"Hledal jsem v Národním archivu v Praze podklady pro něco úplně jiného a našel jsem popis jednoho soudního rozhodnutí, které se týkalo sporu Baťů o majetek," vysvětluje Pospíšil.
Jak kniha popisuje podstatu sporuTomáš neokradl Jana o rodinný majetek, protože Tomáš a jeho matka ten majetek právoplatně zdědili. Janovi nic nepatřilo, i když majetek spravoval a společnost vedl od roku 1932 - převzal je na základě údajné kupní smlouvy, která však nebyla platná ani podle tehdejšího práva (jen se o to Tomáš a Marie nesoudili), a na základě závěti, která odkazovala na údajný prodej majetku Janovi Tomášem Baťou starším. A když neplatila kupní smlouva, pak neplatila ani poslední vůle - prostě k žádnému převodu majetku vůbec nedošlo, získali ho dědicové, kteří tu věc otevřeli až v roce 1947. Jan pak tvrdil, že mu Tomáš vše prodal ústně, ale nedokázal to a soud ho v podstatě označil za lháře. |
Co bylo dál?
Různou cestou se ke mně dostaly další rozsudky. To už jsme si se ženou, která je spoluautorkou, řekli, že to je hutný materiál, ze kterého se dá něco udělat.
Lákalo vás tohle téma?
Ano. Doposud se jím nikdo nezabýval a dost lidí v tom má zmatek, jak to tedy je. Vliv na to má i kniha od Miroslava Ivanova Sága o životě a smrti Jana Bati a jeho bratra Tomáše. On ten spor podává jinak, vybírá si různé pasáže a komentuje je. Tak jsem pracovat nechtěl.
V čem se lišíte?
My jsme publikovali rozsudek v plném znění, nic jsme nevytrhávali z kontextu. Ivanov tady vidění Baťů docela převrátil, já jsem ale nic převracet nechtěl. Chtěl jsem vše uvést na pravou míru.
Proč by právě vaše kniha měla ukazovat pravdu?
Popisujeme, jak celý spor o majetek probíhal u nestranných amerických soudů, zveřejňujeme rozsudky v kvalitním a soudně ověřeném překladu. Dávali jsme si velký pozor, mnohokrát jsme dlouze diskutovali nad pár větičkami nebo formulacemi.
Jazyk byl největší problém, že?
Ano. Rozsudky jsou psané archaickou angličtinou, navíc je to právnický jazyk. Těžko jsme se tedy dobrali překladu a pochopení smyslu toho sporu nám trvalo hodně dlouho.
Jste právník. Pomohlo vám to při práci na knize? A pustil byste se do toho bez právnického vzdělání?
To nevím. I tak to bylo dost obtížné. Právě zkušenosti právníka a zároveň autora literatury faktu mně velmi pomohly.
Jak dlouho vám trvala práce na knize?
S manželkou jsme na tom pracovali dva roky v kuse, vedle toho však máme rozepsané další věci. Nosil jsem to v hlavě ale už delší dobu. Od 90. let jsem se stýkal s Tomášem Baťou juniorem, snažil jsem se na to téma zavést několikrát řeč, ale on to vždy uťal a říkal, že co se v rodině semele, mělo by se v rodině nechat. Vždyť i ve svých pamětech tomu vyhradil asi jenom šest stran.
Nebojíte se budoucích reakcí ze strany rodiny Jana Antonína Bati?
Ne, nebojím. Někdo to rozhodnout musel. Právě proto jsme tam dali kompletní znění rozsudku, aby si to každý mohl přečíst a udělat si obrázek, jak to bylo.
Jak jste se jistil?
Pečlivě, v tomto směru nic nepodceňuji. V konečné verzi mělo knihu k posouzení právní stránky mnoho advokátů. Byli to odborníci na právo první republiky.
Vaše zjištění v knize asi nepotěší příznivce Jana Antonína Bati.
Pozor, o Janovi v knize píšu i hezky, například v roku 1947 (tehdy byl J. A. Baťa odsouzen jako kolaborant – pozn. red.) se stavím jednoznačně na jeho stranu. Ovšem on tady po válce měl příznivce, mohl se tak z emigrace ozvat a očistit své jméno. Neudělal to. Neudělal vlastně nic pro to, aby jeho následné odsouzení nebylo tak jednoduché.
Hodnotit minulost zpětně od nás, kteří víme, jak to skončí, je vždy velmi jednoduché.
Jistě, ale Jan Baťa byl přece mužem velkého světa, nakoukl i do diplomacie a pohyboval se ve vysoké společnosti. Měl však být více předvídavý.
Vyrovnat se geniálnímu bratrovi Tomášovi musel být přetěžký úkol, Jan to podle mě měl složité. Nemyslíte?
To ano, Tomáš Baťa je nedostižným ideálem. Dnes zůstává rozum stát nad tím, jak na to mohl jeden člověk nabrat sílu a zvládnout dennodenní věci a ještě vybudovat takové impérium. On také ale byl od rána do večera v práci, do které se zamiloval. Bohužel přišla havárie letadla a bylo všechno jinak.
