Akce je součástí kampaně Chce to souhlas, která začala před rokem. „Za dobu existence naší kampaně už většina politických stran vyjádřila podporu pro nápravu definice znásilnění. Nyní je však nezbytné, aby politici a političky přetavili své sliby do konkrétních činů,“ uvedla Irena Hůlová z AI. Pořádající organizace zmínily, že právní definici znásilnění podle souhlasu k sexu má 13 evropských zemí.
Policie ročně dostane zhruba 600 oznámení o znásilnění. Podle výzkumů je to jen asi pět procent všech případů. Jako jeden z důvodů nízkého počtu řešených kauz organizace uvádějí právě právní definici, která je podle nich nedostatečná a nezahrnuje velkou část činů. V potaz se berou jen ty s fyzickým násilím.
„Znásilnění zažije každá desátá žena v Česku a každý třicátý muž. Tyto statistiky ukazují, že s nekonsenzuálním pohlavním stykem má zkušenost obrovské množství lidí a je to problém,“ řekla Johanna Nejedlová ze spolku Konsent.
Konsent, gender, orgasmus. Co zajímá mladé, v sexuální výchově chybí |
Organizace doufají, že se tématu bude ve Sněmovně věnovat nový podvýbor pro problematiku domácího a sexuálního násilí. Jeho člen Michal Zuna (TOP 09) koncem ledna na tiskové konferenci řekl, že by expertní skupina chtěla ministerstvu spravedlnosti předložit své návrhy možných opatření a změn zákonů, a to případně už letos na podzim.
Na Malostranské náměstí dnes přišla organizacím svou podporu vyjádřit místopředsedkyně Sněmovny Olga Richterová (Piráti). Pořadatelky a pořadatelé na happening dopravili postel, na transparentech měli nápisy „Souhlas je sexy“ či „Bez souhlasu nehraju“.
Pětina lidí si myslí, že si ženy za znásilnění mohou samy
Průzkum Amnesty International a České ženské lobby před několika lety ukázal, že téměř tři pětiny dospělých v Česku si myslí, že si za znásilnění v jistých případech mohou ženy samy. Díl odpovědnosti podle odpovídajících mají, pokud se buď chovaly koketně nebo byly opilé, měly sexy oblečení, neřekly muži jasné ne, šly bez doprovodu opuštěným místem, či měly hodně sexuálních partnerů.
Podle analýzy 55 pravomocných rozsudků z roku 2016, kterou provedla organizace proFem, velká část odsouzených za znásilnění dostala podmínečný trest. Ve většině případů se oběť a násilník znali. Pachatelem byl otec, dědeček, matčin partner či spolužák ze školy. Obětí byly i malé děti. Důvodem podmínky byla třeba pachatelova předchozí bezúhonnost i to, že čin popíral či dětská oběť neměla zjevné následky.
Pořádající organizace poukazují na to, že znásilnění mívá značné dopady. S traumatem se velká část obětí vyrovnává velmi dlouho, některé po celý život. Dlouhodobé následky jsou patrné u 90 procent obětí, uvedly organizace.
