Fotogalerie |
Po příštích volbách by Vladimír Špidla hozenou sociálnědemokratickou rukavici zvednul. Jak sám ale tvrdí, i bez funkce jeho práce bude mít smysl. A do analýzy sama sebe promítá i fakt, že v mu v dubnu bylo 60 let.
"Moje úsilí rozhodně nesměřuje k tomu, abych si vybudoval nějakou osobní pozici. Pro mě je důležité, aby v ČR existovalo určité pochopení a aktivní přístup k evropské integraci a současně také aktivní přístup k sociální politice. Tady jsem si říkal, že v závěrečné části života můžu mít největší uplatnění ve vztahu k ´obecnému dobrému´, tak proto jsem se z Bruselu vrátil," řekl v rozhovoru pro iDNES.cz.
Vladimír ŠpidlaNarodil se 22. dubna 1951 v Praze, kde nyní také žije. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. V roce 1989 stál u zrodu Občanského fóra. Do parlamentu byl za sociální demokraty poprvé zvolen v roce 1996. Roku 2001 se stal předsedou ČSSD a o rok později usedl na křeslo premiéra. Obě funkce v roce 2004 opustil a až do roku 2010 působil jako evropský komisař pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti. Poté neúspěšně kandidoval do Senátu. V současné době mimo jiné pracuje jako poradce předsedy Senátu Milana Štěcha a je místopředsedou evropské sociální demokracie a mluvčí stínové vlády ČSSD pro evropské záležitosti. Bude také vyučovat na Diplomatické akademii exšéfa lidovců Cyrila Svobody. Špidla je podruhé ženatý, má čtyři děti. K jeho koníčkům patří mimo jiné běh. |
Je šedesátka hranicí pro bilanci, nebo číslo, které v běhu událostí přejdete?
Myslíte si, že to nehraje roli, ale opak je pravdou. Uvědomíte si, že smrt existuje a že už je vám podstatně blíž.
To si člověk uvědomí kvůli fyzickému opotřebení?
To ani ne, ale přece jenom, když je moje řemeslo sociální politika a demografie a vidím ty úmrtnostní tabulky.
Ale věk dožití se přece prodlužuje...
Já vím, to je pravda. Necítím se do starého železa, jen říkám, že jsem si uvědomil intenzivněji, než bych si kdy býval myslel, že lidský život je omezený a konečný. Některé věci pak hodnotíte jinak. Zjistíte, jaké máte štěstí, když máte hodné děti, hodného partnera, se kterým se dobře snášíte. Je to půda, ve které jste zakořeněný. Cítíte, že nejste sám. Že jste s někým spojený. A to je dobré.
Stále běháte?
Běhám pořád, ale už můžu míň, protože mám potíže se zády, tak si nemůžu dovolit velké dávky.
Když jsme se bavili o eseji, kterou nyní píšete, říkal jste, že se snažíte každý druhý den napsat odstavec. Snažíte i v běhání plnit kvóty?
U sportu jsem důslednější než v psaní. Mám je rozvržené obden, což není úplně lehké zvládnout, ale dá se to. To s psaním tak důsledný nejsem.
Kolik běháte obden kilometrů?
Deset. Ale pořádný trénink by byl víc.
Chtěl byste se vrátit do exekutivní vrcholné politické funkce?
To záleží na okolnostech a sociální demokracii. (Následuje delší pauza, pozn. red.) Jen zřetelně vím, že v některých oborech mám sociální demokracii co nabídnout, takže kdyby se po volbách rozhodla, že bych třeba měl působit v nějaké exekutivní pozici ve vztahu k Evropské unii, a kdyby mi to řekli, neodmítl bych to. Kdyby mi řekli podobnou věc ve vztahu k sociální politice, a tím neříkám funkci ministra, tak bych to taky neodmítl, protože jsem přesvědčen, že moje zkušenost je použitelná a má cenu.
Vrátil byste se ještě rád do Bruselu?
S Bruselem si udržuji opravdu intenzivní kontakt, svého času jsem měl kontakt s mnohými ministerskými předsedy a ministry. Dovedu si představit, že bych mohl být v tomto směru užitečný. Ale mohl, protože to bude záležet na celkových rozhodováních. Navíc je mi opravdu šedesát a než budou další volby, bude mi už 62.
Třeba je to ideální věk pro post prezidenta.
Kdepak.
Dočkáme se v roce 2013 jeho přímé volby?
Neumím to posoudit. Ale řekl bych, že spíše ano. Nicméně je to stále otevřené, protože je otázkou, jak to dopadne v parlamentu. Už moje vláda předkládala návrh na přímou volbu prezidenta. Všichni přitom deklarovali, že jsou pro přímou volbu. Jenže ODS a pravicové strany to nakonec shodily.
Tedy podobná situace jako dnes. Po přímé volbě se volá, ale společná řeč je v nedohlednu. Kdo má zájem na tom, aby se prezident nevolil přímo?
