Vždy když vidím Štěcha, vzpomenu si na začátek devadesátých let, kdy do našeho podniku jezdil zástupce jihočeského odborového svazu Kovo Milan Štěch a vykládal nám, jak bychom měli v nových podmínkách odborově pracovat.
Tento bývalý komunista a předlistopadový odborář z ROH nás ujišťoval, že je stejný zaměstnanec jako my, a že až se mu podaří předělat to komunistické ROH v demokratické odbory, tak se vrátí ke své práci do Škody České Budějovice, že on není žádný funkcionář.
Dnes už vidím jak "upřímně" to tenkrát myslel tento odborový předák, když se už nikdy do té Škody ČB samozřejmě nevrátil, spíše naopak, jeho odborářská hvězda zářila čím dá více, dokonce to dotáhl až na "tátu všech pracujících", t. j. bosse ČMKOS.
To poté ocenila i ČSSD, pro kterou je ČMKOS už od listopadu 89 tzv. "pátou kolonou" na česko-moravsko-slezské politické scéně, a Štěch se tak mohl vrhnout do politiky coby senátor, kde to opět, díky ČSSD, dotáhl až na šéfa horní komory.
Mě osobně nejvíce překvapilo, že tento středoškolák Štěch, který nic nikdy nedokázal, celkem přesvědčivě porazil o místo senátora úspěšného podnikatele ing. Bernarda, který v Humpolci vzkřísil z ruiny léta nefunkční pivovar a zajistil tím desítky pracovních míst v tomto regionu.
Vůbec jsem nedokázal pochopit, že i přímo ve městě Humpolci mu dali tamní voliči více hlasů než Bernardovi.
To je tak v kostce docela "strmá" polistopadová kariéra předlistopadového komunisty a odboráře z jihu Čech.
A co na to pravicový volič?
