Za dveřmi zpustlého domku stojí stará kamna, za nimi kredenc, stůl a lavice. Podél tmavé chodby vyrovnané krabice se jmény dětí, které v nich mají oblečení. Chodba ústí do malé ložnice, v níž se tísní žena a její čtyři děti. Paní Eva přišla o práci a marně hledá novou. Od státu dostala na tento měsíc pět tisíc, z toho třetinu v poukázkách, které však nemá kde utratit. „Jedli jsme s dětmi kolínka s bujonem. Každý den,“ říká.
Paní Eva odchází s dětmi do nedaleké základní školy na třídní schůzky. Chlapec i dívky jsou čistě oblečení, kluk má na krku moderní sluchátka a všem na první pohled nic nechybí. Život ale nemají snadný.
„Nejbližší obchod, který poukázky bere, je v Kralupech nad Vltavou. To znamená autobusem do Velvar a dál vlakem. Ale v autobuse ani ve vlaku stravenkami nezaplatíte,“ říká Eva.
Ve vesničce u Slaného může za poukázky nakupovat jen potraviny. V malém obchůdku na návsi, který provozuje Vietnamec. Eva ale potřebuje dávky v penězích, aby mohla jezdit k lékaři, na sociálku nebo do města na nákupy. Dohodla se proto s prodavačem a směňuje s ním „stravenky“ za hotovost. Ale není to zadarmo.
Poukázky v hmotné nouzi vyplácejí úřady práce.
„Dám mu dvacet padesátikorunových poukázek a on mi vyplatí 700 korun,“ popisuje kšeftování Eva. „Já vím, nemělo by se to dělat, ale co mi zbývá,“ dodává a provinile klopí zraky.
Podle právníků se paní Eva dopouští podvodu. „Poukázky jsou určeny a vypláceny k jasnému účelu, a tím je nákup přesně stanovených věcí. Proto je jejich výměna za peníze nezákonná, a kdo tak činí, dopouští se trestného činu podvodu,“ míní děčínský právník Narcis Tomášek.
Lze se na to dívat tak, že paní Eva kšeftuje a podvádí, stejně tak lze pranýřovat prodavače. Jenže bez něj by Eva a její děti na tom byly ještě hůř.
Prádlo nechá zmrznout
Před časem pracovala jako servírka, pak šla na mateřskou, musela se starat o nemocnou matku a skončila na pracovním úřadě. Od otce dětí by měla Eva dostávat výživné, jenže ten neplatí. „A práci tady neseženete,“ zavrtí hlavou nad svou situací. Donedávna proto vykonávala aspoň obecně prospěšné práce pro obecní úřad. „Ty chodníky jsem uklízela a plela,“ ukazuje.
Boudařka nabídla samoživitelkám pobyt zdarmaInspirovalo ji k tomu virální video na podporu samoživitelek  Alena Dušková provozuje Rýchorskou boudu v Krkonoších. |
Brala dávky devět tisíc, z toho 3 400 korun v poukázkách. Osm a půl tisíce platí za nájem ve špeluňce, kam se přistěhovala loni v prosinci a kde přečkala poslední zimu jen díky elektrickým kamínkům, jimiž si přitápí. Ta jí přes zimu pomáhají i s prádlem. „Co vyperu, věším venku a zmrzlé prádlo pak pokládám na kamínka,“ vypráví.
Se zaplacením nájmu jí pomáhá stát, od kterého dostává příspěvky a doplatky. Od července žije s dětmi v ještě nuznějších podmínkách. Kvůli postupující artróze kolen a lokte je na nemocenské a rodinný příjem se hodně ztenčil.
„Teď beru pět tisíc, z toho patnáct set ve stravenkách, protože nemocenská se vyplácí se zpožděním,“ přibližuje Eva. A teď navíc začala škola. Za pracovní sešity a další pomůcky má během září vydat stovky korun. „Dokud nezaplatíme, škola nám sešity nedá, takže teď to děti dělají tak, že místo aby si do natištěných vět zapisovaly slova jako ostatní žáci, opisují na kus papíru všechno,“ říká Eva.
V zimě, když se do nového domova přestěhovala, to bylo ještě složitější. „Měli jsme koupené školní pomůcky, jenže v nové škole chtěli jiné, tak jsme je museli koupit podruhé,“ vypráví.
Žádný alkohol
Až do loňského roku to chodilo tak, že úředník posoudil individuální situaci nezaměstnaného a rozhodl, zda vyplatí peníze nebo část dávek v poukázkách. Mělo se tím zabránit tomu, aby si lidé kupovali za dávky alkohol, cigarety nebo je naházeli do automatů. Slůvko „může“ však politici změnili na „musí“, a od prosince tudíž dostává papírové poukazy automaticky každý, kdo bere příspěvky na živobytí déle než půl roku.
Chudoba ohrožuje pětinu mladýchNa vině je rodinné zázemí, ve kterém vyrůstali.  |
„Chápu, že stát chce zabránit tomu, aby lidé neutráceli dávky za alkohol a hry na automatech. Ale proč trestá i mě?“ ptá se Eva. V podobné situaci jsou tisíce dalších lidí. Podle údajů generálního ředitelství Úřadu práce dostalo v dubnu příspěvek na živobytí v poukázkách 69 015 lidí, a celkem šlo o poukázky v hodnotě 98 550 510 korun.
O tom, jestli lidé dostanou v poukázkách 35 procent příspěvku, nebo až 65 procent, rozhoduje úředník. Z informací úřadu práce vyplývá, že průměrně je to 39 procent. „Podle našeho průzkumu v osmi krajích se procenta zvyšují směrem k severozápadu Čech. V Ústí nad Labem už je to padesát procent, a v Chomutově dokonce šedesát,“ říká Alena Zieglerová z Institutu pro sociální inkluzi.
Minulý týden Sněmovna vyplácení poukázek místo peněz poupravila. Už je nemají dostávat lidé, kteří berou poukázky jen do výše pěti set korun, a ti, kteří využívají zdravotnických a sociálních služeb, leží v nemocnicích nebo v domovech důchodců a těžko jimi mohou platit. Úprava ještě čeká na schválení Senátu a podpis prezidenta.
„Tím si ale pomohly jen instituce – nemocnice, ústavy a také úřad práce, aby se nemusel zabývat poukázkami do pěti set korun,“ říká Zieglerová. „Vůbec to neřeší situace lidí, kteří se starají o nemocné děti, nebo invalidů prvního stupně,“ dodává.
ČSSD a lidovci chtěli jít dál. Usilovali o úplné zrušení povinného vyplácení části dávky v poukázkách, ale neuspěli. Je otázka, zda to nezmění ještě Senát, v němž zaznívají některé hlasy, aby se příspěvek vyplácel všem opět v penězích. Může se stát, že návrh vrátí zpátky Sněmovně. Situace v Senátu je však nejistá i kvůli volbám, po nichž se jeho část nejspíš obmění.
Když její příběh zveřejnila MF DNES, vyvolalo to velkou odezvu. Jeden ze čtenářů požádal redakci o kontakt na paní Evu a poslal jí poštou deset tisíc. „Moc děkuju, je to neskutečné, vůbec jsem nic takového nečekala,“ radovala se Eva. „Spočítala jsem, že letos budu pro všechny čtyři děti potřebovat přesně 9 700 korun na školní pomůcky. Tohle mi je zaplatí a ještě zbyde. Ještě jednou děkuju,“ dodala.