Tak si to představte: Současná vládní koalice má 112 hlasů, takže když na to přijde, zvolí si v zásadě prezidenta, jakého bude chtít. Pak je pro ně výhodnější, aby se to minimálně přesunulo do dalšího volebního období.
Koalice ale vůbec do roku 2013 nemusí vydržet. Na druhou stranu i přes spory občas působí semknutě.
Protože zvlášť někteří z nich vědí, že to byla jejich poslední příležitost. Druhou věcí je, že vláda je nesena určitým revolučním entuziasmem. Tak jako svého času komunisté byli revolučním hnutím a byli přesvědčeni o své revoluční pravdě, ať to stojí, co to stojí. Oni si ten entuziasmus, podle mého, nenechají utéct. Mají čtyři roky a mohou si dělat svou revoluci. Tmel je tedy dost pevný. Ale to neznamená, že vydrží. Když se podíváte, jak se jim sype státní rozpočet a ministerstvo financí nezvládá svou základní úlohu - vybírat daně, je jasné, že kromě hašteření existují objektivní problémy, které budou muset vyřešit. Nejsem si jist, zda je to nerozhodí.
Až z Hradu odejde Václav Klaus, vrátí se podle vás do politiky? Spekuluje se, že se znovu vrátí do čela některé z politických stran.
Které? Sociální demokracie, komunistů?
To asi ne.
Topky?
To je otázka.
Když si uděláte analýzu, kam by mohl, má čtyři různé možnosti. Stáhnout se z aktivní politiky a vznášet se tak jako by nad vodami. Psát, občas někde vystupovat a tak podobně. To je jedna možnost, druhá je, že se vydá k Věcem veřejným, protože občas je vidět, že tam to namlouvání je. Ale protože je dobrý hráč, tak bude kalkulovat, zda mu to přinese nějaký vliv, nebo ne. Další možností je, že se pustí do ODS, to by ale znamenalo značnou řež, která by nepochybně ODS rozštěpila a neumím posoudit, jaký díl by šel za kým. V momentě, kdy by si ověřil, že většina půjde za ním, tak by to možná zkusil. No a čtvrtá varianta je, že se pokusí shromáždit politický plankton a pokusí se stáhnout tuto rozptýlenou konzervativně národoveckou sílu. To jsou čtyři možnosti a on se rozhodne podle toho, co bude pro něj nejvýhodnější.
Kdo by Klause mohl nahradit?
To se ukáže, jakmile se začne skutečně vážně připravovat volba. Pak se najdou lidé, kteří ten formát mají. V Česku je máme. Co bychom byli za desetimilionový lid, kdybychom nedokázali vyprodukovat dva tři lidi vhodné na prezidenta?
Vy sám do prezidentské debaty přispějete?
Já moc ne, jedině v rámci sociální demokracie.
Prodělala ČSSD nějaký vývoj, od té doby, kdy jste ji vedl, nebo je neměnnou politickou konstantou?
Myslím si, že je konstantní hodnotou. To, co mě mezinárodní srovnání umožnilo, je, že jsem si ověřil, že jsme skutečně v hlavním proudu. Že nejsme žádný svéráz nehoráz. Sociální demokracie se logicky proměňuje. Když vidíte výsledky posledního sjezdu, je tam jasná generační obměna. Nastupují raní čtyřicátníci: Tejc, Dienstbier, Hašek, Sobotka a další. Ostatní strany mají s generační obměnou problém.
Ale na sjezdu také bylo znát, že se strana dělí na sobotkovce a haškovce. Dává jí to dynamiku, nebo jí to ubližuje?
Myslím si, že to je to, co jí dává dynamiku. Strana, která má v zásadě dva lidi, z nichž každý jeden to může dělat, je přece šťastná.
A nepřipadá vám Bohuslav Sobotka jako obtížně zařaditelný lídr?
To bych neřekl.
Je pro vás méně výrazný než Jiří Paroubek?
Jiří Paroubek byl tak výrazný, že jedním z nejčastějších problémů, se kterým jsem se setkával, když jsem pomáhal v kampani, bylo to, že jsem stále slyšel: Když my bychom vás volili, kdyby tam nebyl Paroubek... On výrazný byl, nepochybně. Ale působil i negativně. Politická osobnost je velmi komplexní a po mém soudu je Bohuslav Sobotka dobrý lídr.
Jiří Paroubek před pár dny z ČSSD odešel s tím, že se pro něj ve straně nenašlo místo. Komentátoři hovoří o tom, že ČSSD trpí syndromem bývalých předsedů a bývalí předsedové zase syndromem neuspokojených ambic. Máte podobný dojem?
Každý je jiný, je to jednoduchá věc. Moje přesvědčení je vždy ztotožněno s politickým proudem. Vidím možnost v něm působit, tak v něm prostě působím.
Nakolik ČSSD ubližuje to, když její bývalý předseda odejde s razantním prohlášením a založí si vlastní stranu?
