Hlavním tématem předešlé volební kampaně ČSSD byla mravnost. Zlepšení ve všech směrech. Přímé pohledy do očí. Lidskost. Otevřené peněženky politiků. Jak nezbohatli. Chudí přišli, chudí půjdou. Vláda zákona, práva a cti. Přitažlivý program. Zejména pro toho, kdo to slyšel poprvé.
Mravnost se nepovedla. Sociální demokracie za dobu svého vládnutí prošla vším - od ministra ve vazbě přes četné korupční aféry až k těm zavřeným peněženkám předáků. Můj majetek, říkají, do toho lidem nic není! Není neřesti, které by byli socialisté ušetřeni.
Do notýsku Zkušenosti se svobodou můžeme si poznamenat: Kdo se vyhne pokušení? Nejzábavnější na demokracii je, že úředníci a činitelé často kradou. Musí, protože jim nic nepatří, jsou jen úředníci. Páni v nedemokraciích jsou na tom lépe, krást nemusí, vždyť už beztak vše jejich jest. Není však jisto, že v tomto ohledu je demokracie nějaké zlepšení. Nezámožný úředník Srba se vystavuje velikému podezření a velikému posměchu.
Miliony v krabici pod postelí? Nastřádaly se. Srba myslí, že je to věrohodné. Jaké to duše tajemničí u ministrů? Naivního úředníka usvědčuje měnová reforma z roku 1993. Miliony, záhadně nastřádané v krabici, by byly neplatné. Srba v tom lítá. Miloš Zeman asi otevře všechny jeho peněženky a zásuvky a staré krabice, aby nám - na naše vlastní oči - ukázal, co kdysi slíbil: jak chudí jdou od moci ti, co k ní chudí přišli.
Jenže Miloš Zeman žádné peněženky neotevře. Ani Srba v tom lítat nebude. Krabice pod postelí zvítězí nad skutečností. Jen my se můžeme poučit. V nastávající volební kampani můžeme žádat kandidáty: Každý ukaž svou krabici! Na kandidáty bez krabice dáme si pozor. Pozor si dáme i na ty, kteří křiklavě slíbí: Nastolíme ctnosti. Směrem k těmto si pomyslíme: Aha, bude se krást.
