Premiér je podle nich i v posledních měsících takový, jaký vždycky býval.
"Jeho postoje jsou konzistentní, proto také hlasování o nedůvěře vládě přestál," pochvaluje si Grossův blízký spolupracovník, šéf středočeské ČSSD, Richard Dolejš.
Že se premiér nezměnil, si myslí i šéf poslanců ČSSD Michal Kraus. Jediné, co je jiné, je prý jeho nálada. "On se sice pořád usmívá, ale jsem si jistý, že mu do smíchu není. Vím, že vnitřně prožívá současnou situaci dost těžce," říká šéf poslaneckého klubu ČSSD Michal Kraus.
"Je to pořád ten samý upřímný mladý člověk, který se stará o svoji rodinu, sociální demokracii a hlavně o občany České republiky," doplňuje mluvčí ČSSD Lucie Orgoníková. "Jít za komunisty pro něj bylo velké dilema," zastává se Grosse i jeho kritik Zdeněk Škromach.
Důvěru blízkých má, u veřejnosti prohrál
Veřejnost však má evidentně jiný názor. Průzkumy veřejného mínění ukázaly, že Gross lidi svým jednáním v roli premiéra zklamal. Kdysi nejpopulárnějšímu politikovi podle březnového průzkumu agentury STEM věří pouhých 19 procent lidí.
Za poslední čtvrtrok přišel o víc než 30 procent svých příznivců. Jak to dokázal? Jsou to snadné počty. Gross nejdřív mlžil o původu svého majetku a měnil své výpovědi. A na výzvy, aby přijal politickou odpovědnost a odstoupil, odpověděl tím, že začal jednat s komunisty, kterým dříve nemohl přijít na jméno.
"On odstoupit chtěl. Několikrát jsme o tom mluvili. Dokonce zvažoval, zda bude vůbec kandidovat na předsedu strany. Nenašli jsme ale nikoho, kdo by ho mohl nahradit," vysvětluje jeden ze sociálnědemokratických ministrů.
Poslanec ČSSD a premiérův vnitrostranický kritik Karel Šplíchal je z Grossova chování smutný. I když si na Grosse nikdy nepotrpěl, ještě v létě prý věřil, že je to perspektivní politik, který sociální demokracii vyvede z krize.
"Opravdu jsem tomu věřil. Ale ukázalo se, že jsem se mýlil. Vybral si špatné rádce. Myslel jsem, že bude více naslouchat lidem, kterým nejde o moc, ale o principy sociální demokracie. To se ovšem nestalo a toto je výsledek," říká Šplíchal.
"Jako korunní princ, když se schovával za rameny Miloše Zemana, působil dynamicky a schopně. Jenže když se člověk ocitne vpředu, tak na něj fouká, a tady se ukázala nezkušenost," upozorňuje Šplíchal.
Že se Gross obklopil špatnými rádci a nechává se příliš ovlivňovat Richardem Dolejšem a svým hlavním poradcem Ottou Novotným, je přesvědčen i jeden z členů premiérova týmu. "On je spíš váhající člověk. To oni ho tlačí k tomu, aby jednal razantně," připouští pod podmínkou zachování anonymity.
Z Dolejšových slov vyplývá, že to tak nejspíš je. Vlivný šéf středočeských sociálních demokratů se netají spokojeností nad tím, že Gross se vlády nevzdává. "Zpočátku ho ta systematická kampaň proti němu trochu poznamenala. Ale stranický sjezd, kde vyhrál, ho zase dobil energií," podotýká Dolejš.
Psychologové se neshodnou
Zarputilost, s níž Gross odmítá odstoupit, připadá psychologovi Josefu Zemanovi nejapná. "Působí na mě jako člověk, který nekriticky podlehl iluzi a hlasům ze svého okolí o svých kvalitách," míní Zeman.
Začalo to podle něho už před lety. "Před patnácti lety jeho tvář visela na billboardech po celé zemi. Tehdy to byl přitom sotva odrostlý maturant. Člověk, který umí své schopnosti reálně odhadnout, by v tomto věku na něco takového nepřistoupil.
Teď, když má přijít o svůj post, klidně vyjednává i s komunisty," vypočítává Zeman.
Jeho kolega Slavomil Hubálek je ke Grossovi shovívavější: "Je na něm vidět, že to, co se teď kolem něho děje, vnímá jako křivdu. Ne proto, že by nevěděl, že se dopustil něčeho špatného. Ale na druhou stranu ví, že jeho kritici, jako třeba Miroslav Kalousek, mají sami máslo na hlavě."
 Premiér Stanislav Gross na jednání Sněmovny. Poslanci hlasovali o tom, zda vysloví vládě nedůvěru. (1. dubna 2005) |
