„To jsme se dneska předvedli, to bylo hezký,“ pochvaluje si asi padesátiletý chlapík v černém svetru ranní hon. Místní myslivci skolili devět divokých prasat a čtyřicet bažantů, čímž úspěšně zakončili letošní loveckou sezonu.
„Jenže to se nám zase dva roky nepovede,“ věští zkušený nimrod. „Za tejden jdeme znova, ale už tam nebudou. Prasata nejsou blbý. Ta bachna je zpátky nepovede. To je dáma. Jseš na kazatelně, ona jenom natáhne, frkne – a jsou v pr*eli. Všichni, kromě ní. Protože ona ví, že po ní nevystřelíš.“
Poslední leč |
Může být spokojený, střelil dvě prasata a stal se králem honu. „Tomu prvnímu jsem trefil obě světla. Dopadlo, takhle se vlnilo a řvalo jako tur. Vyrvalo mu to celej mozek,“ potahuje z cigarety a spekuluje, že kdyby si vzal výkonnější kulovnici, mohl být výsledek ještě lepší.
Říkala jsem si, že skončím, že to sama nezvládnu. Jsem tady úplně sama. Ale pak jsem si řekla, že bych nedokázala žít bez lidí.
