Squateři si v Praze vyhlédli osmdesát chátrajících domů

Squateři hledající si střechu nad hlavou nechtěně upozornili na velkou bolest Prahy: desítky opuštěných domů, na jejichž žalostný stav si Pražané už zvykli a nevnímají ho. Když si squateři vytipovávali objekty, které by mohli obsadit, seznam čítal na osmdesát položek.

Interiér domu na rohu ulic Apolinářská a Na Slupi, který o víkendu obsadili squateři. | foto: Lukáš Bíba, MF DNES

Seznam vypadá jako nabídka realitní agentury pro movitější klientelu. Našli byste zde domy na Staroměstském náměstí, Hradčanech, Vinohradech, Smíchově - tedy v lokalitách, kde se investoři perou jako o život o poslední volné parcely.

Anabáze squaterů

30. června
Policisté a pracovníci bezpečnostní agentury vyklidili poslední pražský squat Milada.

3. července
Michael Kocáb přispěl k tomu, že squateři z Milady podepsali nájemní smlouvu na dobu neurčitou s podnikatelem Petrem Svinkou - vlastníkem domu v Truhlářské ulici v Praze 1 a do tří bytů se nastěhovali. Za symbolickou jednu korunu.

9. července
Pět desítek obyvatel Truhlářské ulice podepsalo petici pro úřady a ministra Kocába. Žádali v ní o ochranu obyvatel domu, kam se nastěhovali squateři z Milady. Ti však tvrdili, že nechtějí dělat problémy.

12. července
Strážníci hlídali okolí Kampy na Malé Straně, kde si squateři naplánovali protestní koncert. Zásah nebyl potřeba.

14. července
Radnice Prahy 1 nechala kvůli squaterům, kteří se nastěhovali do domu v Truhlářské ulici, na protější dům nainstalovat kameru.

1. září
Squateři vyvěsili na fasádu bývalého vyšehradského nádraží plakát s nápisem "Růže má své trny, svoboda své squaty". Radnice se obávala, že se budou chtít avizovaného 12. září nastěhovat právě sem.

12. září
Squateři se pokusili obsadit bývalé lázně na rohu Apolinářské ulice. Policie jim v tom zabránila.

Viníkem je podle památkářů zejména nedořešené vlastnictví. "Po roce 1989 se změnily majetkoprávní poměry u většiny nemovitostí v Praze. Někde je musely řešit soudy, které se táhly i deset let. Mnoho domů tedy fakticky po celou dobu nikdo nevlastnil a těžko bude někdo investovat do objektu, který mu nepatří," konstatoval Michael Zachař z Národního památkového ústavu.

Za stav některých objektů mohou podle něj i spekulanti. Ti dům koupili třeba za dva miliony s plánem, že ho obratem prodají za deset. Jenže se nenašel kupec a chátrající objekt postupem doby ztrácel i svou původní cenu. Nakonec se stal neprodejným a spekulant, často ze zahraničí, o něj ztratil zájem.

Přitom za špatný stav domů, zvláště památek, mohou úřady opakovaně majitele pokutovat. Jenže ne vždy se jim podaří vlastníka vůbec kontaktovat.

"Úředníci jsou slabí. Památkáři mohou podávat upozornění, připomínky donekonečna, ale když neexistuje provázanost se státní správou a soudy, tak je to těžké," prohlásil Zachař.

Vlastník si třeba nevyzvedne obsílku, pak tvrdí, že ji nedostal, a dál se o to nestará. Je nedostižitelný.

Majitel neznámý

Například dům v Libni zvaný Automat Svět. Ten kdysi proslavil svými povídkami spisovatel Bohumil Hrabal. Funkcionalistický palác na Elznicově náměstí se rozpadá před očima.

Za 11 let, co budovu vlastní italská společnost Crispino nemovitosti, se pro její záchranu neudělalo vůbec nic.

A po majiteli není ani vidu, ani slechu. Firma už navíc není italská - podle obchodního rejstříku má její vlastník sídlo v daňovém ráji na Bahamách.

Libeňští se bojí, že majitel chce nechat dům zchátrat natolik, aby úředníkům nezbylo nic jiného, než souhlasit s demolicí. "V Libni by se tak uvolnil lukrativní pozemek pro výstavbu kanceláří," míní místní obyvatel Jaromír Kouba.

Je také hodně na první pohled chátrajících staveb, které mají velkou šanci na záchranu, přestože majitel nemá peníze. "Spousta vlastníků spolupracuje. Udělají třeba jen obyčejnou lepenkovou střechu, opraví okapy, aby do domu nezatékalo, a hledají investora," dodal.

Kde stojí největší pražské "hrůzy"?

1. Dům Na Kocandě
Delší dobu vystěhovaný dům stojí na rohu Kaprovy a Křižovnické ulice. Je v havarijním stavu - má narušenou fasádu, ze které opadává štuková výzdoba, okna jsou rozbitá. Přístup do budovy není bezpečný. Chybí litinové zábradlí hlavního schodiště, jsou zde poškozené cenné uměleckořemeslné prvky, dlažby a podlahy. Majitel podle památkářů i Prahy 1 nereaguje na jakékoliv výzvy úřadů.

2. Nádraží Vyšehrad
Dlouhodobě opuštěná je i budova vyšehradského nádraží. Půvabné a architektonicky cenné nádraží přestalo z technických důvodů už v 60. letech plnit svůj dopravní účel a od té doby chátrá.

Loni ho koupil nový majitel, který začal rekonstrukci demolicí unikátní dřevěné čekárny, za kterou dostal pokutu od památkářů. Plány na rekonstrukci narazily na jejich odpor a nesouhlas Prahy 2. Kromě opravy budovy totiž majitel plánuje i stavbu výškových domů na okolních volných pozemcích.

3. Usedlost Cibulka
Barokní usedlost v Košířích je známá už od 14. století. V současné době patří firmě, která nemá na její opravu prostředky. Rozlehlý romantický areál, ke kterému patří třeba i čínský altánek, nejstarší pražská rozhledna a park je v tak žalostném stavu, že už ho opustili i sami squateři, kteří zde několik let žili. Víc než usedlostí je tak dnes černou skládkou.

4. Palác Alfa - U Stýblů
Prázdné budovy jsou i na těch nejfrekventovanějších místech metropole, příkladem může být třeba palác Alfa na Václavském náměstí. Objekt je dlouhodobě vysídlen.

V provozu je pouze pasáž. Neudržovaná fasáda je zakrytá reklamním poutačem, známé kino v suterénu je údajně zatopeno vodou. Objekt získal v 90. letech restituent, ten nereaguje na výzvy památkářů ani radnice Prahy 1.

5. Salmovský palác
A jeden dobrý příklad na závěr. Po letech chátrání se konečně dočkal rekonstrukce Salmovský palác na Hradčanském náměstí. Klasicistní palác byl kdysi pražskou rezidencí Schwarzenberků, poté zde bylo švýcarské velvyslanectví. Pak byl dlouhá léta opuštěný.

Teď se dočkal. Národní galerie ho přestavuje pro svou sbírku umění 19. století.