"Projednávala to vláda a usoudila, že je to výhodnější postup," říká Špidla. Ještě dnes není jisté, zda má Diag na odškodnění nárok.
Ukazuje se, že spor se rozhodoval na základě neúplných informací. Špidla se jako vicepremiér zúčastnil v roce 2001 klíčových schůzek, po nichž se vláda náhle rozhodla stáhnout všechny žaloby snažící se zvrátit nepříznivý průběh sporu, zkusit se dohodnout na smíru a kauzu utajit.
Loni v květnu nadto doma přijal někdejšího advokáta Diagu Jiřího Oršulu. Ačkoli o schůzce řekl jen to, že k ničemu nevedla, leccos naznačil majitel firmy Josef Šťáva: právě loni na jaře prý státu nabízel, že mu postačí 3,6 miliardy korun. Smír však ztroskotal právě na částce.
O Špidlových postojích promluvila i exministryně Marie Součková. "Když jsem se ho jednou ptala, řekl mi, že se zaplatí a že to tak chce i Miroslav Kalousek," řekla. Kalousek, šéf lidovců a známý Josefa Šťávy, však rezolutně popřel, že by se do kauzy někdy vměšoval. Jakékoli jeho ovlivňování vyloučil i Špidla.
Co chce stát utajit v kauze Diag Human?
Stát byl ve sporu s firmou Diag Human neobratný, oznámila v úterý předběžně sněmovní vyšetřovací komise.
Osm let vede soukromá firma Čechošvýcara Josefa Šťávy Diag Human spor se státem o miliardy korun odškodnění. Po celou dobu Šťáva tvrdí, že ho stát počátkem 90.
let poškodil, když o jeho firmě bývalý ministr zdravotnictví Martin Bojar napsal, že "má pochyby o její serióznosti".
Šťáva říká, že mu tím stát znemožnil obchodovat s krevní plazmou a ještě mu pošramotil pověst. Osm let většina rozhodujících státních úředníků tvrdí, že je to předem prohraný spor, případně že je nutné se se Šťávou raději dohodnout na smíru a vyplatit mu mimosoudně "co možná nejméně" peněz.
Po osmi letech se náhle objevují nová fakta. Sněmovní vyšetřovací komise avizuje dokumenty, že Diag Human nepřišel o obchody kvůli Bojarovu dopisu, ale protože neplatil svým zahraničním partnerům. A že vlastně nikdy nebylo pořádně dokázáno, jaké by firma měla obchody, kdyby Bojar dopis nenapsal.
Laik se nestačí divit. Jestliže existují důkazy, jimiž lze Šťávovu verzi o "znemožněných obchodech" rozmetat, proč je nikdo nevyužil? Proč po nich dokonce nepátral? Místo toho už stát v tichosti vyplatil 327 milionů korun - a ve vzduchu visí miliardy.
Kauza pod dohledem (vice)premiéra
MF DNES shromáždila k případu řadu svědeckých výpovědí, ale i nové dokumenty.
Vyplývá z nich, že po prazvláštním a fatálním rozhodnutí někdejšího ministra za ODS Jana Stráského nebránit se soudně, ale jít do neveřejné arbitráže, sehrál jednu z klíčových rolí i Vladimír Špidla, zpočátku vicepremiér odpovídající za zdravotnictví.
Právě on se stal před čtyřmi roky motorem snah domluvit se s firmou Diag Human - a souhlasil, aby byly klíčové dokumenty o tomto postupu utajeny. Špidla se přitom snaží dávat si od případu na veřejnosti odstup.
"Mám na to samozřejmě svůj názor. Ale veřejně bych jej nerad sděloval, protože celý spor je v kompetenci resortního ministra," říká. Jeho "angažmá" v případu začalo v roce 2000 po odvolání ministra zdravotnictví Ivana Davida.
Na stole ležel mezitímní verdikt rozhodčího senátu, že Diag se domáhá škody právem, a ministerstvo se snažilo napadat verdikt ze všech možných stran. Špidla tehdy jako místopředseda vlády pro zdravotnictví, který dva měsíce resort sám řídil, zastával jiný názor.
"Říkal mi, že ta kauza se zdá prohraná. Zeptal jsem se, proč tedy rovnou nezaplatit, na což řekl, že to si na triko nevezme," říká tehdejší náměstek ministerstva Martin Holcát. Stát krátce nato prohrál u soudu spor, jímž se snažil arbitráž zpochybnit.
Podle odvolaného Davida si za to mohl zčásti sám. "Co jsem se dozvěděl, právník přišel k soudu a nebyl s to vysvětlit ani naléhavost žaloby."
Utajené usnesení vlády
Definitivní zlom nastal na konci roku 2001. Vláda rozhodla na utajeném jednání, že veškeré žaloby budou staženy a stát se s firmou pokusí dohodnout na penězích smírně.
Ještě předtím se několik zástupců státu sešlo s představiteli Diagu, na schůzce byl i Špidla a tehdejší ministr zdravotnictví Bohumil Fišer. Vláda pak schválila utajované usnesení číslo 1337, jehož součástí byla i Smlouva o společném postupu ve sporu o náhradu škody.
Ještě předtím ji projednali jen Špidla s ministrem spravedlnosti Jaroslavem Burešem, ministrem financí Jiřím Rusnokem a místopředsedou vlády pro legislativu Pavlem Rychetským.
