Osud banky je zcela znám. Poslední verdikt zní - 67,8 miliardy od J. P. Morgan a nový vlastník banky ČSOB tím pádem zaplatí zbytkové IP, tedy minoritním akcionářům, 1Kč za jejich investice, protože bývalý majoritní vlastník zaplatí akciemi IPB dle novinových zpráv transakci za České pivo. O své investice tak přijdou Bankovní holding a.s., Česká pojišťovna a.s., Restituční investiční fond ČR a.s., čítající zhruba 32 % základního jmění bývalé IPB včetně ostatních minoritních akcionářů, kteří uvěřili, že právní prostředí v ČR je na dostatečné úrovni a jakékoli machinace s majetkem banky by po zásluze potrestaly orgány činné v trestním řízení , které by jistě vyvolala bankovní rada ČNB. Opak je pravdou. Nikdo nebyl dosud odsouzen a trestní odpovědnost státních úředníků vyšuměla do zapomnění a změnila se v zahraniční trafiky.
Ve zprávě vyšetřovací parlamentní komise padají známá jména těch, kteří nesou odpovědnost za nedostatečný bankovní dohled. Jsou to vrchní ředitelé sekce bankovního dohledu včetně guvernéra ČNB, který byl nejen zástupcem státu jako premiér a tím i zástupcem vlastníka k akciím IPB, ale stal se i privatizátorem IPB z hlediska svých pravomocí a rovněž pozdějším regulátorem při netransparentním prodeji IPB. Bankovní rada překročila výrazně své zákonné pravomoci, když stanovila úkol nucenému správci v rozporu s ustanoveními zákona 21/1992 co nejrychleji prodat banku předem určenému zájemci bez výběrového řízení přílohou č.10.
Rozdílné právní pohledy na výklad § 27-33 bankovního zákona dávají jistou šanci akcionářům žádat odškodnění od ČNB, neboť za ni jednala bankovní rada , která má mimo jiné jistě i doklady o nečinnosti minulých vlastníků. V opačném případě by nemohla uvalit nucenou správu, neboť nebyly neplněny zákonné požadavky. O tom však již bude nucen rozhodnout nezávislý soud, na který se jistě minoritní akcionáři obrátí .
Nezanedbatelné je i konstatování komise, že za privatizaci 66% ČSOB bylo zaplaceno 40 miliard Kč. Vezme-li se však v úvahu, že tržní síla obou bank na trhu je 2,4:1 ve prospěch IPB, která má komplexní a neodvolatelnou záruku za celou bilanci a kupující získal celý podnik včetně potenciálu a postavení dceřinných společností na finančním trhu, pak hodnota osciluje kolem 100 miliard. Znalecký posudek hodnotí transakční dokumenty o převodu jako ustanovení, která jsou z hlediska obchodně- právní terminologie v příkrém rozporu s dobrými mravy./viz.VKP-1/2000/500/ Jak jinak si vysvětlit, že MF poskytlo podporu, aniž by si vyžádalo příslušnou výjimku ze zákazu veřejné podpory? Proč se do hodnoty IPB nepromítá hodnota bankovního trhu, kterou kupec získal? Jedná se o 22% trhu včetně 3 milionů klientů.
Zajímavé je, že ocenění aktiv se provádí k 19.6.2000, kdy již nabyla účinnost záruka MF za veškerá aktiva IPB/ čl.2.4. smlouvy/, kterou prováděná ocenění nového vlastníka neberou v úvahu, ačkoli tím jejich hodnota nemohla být horší než účetní. Vzal tuto skutečnost v úvahu i J.P.Morgan při svém ocenění bývalých aktiv IPB? Minoritní akcionáři se jistě nespokojí s jednou korunou a teprve nezávislé soudy mimo ČR zřejmě vyjasní celou transakci .
Ve zprávě vyšetřovací parlamentní komise padají známá jména těch, kteří nesou odpovědnost za nedostatečný bankovní dohled. Jsou to vrchní ředitelé sekce bankovního dohledu včetně guvernéra ČNB, který byl nejen zástupcem státu jako premiér a tím i zástupcem vlastníka k akciím IPB, ale stal se i privatizátorem IPB z hlediska svých pravomocí a rovněž pozdějším regulátorem při netransparentním prodeji IPB. Bankovní rada překročila výrazně své zákonné pravomoci, když stanovila úkol nucenému správci v rozporu s ustanoveními zákona 21/1992 co nejrychleji prodat banku předem určenému zájemci bez výběrového řízení přílohou č.10.
Rozdílné právní pohledy na výklad § 27-33 bankovního zákona dávají jistou šanci akcionářům žádat odškodnění od ČNB, neboť za ni jednala bankovní rada , která má mimo jiné jistě i doklady o nečinnosti minulých vlastníků. V opačném případě by nemohla uvalit nucenou správu, neboť nebyly neplněny zákonné požadavky. O tom však již bude nucen rozhodnout nezávislý soud, na který se jistě minoritní akcionáři obrátí .
Nezanedbatelné je i konstatování komise, že za privatizaci 66% ČSOB bylo zaplaceno 40 miliard Kč. Vezme-li se však v úvahu, že tržní síla obou bank na trhu je 2,4:1 ve prospěch IPB, která má komplexní a neodvolatelnou záruku za celou bilanci a kupující získal celý podnik včetně potenciálu a postavení dceřinných společností na finančním trhu, pak hodnota osciluje kolem 100 miliard. Znalecký posudek hodnotí transakční dokumenty o převodu jako ustanovení, která jsou z hlediska obchodně- právní terminologie v příkrém rozporu s dobrými mravy./viz.VKP-1/2000/500/ Jak jinak si vysvětlit, že MF poskytlo podporu, aniž by si vyžádalo příslušnou výjimku ze zákazu veřejné podpory? Proč se do hodnoty IPB nepromítá hodnota bankovního trhu, kterou kupec získal? Jedná se o 22% trhu včetně 3 milionů klientů.
Zajímavé je, že ocenění aktiv se provádí k 19.6.2000, kdy již nabyla účinnost záruka MF za veškerá aktiva IPB/ čl.2.4. smlouvy/, kterou prováděná ocenění nového vlastníka neberou v úvahu, ačkoli tím jejich hodnota nemohla být horší než účetní. Vzal tuto skutečnost v úvahu i J.P.Morgan při svém ocenění bývalých aktiv IPB? Minoritní akcionáři se jistě nespokojí s jednou korunou a teprve nezávislé soudy mimo ČR zřejmě vyjasní celou transakci .
