Ministr školství Robert Plaga uvedl, že je nakloněn diskusi o změnách v maturitách a že není proti redukování maturit na didaktické testy. S nebývalou rychlostí se objevilo mnoho dalších vyjádření z řad komentátorů školského dění i učitelů, které návrat písemné a ústní části zkoušky z jazyků do kompetence škol považují za samozřejmou věc; evidentně jde ovšem hlavně o češtinu, o cizích jazycích se prakticky nemluví. Někteří přidávají i požadavek na zrušení centrálních testů u přijímacích zkoušek.
Předseda Asociace češtinářů Josef Soukal
Objevují se návrhy z řad kritiků státní maturity, že se má vrátit písemná a ústní zkouška do rukou škol. Státu by podle nich měl být ponechán jen test, který by žák mohl složit kdykoli v průběhu studia; test by fungoval jako přístupový ke školní části maturity.
Faktem je, že pan Zíka byl oficiálně odvolán kvůli testům, nikoli kvůli pochybením ohledně metodiky a hodnocení písemné zkoušky či metodiky ústní zkoušky z češtiny. Autoři výše uvedených návrhů se tedy snaží využít – a zneužít – oslabené postavení Cermatu k dalekosáhlé revizi státní části maturity.
Nová ředitelka Cermatu s tím – zdá se – nesouhlasí. Pokusme se tedy vřadit výše uvedené cíle do širších souvislostí a popsat jejich důsledky. Začněme od základů. Je třeba si říci, zda má stát právo stanovat vzdělávací cíle pro jednotlivé stupně vzdělávání. Osobně se domnívám, že ano a že nejde jen o právo, ale o povinnost, neboť péče o školství a vzdělávání patří k základním atributům fungujícího státu.
Ministr školství Plaga odvolal kvůli chybám v testech šéfa Cermatu Zíku |
Pokud má stát právo stanovovat vzdělávací cíle, má i povinnost efektivně zabezpečit jejich naplňování, tedy i kontrolu vzdělávacích výstupů. Tuto kontrolu může delegovat na školy, od dob monarchie tomu tak bývalo. Od druhé poloviny devadesátých let 20. století však v oblasti středních a vysokých škol došlo k obrovským neplánovaným a nekontrolovaným změnám, především prudce vzrostl počet žáků/studentů.
Místo maturity praktická zkouška
Na střední školy nastupují čtyři pětiny populačního ročníku, studium je dostupné všem (souběžně to ovšem devastovalo učební obory). Stát stanovil maturitu jako kvalifikační předpoklad pro řadu povolání a pozic, kde evidentně není nutná, a kde by naopak mnohem vhodnější by byla nějaká forma praktické profesní zkoušky. Být bez maturity dnes znamená v průměru mnohem menší vyhlídky na ekonomické a společenské uplatnění.
Školy jsou placeny podle počtu žáků (a nový, právě diskutovaný systém financování na tom nic nezmění, pokud nebude provázen masivními finančními injekcemi – a to zjevně nebude). To vede k tomu, že řada z nich nabírá žáky bez studijních předpokladů, čtyřkaře už na základních školách. Středoškolský výukový program se tak v základních maturitních předmětech mění na dohánění – ne zcela úspěšné – základoškolského učiva.
Školy ovšem dost dobře nemohou na konci studia všem svým žákům – kteří byli v dobré víře do škol nalákáni – říci, že na maturitu nemají. Maturitní úroveň se proto prudce snížila. Výrazně se navýšila možnost pro korupci – zejména některé soukromé střední školy v podstatě nedělají nic jiného, než že zprostředkovávají obchod s maturitním vysvědčením.
„Stát by měl kontrolovat písemnou i ústní část testů“
Narozdíl od matematiky zde (a také v cizích jazycích) nelze ověřit základní, nepodkročitelnou úroveň pouze testy, podstatná je i – nebo dokonce hlavně – schopnost písemně a ústně se vyjádřit; stát by si tedy měl zachovat kontrolu i nad těmito částmi.
Předpokladem efektivní kontroly jsou ovšem jednotná metodika a hodnocení. Je-li obojí vytvořeno v souladu s obsahem předmětu, se současným stavem odborného poznání, nelze tvrdit, že jednotná zkouška školy omezuje – měly by totiž své žáky připravit právě na to, co zkouška ověřuje, a jejich žáci by měli své schopnosti prokázat bez ohledu na detaily formy zkoušky.
Maturitní katalog z ČJL neobsahuje nic, co by nebylo k získání potřebných kompetencí potřebné (zasloužil by pouze mírně upravit v oblasti ústní zkoušky, a to zdůrazněním požadavku – přiměřené – interpretace literárního díla; nicméně katalog a další materiály k ústní zkoušce nebrání žáku ani učiteli, aby se u zkoušky interpretaci věnovali). Podstatné je, že žádný maturitní dokument neomezuje učitele v možnosti volit formy výuky – pouze po něm chce, aby se žákem dospěl ke stanovenému vzdělávacímu cíli. Katalog a cíle vytvářeli skuteční odborníci ve svém oboru, ať už z akademické, či učitelské sféry.
V oblasti písemné práce vznikla zcela nová metodika hodnocení, inspirovaná mezinárodní maturitní zkouškou, která je svou úrovní zcela nesrovnatelná s čímkoli, co zde bylo dříve. Podstatně se zvýšila úroveň zadávání písemných prací (stanovení komunikační situace). Při ústní zkoušce se plně uplatňuje práce s konkrétním textem; literární historie – po desetiletí naprostá dominanta češtinářské výuky i maturity – výrazně ustoupila. Výuka jazyka a slohu se konečně dočkala místa a pozornosti, jakou si zaslouží.
Místo Zíky Potěmkin?
Přesun ústní a písemné části zkoušky plně do gesce škol by znamenal zejména rozbití jednotné metodiky, eliminaci možností státu efektivně hodnotit splnění vzdělávacích cílů.
Dále také zhoršení situace žáků v případě nesouhlasu s hodnocením (dnes je možné chybné hodnocení revidovat, pokud nebyla dodržena metodika hodnocení, bude-li ovšem škola hodnotit podle sebe, těžko ho bude možné ex post napadnout; už dnes někteří učitelé dávají najevo, že se centrální metodikou nechtějí „omezovat“) a další nivelizaci maturitního vysvědčení – proč by některé školy měly mít zájem na tom, aby jejich absolventi neodmaturovali, když jde o existenci školy?
Záměr redukovat státní maturitu na didaktický test v oblasti češtiny (popřípadě cizích jazyků) jednak vůbec nesouvisí s chybami v letošních testech, jednak je z výše uvedených důvodů zcela vadný; představuje pouze populistické řešení nadbíhající populárním heslům typu „stát je neschopný“.
Velmi pravděpodobně ubude neúspěšných maturantů, současně s tím ubude i protestů všech, kterým – z nejrůznějších, mnohdy pochybných důvodů – dnešní stav nevyhovuje. Vzdělanost radostně poroste – koho bude zajímat, že stejně jako doposud hlavně papírově? Vzdělávací potěmkiáda bude moci pokračovat…
