Poměrně nedávno jste se sám odebral do důchodu. Jaké to je?
Spíš než odebral, jsem do něj spadl. Stalo se to hrozně rychle. Ještě v květnu jsem pracoval v Životě 90, kvůli vážnému onemocnění jsem musel do nemocnice, kde jsem strávil tři a půl měsíce. Mezitím mi skončila smlouva, takže z nemocnice jsem se vrátil jako čistokrevný starobní důchodce.
Seniorský věk není určen číslem, ale plánováním zítřka. Jakmile začnu žít jen z minulosti, to je stáří.
Takže se vám převrátil život vzhůru nohama?
Propadly se mi příjmy. Do toho přišly zdravotní komplikace, které mě omezují i společensky. Dřív nebyl problém skočit do metra, dnes musím plánovat, jak se tam dostanu. Musel jsem se naučit nové způsoby, jak zvládnout běžné věci. Jsou to drobnosti, ale dohromady vám komplikují život. A co je klíčové – musím poopravit smysl života. Důvod, proč ráno vstát. Proč jsem ještě tady. To je něco, co ještě znovu skládám.
Celý život se zabýváte pomocí seniorům. Změnil důchod nějak váš pohled na tuto problematiku?
Ano. Dřív jsem se na to díval zvenku, dnes to prožívám a dokážu věci posoudit jinak. Přechod do starobního důchodu je nesmírně náročný. Mám štěstí, že mám manželku a dobré manželství. Vztahy jsou totiž strašně důležité. A musí se pěstovat dlouhá léta. Příprava na stáří se nedá zvládnout v posledním roce. Je třeba myslet na finance, zdraví i praktické věci. A je potřeba začít už ve čtyřiceti.
Jan LormanMuž, který pomáhá seniorům Jan Lorman je zakladatel a dlouholetý ředitel organizace Život 90. Sdružení založil v roce 1990 spolu s manželkou Blankou. V roce 1992 toto sdružení také založilo historicky první tísňovou linku pro seniory v České republice. Celý profesní život věnuje práci se starší generací a aktivnímu stárnutí. Je také autorem a iniciátorem řady projektů, které upozorňují na problémy seniorů v Česku. |
Co hrozí lidem, kteří se na stáří nepřipraví?
Hrozí, že nové nároky nezvládnou. Navíc je může semlít přebytek volného času. Jakmile nemáte žádné aktivity, tělo i mozek rychle zeslábnou. Je nebezpečné nemít důvod ráno vstát. Během epidemie covidu jsme viděli, jak špatné je, když byli senioři zavření doma nebo v domovech na pokojích. Přehnaná péče vede ke zpohodlnění a úpadku. Krásně to říká profesorka Helena Haškovcová: „Bába, která musí nasekat králíkům trávu, nemá čas umřít.“
Jak se vlastně dnes žije seniorům v Česku?
Kdyby nebyla válka na Ukrajině, řekl bych, že jsme žili v nejšťastnější době – měli jsme svobodu a dobré bydlo. Ale stáří je také o odpovědnosti za vlastní život. Nesmíme si nechat vzít samostatnost, nezávislost. Je potřeba mít radost i z maličkostí a využít čas k tomu, abychom si urovnali vztahy a dokázali odpustit sobě i druhým. To je možná jeden z největších úkolů stáří.
Co seniory v Česku podle vás nejvíc ohrožuje?
Osamělost, zdravotní stav a špatné mezilidské vztahy. A také to, jak starce vnímá společnost. Často čelí diskriminaci, že už jsou nepotřební, neproduktivní, jenom ubírají druhým peníze. Nedávno jsme na toto téma dělali s týmem z Masarykovy univerzity průzkum a zjistili, že třetina lidí starších 65 let zažije každoročně nějakou formu zneužívání nebo týrání. To je hrozivé číslo.
Domov seniorů jako luxus. Chybí personál, Česko hledá nové možnosti péče o staré |
Jak se tomu senioři mohou bránit?
Klíčové je udržet si nezávislost, autonomii, být asertivní. Starší lidé často nemají odvahu říct: „Potřebuji tohle.“ Neprosazují své přirozené nároky, práva. A pak se snadno stávají terčem manipulace. Je důležité mít dobré vztahy, mít přátele, kterým se mohu svěřit, kteří mi pomohou. Osamělý člověk je mnohem zranitelnější. Prosadit se, aby byla respektována moje lidská důstojnost.
Často se tento problém týkal domovů pro seniory. Posunuly se k lepšímu?
Nesporně ano, posun je obrovský. Ale jsou i výjimky, kde to nefunguje. Důležité je, jak jsou nastavené režimy. Jestli promanažersky, prioritně pro chod zařízení, nebo s respektem k osobnostem, které v domově žijí.
