„Na posudky v soudním řízení se běžně čeká i půl roku a k sepsání je potřeba i několik sezení s posuzovaným člověkem. Vedle toho mívají experti i jinou práci, třeba ambulantní praxi. Působí to minimálně nevěrohodně,“ podotýká Michaela Glozygová, právnička kanceláře ombudsmana a ochránce práv dětí.
Zmíněným případem se ombudsmanská kancelář zabývá. Dokud není šetření uzavřené, nemůže uvádět bližší podrobnosti. Není to jediný případ, v minulosti se objevily dokonce i plagiáty posudků. Ani soudní znalci nejsou neomylní. Jenže v Česku chybí jejich účinná kontrola a pravidla.
Soudní znalec ze známých kauz neoprávněně užívá doktorský titul |
„Čas od času se chyby znalců objeví, ale četnost a vážnost je zhruba srovnatelná s ostatními profesními skupinami jako advokáti, notáři či soudci,“ míní předseda Komory soudních znalců Vladimír Vácha.
Přestože pro soudy je práce znalců mnohdy klíčová a nepostradatelná, jejich řady soustavně řídnou. Dle ministerstva spravedlnosti jich je 5 400.
„Bývalo jich 12 tisíc. Průměrný věk se pohybuje mezi 60 a 65 lety, ale výjimkou nejsou zapsaní znalci s věkem přes 80 let,“ vyčísluje Vácha.
Logicky si tedy není z koho vybírat a na znalce neplatí „tržní“ tlak ohledně výsledků. Podle Glozygové navíc v jednotlivých odvětvích chybí odborné standardy. Ty by stanovily, jaké metody práce mohou znalci využívat či na jaké otázky vůbec mohou odpovídat. „Ač je nový znalecký zákon účinný téměř pět let, dosud vznikl pouze jeden standard k posuzování technických příčin nehod,“ dodává Glozygová.
Ministerstvo rozdává pokuty
Zatímco dříve vykonávali dohled nad znalci předsedové krajských soudů, od roku 2021 je v rukou ministerstva. To Vácha už v době změny kritizoval, protože nezávislá a odborná činnost podle něj spadla pod ryze politické ministerstvo.
Zmrazení platů v justici bylo protiústavní, řekl Ústavní soud. Stát je musí dorovnat |
Podle Radomíra Čujana, ředitele ministerského odboru soudních znalců a tlumočníků, má na tuto práci resort vyhrazených 12 míst.
Úředníci řeší konkrétní stížnosti, které k nim doputují od soudů či policie nebo konkrétních lidí. Mohou rozdávat znalcům pokuty.
Výroční zpráva uvádí, že za loňský rok se úředníkům sešlo 265 stížností. Polovinu podnětů resort odložil jako bezpředmětné, čtvrtinu ani nezačal v daném roce šetřit. Pochybení zahrnovala především nedodržení odborné péče, nestrannosti a stanovené doby, ale znalci také překročili vlastní obor a expertizu opatřili závěry, které jim nepřísluší. Pokut padlo 57 za asi 1,4 milionu korun.
Také Čujan přiznává, že obecná pravidla jsou sice ve vyhlášce, ale oborové standardy závisí zejména na tom, jak jsou aktivní odborná pracoviště, třeba univerzity.
„Je-li ministerstvo osloveno s nabídkou na spolupráci či připomínkování připravovaných standardů, poskytuje k nim patřičnou součinnost či podporu. Lze zmínit například standard pro obor doprava, odvětví doprava silniční, specializace posuzování technických příčin nehod. Ministerstvo spravedlnosti však současně nesupluje roli příslušných vědeckých pracovišť v případě, že se forenzní činností nezabývají,“ říká Čujan.
Nejsme otroci, zlobí se soudní znalci. Odchod seniorů může systém položit |
Podle Váchy je nereálné mít striktní jednotný mustr pro více než 50 znaleckých oborů. „Různé zmatečné a nevhodné vzory z dílen aktivních školitelů, kteří si z toho udělali džob, jistě nejsou řešením. Ale spolu s dosud platným zákonem o znalcích, který je plný sankcí a pokut za kde co, je neexistence standardů důvodem, proč kolegové sami přestávají dělat znalce,“ připouští Vácha.
Od ledna začne platit novelizovaný zákon. Od některých restrikcí a vyšších nároků na znalce upouští.
Glozygová vyzdvihuje, že znalecké posudky mají podstatný vliv na život účastníků soudního řízení a jejich rodiny. Ať už jde o odebrání dítěte z péče rodiče, spory o majetek, nedobrovolnou hospitalizaci nebo třeba řízení o omezení svéprávnosti.
Čujan z ministerstva spravedlnosti ovšem upozorňuje, že hlavní slovo nemá znalec, ale soudce. „Nekritické přijímání závěrů znaleckého posudku může vést ke značně negativním dopadům do práv a povinností,“ míní Čujan.
Velké kauzy brzdí nekvalitní posudky. Bradáčová chce nový úřad pro znalce |
Advokát Martin Richter, který odbor soudních znalců v minulosti řídil, ovšem poukazuje, že soud to nemá jednoduché. „O znalecký posudek si soudce žádá, když chybí jiné důkazy a problém přesahuje jeho expertizu. Jinak řečeno, ustanovením znalce dává soud najevo, že sám nezvládne věc rozlousknout. Slovy zákona to znamená, že soud nemá pro řešení dané otázky dostatečné odborné znalosti. Pokud by takový důkaz (znalecký posudek) chtěl soud bez dalšího odmítnout s argumentem, že je nesprávný, kde najednou ty odborné znalosti vzal? To by muselo soud osvítit,“ míní s nadsázkou Richter.
Podle něj nejde o to, znalce více trestat. „Pokud znalci nevědí, co přesně se po nich chce a co od nich justice potřebuje, je to problém. Ale problém je i to, že to neví nebo nestanovuje ani samo ministerstvo. K tomu si připočtěte, že soudní znalci čelí při soudních řízeních atakům od stran sporu a jejich práce je i po navýšení podfinancovaná, tedy neposkytuje záruku jejich nezávislosti,“ vyjmenovává Richter.
Zatímco ministerstvo spravedlnosti může prověřovat práci znalce, ombudsman může kontrolovat, jestli to úředníci udělali správně. Zejména poté, co si na postup ministerstva stěžovali lidé. Jenže aby právníci mohli úředníky zkontrolovat, potřebují, aby ministerstvo spolupracovalo. Například dodávalo potřebné podklady.
„Ministerstvo pravidelně s Kanceláří veřejného ochránce práv komunikuje a poskytuje požadovanou součinnost v rozsahu, v jakém mu to jeho personální možnosti dovolují,“ oponuje Čujan.
Zástupce ombudsmana Vít Alexander Schorm nicméně v pondělí informoval veřejnost o tom, že mu ministerstvo nedodalo ve dvou šetřeních vůbec žádné podklady a informace k posuzovaným případům. Jedno z šetření se přitom týká i znalkyně z úvodu článku.