Vláda se navíc zavázala, že o znění smlouvy nebude nikde mluvit a že jakákoli její změna je možná jen po písemném ujednání smluvních stran, které navíc schválí vláda. V hovorové mluvě se takovému ujednání říká: "Přes to vlak nejede."
Exministr Ivan David tvrdí, že Špidla se stažením žalob a návrhem smíru zařadil k dalším viníkům prohraného sporu. "Šéfka mého právního odboru byla odvolána, ztratily se i důležité dokumenty. Pro některé si pak kolegyně Součková musela přijít ke mně domů," prohlásil David.
Exministr Fišer však tehdejší postup vlády hájí: "Spor se zdál být prohraný a právníci nedokázali nic jiného než ho prodlužovat. Tím rostly úroky. Jediná snaha byla, aby stát platil méně." Tehdy to mělo být podle posudku 3,8 miliardy korun.
"To se mi nelíbilo a pouhou kalkulačkou mi vycházel jen zlomek," říká Fišer. Už však nemluví o tom, co plyne z dokumentů k celé kauze: že autory posudku vybrali jeho úředníci, mimo jiné náměstek Michal Pohanka.
O půl roku později rozhodci vynesli verdikt, že výše náhrady škody bude - prozatím - 327 milionů korun. Mimochodem, oháněli se i návrhem na smír, který už v roce 2000 nabídl firmě Pohanka: Co jiného je prý takový návrh než doznání, že stát uznal Bojarovu chybu? A za dalších šest měsíců vláda zaplatila.
Proč byla vlastně klíčová smlouva s Diag Human utajena? To neví ani současný ministr zdravotnictví Jozef Kubinyi. "Neumím odpovědět," přiznal. "Okolnosti utajení nikdo srozumitelně nevysvětlil ani vyšetřovací komisi," říká její člen, poslanec Milan Cabrnoch.
Pozoruhodné vysvětlení nabídl Bohumil Fišer: "Kdyby se o tom novináři dozvěděli, rozhodovali bychom pod mediálním tlakem." Jenže úplně jinak zase před časem mluvil náměstek Pohanka: "Myslím, že to vzniklo tak, že Diag Human promine státu část úroků a výměnou za to bude ministerstvo mlčet," řekl.
Dejte 3,6 miliardy
Loni v květnu přijal premiér Špidla někdejšího advokáta firmy Diag Human Jiřího Oršulu. Premiér jej přijal ráno u sebe v Kramářově vile.
Ačkoli obsah schůzky zůstává záhadou, klíč k jejímu rozluštění nabídl sám šéf firmy Diag Human Josef Šťáva v nedávném rozhovoru pro Právo: "Loni na jaře jsem nabízel státu, že nebudu trvat na odhadech ministerstva, ale budu žádat 3,6 miliardy bez ohledu na to, zda bych je dostal v hotovosti, či v pozemcích."
Sám premiér se vyjádřil jen povšechně: advokát mu prý chtěl nabídnout nějaké postupy, ale k ničemu to nebylo. "Závěr byl: odloženo ad acta," řekl.
Součková na vlastní pěst
O schůzce premiéra s Oršulou přitom nevěděla, alespoň to tvrdí, ani resortní ministryně Marie Součková. A evidentně toho netušila víc.
"Když tehdy prasklo v novinách, že vláda vyplatila 327 milionů, poslal jí premiér esemesku, ať vystoupí a něco řekne. Ministryně svolala tiskovou konferenci - ale až pět minut před ní zjistila, že je vše v režimu utajení," říká muž, který jí byl nablízku.
Rozezlená Součková začala jednat na vlastní pěst. Najala za podivných okolností na kauzu právníka Zdeňka Nováčka ze Šlapanic u Brna za honorář deset milionů - a v případě vyhrání sporu mu slíbila dokonce 170 milionů. Za to je dnes také největším terčem celého skandálu.
Kalousek: Ukončete to
Exministryně Součková si to však nechce nechat líbit. "Asi jsem někomu šlapala na dohody. Špidla mi řekl, když jsem se ho ptala, že se zaplatí a že to tak chce i Miroslav Kalousek," sdělila MF DNES.
Šéf lidovců Kalousek - mnohaletý přítel Josefa Šťávy. Že by šedá eminence v pozadí? Vždyť i rozhodce, který zastupoval stát v podivně prohrané arbitráži, Zdeněk Rusek, seděl kdysi s Kalouskem na ministerstvu obrany.
Kalousek sice již dříve přiznal, že se s Josefem Šťávou dobře zná, protože bydlí stejně jako on v jihočeské Bechyni, ale jakékoli lobbování rezolutně vylučuje. "Je to hloupý, sprostý a zlovolný drb. Já jsem si v kauze Diag Human naprosto jist právě proto, že dvacet let Josefa Šťávu osobně znám - bydlíme vedle sebe a právě proto jsem se do tohoto sporu nikdy nemíchal."
Názor na celou kauzu přesto má. A Šťávovi by se nepochybně líbil. "Myslím, že se to táhne strašně dlouho a úročení nabíhá. V minulosti měl být stát mnohem důraznější ve snaze to ukončit. I tahle nečinnost může být drahá."