A jak může přispět společnost?
Mluvit o násilí, zneužívání a zanedbávání starších. Proto Gerontologický institut, dceřiná společnost Života 90, realizoval výstavu Slzy, které svět nevidí s cílem prolamovat mlčení o obětech týrání seniorů. Je nutné o tomto mluvit, dávat obětem odvahu včas se bránit a společnosti návod, jak skryté násilí rozpoznávat.
Hurá do penze! Ideální senior neskuhrá a neodpočívá. Proč se lidé těší na důchod |
Zmínil jste i ekonomickou stránku. Průměrná výše plného starobního důchodu v Česku stoupla ke dvaceti tisícům, stačí to?
Je potřeba říct, že i když se důchody zvýšily, realita je různá. Někdo z důchodu vyžije, jiný ne. Záleží hodně na tom, jestli máme vlastní byt, nebo pronájem. Pokud má žena 11 000 korun důchod a musí platit nájem, je to zoufalé. Známe lidi, kteří mají rozpočet po zaplacení nájmu a energií čtyřicet korun na den, jen přežívají. Kultura, zábava pro ně neexistují. Přece i ve stáří má člověk právo se bavit, užívat si stáří.
Jsou čeští senioři aktivní? Od jakého věku se vlastně považují za seniory oni sami?
Každý jsme jiný. Ze zkušenosti vím, že starší ženy jsou mnohem aktivnější než my muži. Když nic jiného, tak aspoň zatelefonují kamarádce. Seniorský věk není určen číslem, ale plánováním zítřka. Jakmile začnu žít jen z minulosti, to je stáří. Jakmile ztratím smysl života, důvod proč žít, mít někoho rád, zestárnu.
A digitální svět, kam se přesouvá stále větší část života? Jak ten senioři zvládají?
Technologie jsou obrovské téma. Obdivuji lidi, kteří se jim dokážou vzepřít a žijí si po svém. Já internet používám, ale vadí mi neustálé upgrady, které nepotřebuji. A kdo se nechytí, ten je z komunikace vyloučen. Digitální svět navíc přináší zranitelnost. Senioři jsou pak snadným terčem manipulace. Proto by se měla zranitelnost zohlednit i v legislativě.
Senioři chtějí technologiím rozumět, motivuje je status „cool babičky“, říká expert |
Jak přesně?
Kupříkladu, aby nebylo přípustné zneužívat zhoršení smyslového vnímání ve stáří, snížení kognitivních funkcí. Ve stáří potřebujeme o trochu více času na vnímání a rozhodování. Někdy se přidá i potíž s pamětí. Nastavení nových technologií to nerespektuje. To je důvodem zranitelnosti, kterou dokážou někteří lidé záměrně i nezáměrně zneužívat.
V souvislosti s technologiemi se často mluví o propasti mezi generacemi. Jak ji překlenout?
Vzájemným pochopením. Moje generace nechápe, proč mladí mění práci po pár letech nebo proč žijí rozvolněněji i ve vztazích. Vy zase nechápete nás. Je to jiné nastavení, ale je potřeba se poslouchat a respektovat se.
Je v Česku dobře postaráno o potřeby seniorů?
Ve srovnání s Evropou jsme na tom slušně. To neznamená, že nemáme co zlepšovat, ale rozhodně nejsme na chvostu.
Šmejdi na telefonu. Televizní pořady obírají seniory o tisíce korun |
Letos slavíte 35 let od založení organizace Život 90. Splnila to, co jste si před lety předsevzal?
Ano, i když už nejsem plně zapojený. Život 90 jsme zakládali s posláním měnit pohled na stáří a stárnutí v České republice, aby si každý člověk mohl užívat své stáří a žít důstojně v prostředí svého domova. Proto nabízíme řadu služeb od tísňové péče, krizové intervence přes každodenní péči a rehabilitaci, vzdělávání a uměleckou tvorbu. Rekonstruovali jsme dům uprostřed Prahy. Přispíváme ke zlepšení životních podmínek a bojujeme proti násilí a zneužívání starších lidí. Poslední akcí je právě probíhající výstava Slzy v Muzeu České policie. Máme novou ředitelku, paní Ruth Šormovou, je velmi zásadová. Věřím, že se skvělou správní radou dovede Život 90 k ještě lepší potřebné a užitečné práci.
Co vás teď čeká?
Chystáme několik akcí. V říjnu uvedeme v našem divadle Čapkovo „Jak se dělá divadlo“, další díl cyklu Legendy českého jeviště, který bude věnován Janu Kačerovi. A v listopadu se uskuteční vzpomínkový večer se svědky našich začátků. To je pro mě teď velká událost a důvod, proč ráno vstát.
