Jde již o druhý pravomocný rozsudek ve sporu státu a katolické církve o nejnavštěvovanější český chrám. První rozhodnutí odvolacího soudu však zrušil Nejvyšší soud.
Soudce Vladimír Fučík verdikt zdůvodnil závazkem k rozhodnutí svých nadřízených. To se Vlkovi nelíbilo a na adresu Fučíkova nadřízeného, soudce Nejvyššího soudu Františka Ištvánka, poznamenal, že byl při posuzování sporu ovlivněn svou komunistickou minulostí.
Spor o katedrálu na Pražském hradě se táhne již více než patnáct let. Soudkyně prvoinstančního soudu Libuše Fritzová určila ve dvou předchozích rozsudcích za vlastníka památky církev.
Poslední verdikt se však opíral o vládní nařízení z roku 1954 o chráněné oblasti Pražského hradu. Podle něj chrám náleží všemu československému lidu. Nejvyšší soud počátkem loňského roku rozhodl, že vlastnictví všeho lidu je vlastnictvím státu.
Církev podala proti státu určovací žalobu o vlastnictví katedrály a dalších přilehlých nemovitostí koncem roku 1992. První rozhodnutí obvodního soudu o tom, že katedrála patří církvi, padlo v prosinci 1994.
Odvolací soud však případ vrátil k novému projednání. Napodruhé pak verdikt potvrdil, Nejvyšší soud však pravomocné rozhodnutí počátkem loňského roku zrušil. Stát v dubnu katedrálu na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu po dohodě s církví převzal.
