Podle dokumentů komunistické tajné policie StB ukázkový zemědělský podnik plánoval, že tanky T54 a T55 vyveze papírově jako kovový šrot do Maďarska, odkud by přes Jugoslávii putovaly do další země. Kam přesně, ještě slušovičtí vyjednavači nevěděli. Spolupracovníci StB o akci informovali ve chvíli, kdy obchod nebyl uzavřen a lidé ze Slušovic po celém světě hledali kupce.
Původně sovětský tank T 54 a jeho modernizovaná varianta T 55 se vyráběl i v ČSSR. Byly jim vyzbrojené armády Varšavské smlouvy a tanky k nám dorazily i při okupaci v roce 1968.
"JZD Slušovice slíbily, že kontrakt bude uskutečněn v letních měsících letošního roku, takže s příjmem značných devizových prostředků bylo již vládními orgány počítáno ještě do letošního rozpočtu," píše se v dokumentu komunistické tajné policie z října 1989, vypracovaném majorem Veselým na základě informací od tajného spolupracovníka Aleše a důvěrníka Kamila.
Slušovická konkurence
O slušovické aktivitě se StB dozvěděla proto, že JZD zabrousilo do "revíru" podniku zahraničního obchodu Omnipol. Právě to totiž mělo monopol na vývoz "speciálního materiálu", jak byly eufemisticky zbraně nazývány.
Důvěrnými zdroji StB tak byli zřejmě pracovníci Omnipolu, kterým vadilo, že jim Slušovice chtějí konkurovat. Slušovice sice oficiálně zbraně vyvážet nemohly, na přímluvu mocných spojenců prý ale v září 1989 dostaly speciální povolení. Podle zdrojů StB za výjimku pro Slušovice lobboval tehdejší předseda vlády Ladislav Adamec a generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš.
Dokumenty StB popisující snahu JZD Slušovice vyvézt stovky tanků
"Mezi informovanými pracovníky HTS FMZO (hlavní technická správa federálního ministerstva zahraničního obchodu) se hovoří o tom, že JZD Slušovice musely nějakým způsobem zmanipulovat naše nejvyšší orgány, aby obdržely výjimku od FMZO. Po počátečním nadšení těchto funkcionářů nastalo v současné době ochlazení, neboť kontrakt není doposud podepsán," uvádí zpráva z listopadu 1989.
Fenomén SlušoviceJZD Slušovice byly v 80. letech výstavní lodí komunismu. Klasické družstvo se totiž začalo v rámci takzvané "přidružené výroby" orientovat například na biotechnologie nebo výrobu počítačů. JZD se stalo správným příkladem perestrojky, tedy podnikání v rámci mantinelů vytvořených režimem. V době své největší slávy mělo obrat 7 miliard korun a zaměstnávalo více než šest tisíc lidí. Občané měli k dispozici koupaliště, hřiště, školy, zdravotnické středisko. Družstvo dováželo zahraniční zboží, které prodávalo ve vlastních prodejnách. Pořádaly se zde koňské dostihy. I kvůli nim se v 80. letech rozšířila silnice do dříve nevýznamné obce u Zlína na čtyřproudovou. |
Slušovice ale měly zřejmě přímluvu i v armádních kruzích, které pro chystaný obchod nutně potřebovaly. "Pracovníci JZD ovlivnili některé funkcionáře ČSLA, kteří dávají připravovanému obchodu zelenou," tvrdí totiž další dokument.
Omnipolu se ale slušovické plány nelíbily. Podle jeho lidí mohl obchod, u kterého nikdo nevěděl, kde zbraně skončí, zdiskreditovat ČSSR a "vážně narušit vztahy a cenové relace čs PZO (podnik zahraničního obchodu, pozn. red.)".
Miliony pro JZD
Papírově se totiž mělo sice jednat o vyřazené tanky, které ale měly být pojízdné, aby mohly samy najíždět na rampy u lodí nebo vlaků. Bylo také podezřelé, že tanky deklarované jako šrot byly jen o 20 tisíc dolarů levnější, než za kolik Omnipol prodával nové stroje.
Celý obchod měl být výhodný nejen pro stát, ale i pro Slušovice, které si chtěly ponechat 12,5 procenta z ceny jako provizi. Jeden tank stál 200 tisíc dolarů a obchod tak měl celkem vynést tehdy astronomických 10 milionů dolarů, v přepočtu přibližně 350 milionů korun.
