Už ten začátek článku - rodiče se měli dohodnout, komu bude dítě svěřeno... Neeee, Zákon stanoví, že se má rozhodnout nebo dohodnout, jak bude každý z rodičů nadále o dítě pečovat. Ty kecy o tom, jak soudci vedou rodiče k dohodě, to je výsměch. A pokud je vedou k "dohodě", tak k dohodě ve smyslu již neplatné úpravy, tedy komu dítě svěřit, tedy matce. A jsou soudy, kteří maří dohody rodičů, když už je zástupci rodičů k dohodě dovedou, např. na Krajském soudu v Praze, kdy rodiče dokonce v průběhu odvolacího řízení došli klopotně k dohodě, soud dohodu neschválil. Aniž by se jen zmínil, proč je dohoda proti zájmu dítěte. Nebyla.

Praxe je taková, že dítě je zpravidla na druhém místě, o rozhodnutí v zájmu dítěte se snaží jen někteří soudci, někteří zástupci, někteří opatrovníci a někteří rodiče. Mezi všemi skupinami jsou blbci.

Jednoduché řešení. Advokáti by v těchto případech, kdy jde o zájem nezletilého, měli být zakázání. Obě zúčastněné strany by měly mít pouze právo na precizní informace a mediátora, který by oba rodiče dovedl ke smíru

Mi připadá že se očekává že advokát bude i psycholog....prvnotn je to o tch lidech když jsou spolu v pohodě a dohodnut se chtějí tak jim to advokát nepřekazí když chtějí válku tak je zase jen tžko přesvdčí ke smíru, leda že by advokát byl vyložen manipulátor co by klienta otočil o 180° ale to mi nepřipadá že by bylo moc časté...

Lidé, kteří se chtějí dohodnout, advokáta nepotřebují - dohodnou se sami

no a pak jsou takové případy, kdy rodiče se naprosto v klidu dohodnou, sepíší dohodu, odešlou ji na soud - a když po 10 měsících (kdy oba rodiče dohodu dodržovali) soud nařídí jednání, pracovnice OSPODu (zřejmě uražená tím, že ji nikdo nepotřebuje) začne dohodě házet klacky pod nohy.

Já nechci soudit, kdo za to může, ale fakt je, že v mnoha případech přijde dítě o jednoho rodiče a rodiče o důstojnost.

Přitom dnes už rozvod není nic tak specifického, aby to musel pokaždé řešit soud (a advokát). Stačilo by pár rozumných norem a nastavení, a vše by mohlo procházet výrazně lépe (pro dítě).

Ať to zní jak chce podivně, nejeví se mi, že soudci snaží. Naopak mám zkušenost, že se snaží rychle případu zbavit, bez zkoumání okolností a dítě je v celé situaci podivně "stranou". Musí k soudu, kde se musí vyjádřit (co má chudák děcko dělat, než chtít být tam, kde žije?), často opakovaně, děti jsou pod tlakem, rodiče (v delších sporech už oba) často naprosto netuší, jaký bude vývoj, dohody vznikají pod tlakem, takže jsou to "dohody", s rodinou nikdo nepracuje, a to ani tehdy, když i OSPOD ví, že řešení není dobré.

Nemohu se poslední jednotky let zbavit dojmu, že kdyby stát do sporů mezi rodiči nezasahoval vůbec a ti se museli domluvit, skutečně domluvit, v celkovém součtu by bylo naděláno daleko méně škody.

Ušetřené finance by pak mohly sloužit skutečné podpoře rodin...

Státo do sporů rodičů nezasahuje, pokud tito jsou schopni se dohodnout. Pokud dohody schopní nejsou, musí jít k soudu, což skutečně všechno jen komplikuje.

Neznám advokáta, který by štval klienta do sporu proti jeho vůli. Zvlášť v opatrovnických věcech. Slušný advokát klienta klidní, mírní, nabízí druhý úhel pohledu. Co se opatrovnických věcí týká, je advokát napůl psychologem. Zjišťuje, co klient doopravdy chce a co potřebuje. Protože to, co klient chce, co klient potřebuje a co klient říká, že chce a potřebuje, jsou dost často tři až čtyři odlišné věci.

