Podobné to bylo i v jiných českých městech. Byť Praha logicky v počtu takových míst vyčnívala. Nejvíce pozorovatelen se logicky nacházelo v historickém centru metropole – zejména na Malé Straně, kde v palácích sídlila velvyslanectví.
Pozorovatelny, popřípadě kamery (tzv. TV-mikrocentra), se nacházely na Malostranském náměstí, v ulici Karmelitské, Mostecké, Nerudově, Vlašské, Thunovské, Sněmovní a v Tržišti.
Ve věži skvostného kostela
Jedním z utajených opěrných bodů byla i pozorovatelna ve věži kostela sv. Mikuláše s krycím názvem Kajka. Její osazenstvo, obsluhující nejrůznější techniku včetně kamery, mělo z výšky pár desítek metrů výhled na ambasády USA, západního Německa nebo Jugoslávie.
Pozorovatelna v bývalém bytě věžníka fungovala od roku 1952 do pádu komunistického režimu v roce 1989. Podle vzpomínek příslušníků StB byla služba na věži za odměnu.
Není divu, v sedmdesátých letech se Kajka dočkala řady úprav. Prostor byl zaizolován, byl vybudován pisoár a k dispozici byla i kamínka a sporák. Jinde byly podmínky o dost zoufalejší.
Mimořádné pozornosti se dostávalo i místům, kde bydleli odpůrci režimu. Nepřítelem režimu číslo jedna byl svého času disident Václav Havel, který bydlel na dnešním Rašínově nábřeží. Naprosto dokonalým místem pro jeho sledování byla nedaleká Šitkovská vodárenská věž. Bytelná kamenná stavba.
Sledován doma i na chalupě
Mezi lety 1977 a 1989 se v posledním patře bezmála padesát metrů vysoké věže nacházela pozorovatelna StB. Do pátého patra byla vestavěna jakási umakartová buňka, kde měli agenti podobné pohodlí jako na zvonici sv. Mikuláše – dvě lůžka, stůl, topení a minikuchyňku.
Pozorovatelna byla zřízena pro sledování vchodu do Havlova domu. Tu doplňovala „nenápadná“ šedá stavební maringotka, která stála přímo na chodníku, i když se široko daleko nic nestavělo ani neopravovalo.
Co byla Státní bezpečnostÚkolem StB měla být v komunistickém Československu ochrana státního zřízení. V praxi to znamenalo, že mohla porušovat a obcházet zákony, pronásledovat politické odpůrce a používat různé nezákonné metody. Působila mimo nezávislou kontrolu, spadala přímo pod KSČ. StB zatýkala a vyšetřovala občany obviněné z takzvaných trestných činů proti republice. Na konci 80. let měla tajná policie zhruba 12,5 tisíce příslušníků. |
Do venkovské usedlosti Hrádeček v Podkrkonoší Havel během normalizace unikal před tlakem režimu. Ale pozornosti StB neunikl ani tady. Nejdříve tu parkovalo služební auto s majáčkem, později si StB v sousedství chalupy umístila stavební buňku, kterou později nahradila nově postavená chata.
Stála 400 metrů od Havlových. Prý do ní směřovaly kabely od mikrofonů, kterými se tajní snažili Havla odposlouchávat. Paradoxem je, že „estébáckou“ chatu po roce 1990 využíval Útvar ochrany prezidenta – čili Havlova ochranka.
Pozorovatelny ale nebyly to jediné. V Praze StB využívala 52 konspiračních a 80 propůjčených bytů. Ty nesloužily pouze ke špiclování, ale i ke schůzkám, na kterých StB vyslýchala, školila a předávala pokyny.
