Spor vyvolal případ třebíčského novináře Františka Ryneše, který umístil nad vchod do svého domu kamery. Díky nim později mohl identifikovat vandaly, kteří dům opakovaně poškozovali. Podle Ryneše případ začal v roce 2007. „Nejprve mi někdo střílel do oken. Já jsem si tam namontoval kameru na radu policie,“ řekl ve čtvrtek ČTK.
Nahrávku pak policii také předal. Vandalové byli následně obviněni, ovšem jeden z nich se obrátil na český Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) s tím, že záznam poškodil jeho právo na soukromí. Úřad mu dal zapravdu a udělil pokutu Rynešovi, který kameru instaloval. Ten zaplatil ÚOOÚ 2 500 korun. Spor považuje za principiální záležitost.
Ryneš se bránil, a kauza se tak dostala až k Nejvyššímu správnímu soudu (NSS), který se následně obrátil na evropský soud s otázkou, zda provozování bezpečností kamery pro účely ochrany života, zdraví a majetku vlastníka nemovitosti je v souladu s ustanoveními směrnice Evropské unie o ochraně osobních údajů, která upravuje zpracování osobních dat, tedy i záznamy z kamer.
Rozhodování je na českých soudech
NSS chtěl od evropského soudu vědět, zda se na případ vztahuje výjimka platící pro situace, kdy jsou data zpracovávána pro osobní či domácí potřebu. Podle názoru generálního advokáta soudu Niilo Jääskinena, kterým se však nakonec soud při definitivním rozhodování nemusí řídit, tuto výjimku uplatnit nelze. Pokud je totiž záznam použit k následné identifikaci lidí, není to použití pro osobní potřebu. A pokud zaznamenaní lidé nemají vztah k dané rodině, není to domácí použití.
S ohledem na Rynešovu kauzu ovšem Jääskinen upozornil na jinou výjimku ze směrnice, která se vztahuje na zpracování osobních dat z důvodu oprávněného zájmu, kdy ochrana soukromí nemá přednost. „Tyto dvě výjimky je však nutno posuzovat vždy individuálně s ohledem na konkrétní případ a za dodržení principu proporcionality,“ míní generální advokát.
České soudy tedy musí rozhodnout, zda Ryneš instalací kamery, která pomohla odhalit vandaly, sledoval oprávněný zájem, či zda převažuje právo na soukromí zaznamenaného člověka.
Stačí kameru označit a registrovat ji na úřadě, míní právník
České soudy tedy mají podle stanoviska individuálně posuzovat, zda v konkrétním případě lze uplatnit jednu z těchto dvou výjimek.
„Ze stanoviska evropského soudu vyplývá, že výjimka ze zákona o ochraně osobních údajů se na tento případ nevztahuje. Ale soudy by měly zvážit, jestli v tomto daném případě lze uplatnit výjimku ze směrnice, kdy lze zpracovávat osobní údaje bez souhlasu, pokud tam je nějaký jiný právní zájem, který převažuje nad ochranou soukromí,“ okomentoval stanovisko soudu právník organizace Iuridicum Remedium Jan Vobořil.
I na použití kamer v případě Františka Ryneše se proto vztahuje zákon na ochranu osobních údajů. Pokutě však Ryneš mohl snadno předejít dodržením podmínek stanovených zákonem.
„I zde má Úřadu pro ochranu osobních údajů kontrolní pravomoc, takže i zde platí povinnost dodržovat pravidla stanovená zákonem. V tomto případě to znamenalo jen dát na místo informační cedulku a registrovat kameru na úřadu,“ dodává Vobořil.
Ryneš hodnotí rozhodnutí evropského soudu celkem pozitivně vzhledem k tomu, jak byla položena předběžná otázka. „Myslím , že se Nejvyšší správní soud bude zabývat meritem té věci a ne procedurálními otázkami, a že rozhodne v můj prospěch,“ řekl.
