
