Pro ČSSD to žádný velký význam mít nebude. Já jsem v podstatě mezi zakladateli sociální demokracie a Jiří Paroubek je také jedním z těch, kteří ji zakládali. Až do toho okamžiku, kdy to udělal, pro mě byl osobnost, nikoliv osoba. Osobnost s velkými přednostmi a velkými stíny. Měl jsem s ním řadu rozporů, ale když jsem je chladnokrevně zanalyzoval, vždy jsem věděl, že je docela odvážným politikem středního sociálně demokratického proudu. Paroubek mě prostě nepohoršoval. Tím, že takto odešel a zpřetrhal vazby se sociální demokracií, která byla jeho politickým domovem, tím překročil hranici. Názor na něj proto měním.
Zklamal vás?
Tohle je prostě čin, který těžko můžete nějak pozitivně interpretovat. Všechna různá vysvětlení jsou jen klasickou psychologickou racionalizací. Věcí, která má jiný obsah, ale je racionalizovaná, aby to tak nějak vypadalo.
Má jeho nová strana šanci na úspěch?
To neumím říct. To nechte být.
Skočím k jiné avizované politické straně. Pomůže Romům vlastní politická strana?
Občanská angažovanost má smysl, ale nevěřím v etnické strany. Když vstoupí do politiky, do ČSSD, do ODS, kamkoliv, tam to mohou výrazně ovlivnit. Ale etnické strany, to nemá celkem vzato velký význam, protože budou izolovanou záležitostí. Politické koncepce nejsou vázané na etnikum.
V čem vidíte příčiny nepokojů ve Šluknovském výběžku?
Ta základní je, že se tam zhroutila ekonomická činnost. Určitě třetina, polovina lidí, kteří křičí: "Cikáni do práce!", je už nějakou dobu nezaměstnaná. Ale to není jejich vina. Je to proto, že tam prostě práce není. Je tam vysoká míra nezaměstnanosti, žádná budoucnost. Lidé, když jsou v bezvýchodné situaci, reagují velmi nervózně.
Hrozí něco podobného i jinde?
Jestliže tady máte zhruba 300 ghett, jedno každé je potenciálem takové těžké situace. Představa, že se hluboké sociální problémy dají zvládnout represí, je omyl. Každému se má měřit tak, jak je to spravedlivé. Podle občanského principu. Druhou věcí je, že když existují takovéto sociální problémy, tak se na ně musí reagovat kombinací sociální politiky, která se snaží lidem pomoci se z toho dostat. A uvážlivé represe, zajišťující klid. Jenže u nás se to obrací. U nás je to nepřiměřená represe a nedostatečná sociální politika.
Pojďme ještě k jiné aktualitě. V úterý na Slovensku padla vláda při hlasování o posílení evropského záchranného fondu. V čem vidíte příčiny?
Slovenská vláda nepadla kvůli tomuhle, protože euroval má v jejím parlamentu ve skutečnosti většinu. Slovenská vláda se prostě hádá pořád, je rozložená a nemá žádnou pořádnou většinu. To byl poslední moment, který to inicioval.
Potřebuje EU euroval?
Když zhodnotíte pro a proti, je výhodné euroval udělat. Proč se dávají peníze do bank? Do jisté míry by to člověk mohl nazvat sociálními dávkami pro banky. Je těžké to akceptovat. Jenže hájíte úspory obyvatel. Když se vám složí banka, 3,5 milionu střádalů, kteří tam mají úspory, o ně přijde. A tím banky vydírají vládu. Systémové pády bank likvidují střední třídu. Ty, kteří kdysi pracovali a věřili, že když trochu zaberou a nastřádají si, tak se jim třeba v 65 bude žít lépe.
Jak to, co se děje na Slovensku, dopadne na Řecko či jiné zadlužené země Unie?
Nijak. Ty země se nezadlužily kvůli svým sociálním systémům, ale proto, že jejich bankovní sektor v současné době je neefektivní a nebezpečný svému okolí.
Budou se dluhy zemí dál Evropou rozšiřovat, nebo se situace zklidní?
Pokud bude euroval, tak se vytvoří dostatečně efektivní evropská politika a situace se zklidní. Řecko samo o sobě představuje tři procenta hrubého evropského domácího produktu. To prostě není zásadní hodnota. Je však faktem, že nákaza vzniká jednoduše. Banky mají své bilance a třeba Španělsko je země, která má svůj finanční sektor v pořádku. Má nízký dluh, ale... Když je vážně narušena důvěra v jednu zemi, narušuje se i důvěra v ostatní. K panice pak není daleko.
I když má nízký dluh, přesto má Španělsko potíže.
Je na tom daleko líp než Velká Británie. Ale to je právě ono. Když vám padne jedna země, tak už potom nikdo nemá představu, jakou hodnotu má který papír od které země. A v tom okamžiku už banky nejsou schopné se udržet a vzniká riziko dominového efektu. Jenže to někdo musí zaplatit a zaplatí to lidé ve svých úsporách.
