Srdce ekonomického liberála a stoupence volného trhu samozřejmě zaplesá nad každým levnějším zbožím zvenčí, které srazí cenovou hladinu u nás doma. Protože pšenice nemá pas a rohlík z ukrajinské mouky chutná stejně jako z české.
Je-li ten liberál ale současně loajálním občanem jednoho ze států EU, pak ví, jak moc už si sám obrousil zuby skřípěním nad všemi normami, direktivami, kvótami, cly a dotacemi, jimiž je svázán celý ten bizarní systém, jemuž se v Unii vznešeně říká „společná zemědělská politika“.
Nejhloupější argument, který se v debatě o ukrajinské pšenici objevuje, je ten, že netolerovat přísun levně vyrobených a navíc neproclených produktů by znamenalo nebýt solidární s bojující Ukrajinou.
