Pro rychlost stárnutí jsou určující návyky převzaté v mládí, jejichž příčinou můžou být právě nepříznivé životní podmínky.
„Mezi jedinci s nižším socioekonomickým statusem pozorujeme vyšší výskyt nezdravého chování, jako je kouření, nevhodné stravování či nedostatek pohybu,“ vysvětlila Andrea Dalecká, autorka nové studie. Podle ní jsou chudší lidé zároveň častěji vystavováni znečištěnému životnímu prostředí a rizikům na pracovišti.
Prokázáno: chudoba zkracuje život. Vliv má i moderní medicína, říká socioložka |
Ačkoliv tak kalendář věk všem lidem počítá stejně rychle, biologické stárnutí je individuální. V praxi to znamená, že úroveň fyziologických a kognitivních funkcí se například u dvou padesátníků liší. Jejich přirozené změny se v buňkách těla jednoduše odehrávají jinak dynamicky.
„Pokud je hodnota biologického věku vyšší než hodnota věku chronologického, hovoříme o zrychleném biologickém stárnutí,“ uvedla Dalecká.
Největší rozdíl je ve vyšším středním věku
Vědkyně ze SYRI spolu s kolegy porovnávala data od 48 348 lidí ve věkovém rozmezí 20 až 84 let. „Jedinci z vyšších socioekonomických vrstev vykazovali zejména ve středním věku signifikantní zpoždění biologického stárnutí, zatímco socioekonomicky znevýhodněné skupiny stárly rychleji,“ uvedla Dalecká. Doplnila, že nejhůře jsou na tom lidé, které lze spojovat s chudobou. „Ti v porovnání s ostatními stárli nejrychlejším tempem.“
Stárnutí není postupné a pomalé. Dvě věková období nesou masivní změny |
Výsledky studie také naznačují, že míra socioekonomických nerovností v biologickém stárnutí není napříč věkovými skupinami stabilní. „Od 20. roku života dochází mezi socioekonomickými skupinami k postupnému rozevírání pomyslných nůžek až do období vyššího středního věku, kdy nerovnosti dosahují svého maxima,“ upozornila Dalecká.
Šíře těchto rozdílů následně s vyšším věkem opět klesá. Rozdíly jsou však podle vědkyně v populaci i nadále přítomné až do nejvyšších věkových kategorií.