A protože všechny matky jsou "úzkostné hysterky" a všichni otcové "nezodpovědní pitomci" (promiňte mi lehkou nadsázku), je rolí advokáta matkám vysvětlit, že dítě u otce nezemře během prvních dvou minut, otci, že dítě není matkou šikanováno a manipulováno (i když často je, ale podezíráním vztah rodičů nespravíte), že o matčiných obavách si sice může myslet své, ale důrazně nedoporučuji je dehonestovat, a že čím dřív napraví vztah mezi sebou, tím lépe se všem třem (čtyřem, pěti...) bude dýchat.

Zároveň se snažíte očistit vztahy od ega obou rodičů takříkajíc až na dřeň, abyste přestali řešit, že "von mne vyhodil a málo vydělával, šmejd jeden" a "nic jí nebylo dost dobrý a pořád po mně štěkala, potvora" a začali konečně konstruktivně řešit, jak by to mohlo fungovat a co by proto obě strany potřebovaly. To všechno zároveň tak, aby váš klient nezískal pocit, že jdete proti němu.

Moji klienti se ke mně vracejí. Důvěřují mi, že je nepodtrhnu, nebudu z nich tahat prachy a spolu najdeme řešení všeho.

No slysel jsem i o advokatech primo radicich klientum veci, ktere vse prodrazily a oddalily. Jako napr. podani dorucene den pred soudnim jednanim. Jednani v dusledku toho odroceno po petiminutovem jednani.

V ČR jsme opět papežštější než papež. V ČR se neodehrál jediný relevantní výzkum, který by prověřil střídavou péči v praxi, za to však slýcháme z mnoha stran názory typu - u kamarádky to nefunguje a děti jsou nespokojené... (Máňa taky říkala, že je to směroplatný...!!!)

V USA a jiných záp. zemích Evropy, kde na rozdíl od ČR model střídavé péče funguje v 50 a více procentech (v ČR tristních cca 4%) proběhlo mnoho desítek výzkumů, které hovoří jednoznačně o pozitivech a samotné děti považují tento model za nejlepší.

Co k tomu dodat. Buď se zkusme poučit tam, kde to už moho desítek let dobře funguje nebo se zařiďme podle názoru Máni

To uz jsme se zaridili. Podle toho to tak vypada.. :-/

jako jeden z mála jsem měl štěstí na starší ale přesto moderní soudkyni, která se neřídila jen nepsaným právem matky na dítě, přesto, že jsme se pokoušeli s bývalou ženou nějak dohodnout nikdy se to nepovedlo dotáhnout k nějakému řešení i díky jejím rodičům a jejímu advokátovi

soudkyně si nechala vypracovat elaborát ze sociálky a po vyslechnutí obou stran si pozvala i děti (dceři bylo 14,5 a synovi 9), po jejich vyslechnutí cca 40 minut (spíše tedy povídání si) jsme mohli vstoupit

nejprve tak trochu vyčinila sociální pracovnici a po té jsem ještě jednou dostal několik otázek já i bývalá manželka

děti jsem dostal do péče a k tomu harmonogram kdy budou děti u matky s dodatkem že pokud projeví zájem být s ní častěji nebudu jim bránit což jsem sám navrhl ještě před vynesením rozsudku

když jsme odcházeli již domů tak se mě manželčin advokát zeptal kolik mě to stálo, měl jsem opravdu co dělat zachovat chladnou hlavu :-)))))

na začátku byl problém s těmi návštěvami u matky děti hledaly výmluvy jak nechodit tak často a simulovaly náhlé nemoci :-)))) ale pokud nebyly opravdu nemocné s teplotou, tak vždy šly

dnes už je to vše trochu jiné, čas je dobrý lékař a vztahy se napravily, děti mají vlastní mámu jen jednu

Mého známého žena také naletěla advokátce, která ji pořád udržovala v naději kolik peněz ze svého chotě u soudu vytříská. Přestože ten jí dal několikrát slušný návrh dohody. Výsledek byl ten, že madam dostala u soudu ještě méně než byla dohoda a navrch dlužila 35tisíc advokátce.

Dobře jí tak.